* E15: Prodej technických plynů je hodně závislý na kondici českého průmyslu. Navzdory vleklé recesi vám ale od roku 2009 rostou tržby a provozní zisk. Znamená to, že recese na vás nedopadla?
Zhruba 80 procent výroby je určeno pro český trh. Náš život závisí na tom, jak dobře nebo špatně funguje české hospodářství. Zejména bych podtrhl oblasti, jako je strojírenství či metalurgie, které se na odbytu podílejí 60 procenty. Naši největší klienti si však v recesi svou úroveň výroby docela udrželi. U nich propad vidět nebyl. Naopak jsme ho zaznamenali u menších metalurgických a strojírenských podniků.
* E15: Jak s tím jde dohromady růst obratu?
Na obratu se projevují vlivy, které nejsou ani pro nás ani pro naše zákazníky radostné. Například jde o zvyšování koncové ceny elektrické energie. Náklady na elektřinu mají celkově na našich nákladech podíl zhruba 60 procent. Když se v posledních letech zvedaly ceny elektřiny, zejména příspěvky na obnovitelné zdroje, šly nahoru i ceny technických plynů, a tedy i náš obrat. Podobný vliv lze vysledovat i u pohonných hmot. Jak rostla cena nafty, promítlo se to i do našich cen.
* E15: Objem prodaného plynu se nemění?
Náš byznys má tři části. První z nich, ta nejznámější, je prodej plynů v ocelových lahvích. Druhou částí je dodávka kapalných plynů v cisternách pro velké zákazníky. Pak je třetí část, kde máme výrobní zařízení přímo u zákazníka. Tato struktura se postupně mění. Ubývá plynu přepraveného v lahvích a roste objem dopraveného cisternami a z výroben u zákazníků. Takže plynu se vyrábí čím dál více. Sama cena molekul se i díky lepším technologiím snižuje, ale u lahví je prodražují dopravní náklady a u zkapalněných plynů elektřina.
* E15: Není sázka na několik velkých zákazníků pro firmu riskantní?
Ani ne. Protože jde o jednoúčelová zařízení, musíme mít docela dobře rozmyšleno, než ho u zákazníka postavíme. Riziko tam sice být může, ale stabilitu nám dává rozdělení byznysu do všech tří segmentů.
* E15: V souvislosti s drahou elektřinou se v poslední době mluví o tom, že některé velké firmy jako ocelárny omezí provoz nebo rovnou ze země odejdou. Toho se nebojíte?
Zase tak černě to nevidíme. V Třinci třeba stavíme novou kyslíkárnu za 1,5 miliardy korun. Spoléháme na jejich budoucnost. Necítíme se ohroženi ani u jiných velkých klientů. Spíše bych tam viděl příležitosti. Třinecké železárny už něco pro svou budoucnost dělají. Třeba přijde s něčím Evraz, možná ArcelorMittal. Pokud budou chtít žít, budou muset investovat, takže třeba tam také vznikne nějaká nová příležitost pro naši branži.
* E15: Pětinu výrobků prodáváte do zahraničí. Tento podíl se v uplynulých letech nějak změnil?
Dlouho jsme vyváželi technické plyny do Německa, na Slovensko, ale i do dalších zemí. Ale v posledních letech šly nahoru poplatky za obnovitelné zdroje a za přenos elektřiny. Kvůli drahé energii od nás plyny za naše ceny odběratelé přestali chtít. Místo abychom plyny tady vyráběli, některé vozíme z Polska. Slovensko je nakupuje z Polska či Maďarska. Jednoduše proto, že elektřina je v okolních zemích levnější.
* E15: O kolik váš vývoz klesl?
O desítky milionů korun.
* E15: Od příštího roku se sníží poplatek na obnovitelné zdroje z 583 na 495 korun za megawatthodinu spotřebované elektřiny. Budete moci snížit ceny tak, abyste byli zase konkurenceschopní?
Doufáme, že ano. Do Německa by nás to vrátit mohlo. Na Slovensko asi ještě ne, protože tam ten rozdíl je pořád ještě velký ve srovnání s dodavateli z Polska nebo Maďarska.
* E15: Jaké postavení má česká pobočka v rámci celého koncernu Linde Gas?
Od roku 1991 se tady do výroby a distribuce investovalo 15 miliard korun. Máme ale v rámci koncernu i další aktivity, které hranice republiky přesahují. Staráme se o rozvoj obchodních aktivit Linde na Slovensku a v Rusku, což je obrovský trh. V Česku existuje i centrum, odkud naši inženýři a technici řídí dálkově výrobu v závodech ve východní Evropě a na Blízkém východě.
* E15: Nehrozí, že koncern některé výrobny v Česku zavře a přesune je do zahraničí, kde je výroba levnější?
Zatím jsme takto neuvažovali. Ale je pravda, že některá zařízení jedou na nižší výkon a kvůli krizi jsme museli uzavřít část plníren nebo menší výroby, které jsme v Česku měli. Nebyly dostatečně efektivní. Ale to je asi normální proces racionalizace, o kterou se snaží každá firma, na niž recese dopadá.
* E15: Plánujete v Česku v příštích letech nějaké větší investice?
Největší projekt je určitě stavba nové kyslíkárny v Třinci. Prvotním cílem je zvýšit výkon, protože Třinecké železárny se rozhodly pro přechod na jinou technologii při výrobě železa, která má také jinou spotřebu technických plynů. Potřebovaly proto výrazně zvýšit dodávky kyslíku pro vysoké pece.
* E15: Hodláte podpořit větší používání technických plynů v průmyslu?
Máme tady velký tým aplikačních inženýrů, kteří jsou schopni instalovat plynové technologie u zákazníků. Umějí jim nabídnout moderní využití technických plynů. Proto také spotřeba plynů u stávajících zákazníků roste. Nebo vznikají nové projekty, kterých jsou desítky až stovky a které nám dávají šanci solidního růstu.
* E15: Co jim vaši inženýři nabízejí?
Nejčastěji jde o technologie svařování a dělení kovů. Jde o to, že svary jednotlivých součástí se musí provádět různými plyny, různou rychlostí a různými hořáky. Je to někdy trošku alchymie. Naši lidé mohou zákazníkovi poradit, jak určitou věc nejlépe svařit. Na místě s ním dokážou vyvinout, s jakými plyny a s jakými hořáky to půjde udělat. V potravinářství zase radíme, jak provádět balení v inertní atmosféře.
* E15: Takže jim dodáváte své know-how?
Ano, dodáme jim nejen plyn, ale také koncovou technologii. Třeba hořáky pro svařování nebo balicí zařízení pro inertní atmosféry v potravinářství.
* E15: V souvislosti s dostavbou Temelína se mluví o řadě českých firem, které by se na ní mohly podílet. Výrazně při ní nejspíš poroste i spotřeba technických plynů. Dělali jste si nějaký propočet, co by pro vás výstavba nových dvou bloků znamenala?
Byla by to velice zajímavá zakázka. V minulosti se stavělo několik velkých elektráren, vždycky to bylo velké staveniště a pro nás znamenalo zajímavý byznys. Šlo o zakázky v řádu desítek milionů korun. Na staveništi se používají hlavně plyny v lahvích nebo nově ve svazcích lahví. Takže i o Temelín bychom hodně usilovali.
* E15: Vyšší spotřeba by asi byla i při výrobě některých komponent pro elektrárnu.
Je to podobné jako u automobilového průmyslu. Největší spotřeba technických plynů není v automobilkách, kde se auta montují. Na ty připadá zhruba 40 procent technických plynů potřebných pro jeden automobil. Těch 60 procent se spotřebuje u subdodavatelů, kteří vyrábějí plastové díly, pneumatiky, kteří svařují konstrukce.
Výroba vodíku je drahá. Ale když se podíváte, za kolik se vodík prodává, je výrazně levnější než benzin nebo nafta. To je dané tím, že na něj žádná vláda neuvalila daň.
* E15: V Neratovicích jste vybudovali plnicí stanici pro čerpání vodíku do aut. Jakou šanci dáváte tomuto plynu jako náhradě benzinu?
Je to jediná plnicí stanice na vodík v Česku. Slouží hlavně pro jeden testovací autobus. Ale občas k ní přijede i jiné auto, které jezdí na vodík. U nás se zatím jeho využití nerozšiřuje. V Německu, Kalifornii či Japonsku je však trend tuto infrastrukturu budovat a rozšiřovat. Vodík určitě o svou budoucnost v dopravě soutěží, ale jak to dopadne, si netroufám odhadnout.
* E15: V čem je největší problém vodíku?
V jeho výrobě. Teď se dělá buď elektrolýzou vody, nebo parním reformingem zemního plynu. A to je drahé. Ale když se podíváte, za kolik se vodík prodává, je výrazně levnější než benzin nebo nafta. To je dané tím, že na něj žádná vláda neuvalila daň. Nápady, jak efektivněji vodík vyrábět, jsou. Uvažuje se třeba o využívání zbytkových energií při výrobě elektřiny v atomových elektrárnách.
* E15: Linde se na tomto vývoji podílí?
Náš koncern nabízí hlavně techniku a technologie, které jsou potřebné pro čerpací stanice a automobily poháněné vodíkem. Vyrábíme i zařízení na výrobu vodíku, ale není to klíčová oblast.
Petr Choulík (61)
Je generálním ředitelem a členem představenstva společnosti Linde Gas. V roce 1975 vystudoval na Vysoké škole ekonomické obor ekonomika obchodu. V roce 1981 nastoupil do Technoplynu Praha, kde pracoval jako ekonomický náměstek. V privatizaci koupila Technoplyn společnost Linde. V nové firmě Linde Technoplyn byl od roku 1991 do 2001 členem představenstva. Od roku 2001 je předsedou představenstva a od roku 2002 generálním ředitelem.
