Protidrogový koordinátor: Rozsah gamblerství mezi mladistvými je alarmující

Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil

Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil Zdroj: Anna Vackova, E15

Vláda přijala akční plán národní strategie protidrogové politiky na léta 2015 až 2018 platící pro hazard. Prvně v novodobé historii počítá s prevencí, včasnou intervencí a léčbou patologického hráčství. „Doufáme, že to pomůže. Od zákonů si obecně slibujeme hodně, ale moc nevěřím tomu, že jsou jediným nástrojem,“ říká národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

V Česku se nějaké formy pomoci dočkají tři čtvrtiny lidí závislých na drogách, tedy několik desítek tisíc, ale jen mizivé procento gamblerů, zhruba 1500. Čím je ten propastný rozdíl způsoben?

Protidrogové politice se věnujeme už dlouho. První národní protidrogový koordinátor byl ustanoven už někdy v roce 1992. Drogová politika byla vždy nějak ošetřena, kdežto gamblingu se léta nevěnoval nikdo. Začalo to být politické téma teprve před pár lety.

Co se změnilo?

Současná vláda si to dala do svého programového prohlášení. To je velká změna. V minulých desetiletích to nikdo neřešil. Důvodem je velký nárůst lidí závislých na hraní v posledních zhruba šesti letech. Může za to zejména stoupající počet elektronických herních zařízení a videoloterijních terminálů. Najednou to získalo velké nesympatie u veřejnosti. V tu chvíli politici dělají jen echo veřejnosti. Takže se i gambling najednou stal tématem.

V minulosti se tím nezabývaly ani nestátní organizace?

Pár takových, které se snažily věnovat oblasti léčby a prevence, bylo. Kdysi jsem byl šéfem organizace, která se tím zabývala. Vzpomínám si, že mí kolegové se snažili rozjet poradnu v Olomouci. Pokoušeli se obcházet herny a nabízet hráčům letáčky s informacemi o tom, že existuje nějaká léčba. Všude je tehdy vyhodili. Neexistovala komunikace s tímto prostředím. Dnes už se to dělá běžně. Lidé z léčebné části mají přístup ke vzdělávání, do heren a občas i k možnosti vzdělávání jejich personálu.

Národní protidrogový koordinátor Jindřich VobořilNárodní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil|Anna Vackova, E15

Vláda nedávno přijala akční plán boje proti hazardu. Pomůže to?

Doufáme, že ano. Od zákonů si obecně slibujeme hodně, ale moc nevěřím tomu, že jsou jediným nástrojem. To vidíme v oblasti alkoholu a tabáku. Máme přece v zákoně, že se nesmí nalévat nezletilým a prodávat jim tabák. A asi se vám nestalo, že byste nikdy neviděl patnáctiletého s cigaretou.

Spousta lidí porušuje zákon o nenalévání nezletilým a nikomu to nepřijde divné. Tak to může být i u hazardu. Vždyť zákon ještě není v platnosti a už vznikly nelegální herny a kvízomaty. Pokud se nerozpohybuje část státní správy, nevygenerují se peníze do aktivit směrem k prevenci, nezačne se masírovat veřejnost informacemi a nezačne se pracovat se samosprávami, tak se ani po přijetí zákona nemůže nic stát.

Ministr financí Andrej Babiš uvedl, že na prevenci dá v příštích třech letech 105 milionů korun. Část peněz by měla jít nejen na akční plán, ale i na sport mládeže. Je to dobře?

Část peněz půjde do tvorby léčebné pomoci, a to je moc dobře. Sport ale samotný není prevence gamblingu. To není možné. Jak by to fungovalo? Jak dokáže pětatřicetiletého muže ochránit sport mládeže od gamblingu? To nemá žádnou logiku. Mé děti vrcholově sportují, nejsem žádný antisportovec. Ale ze všech údajů a evidence víme, že jestli funguje nějaká prevence, tak musí být cílená a tedy specifická.

Primární prevencí je práce s lidmi, kteří ještě s hraním nemají zkušenost. V Austrálii vzdělávají děti tak, že s nimi hrají dotyčné hry, aby samy viděly, že jsou postavené tak, aby prohrály.

Takže chodit po hernách a vyhledávat je na místě osobně?

Primární prevencí je práce s lidmi, kteří ještě s hraním nemají žádnou zkušenost. Existuje například australský projekt, ve kterém vzdělávají děti tak, že jim ukazují, že v konečném důsledku není možné vyhrát. Hrají si s nimi dotyčné hry, aby samy viděly, že jsou postavené tak, aby prohrály.

Pak je podstatná včasná detekce, tedy například vyhledávání rizikových hráčů v hernách. To dnes jde i pomocí počítačových programů, které odhalí rizikové hraní registrovaného hráče a nabídnou mu kontakt na pomocnou službu. Určitá skupina lidí má totiž dispozici k návykovému chování a pak do toho padá a padá. Ze studií se nám ukazuje, že jsou to často lidé, kteří mají společné znaky.

Které?

Buďto mají nějaký chaotický životní styl, nebo jsou pod velkým tlakem, jakýmkoli – pracovním, sociálním, osobním. Nebo jsou to lidé, kteří mají skrytý problém v oblasti duševního zdraví. V tomto případě žádná primární prevence nefunguje.

Můžete jim říkat, co chcete, učit je, jak se bránit – a po nějaké době se to stejně opět projeví. U nich právě funguje včasná detekce. Je to podobné jako u drog, deprese nebo schizofrenie – když toho člověka zachytíte hned na začátku, tak se mu ještě dá významně pomoci.

Národní protidrogový koordinátor Jindřich VobořilNárodní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil|Anna Vackova, E15

Není absurdní, že sice klesá počet výherních automatů, ale podle vašich údajů stoupají zkušenosti mladých a počet lidí, kteří do té rizikové fáze spadnou?

Hodně se totiž začalo hrát on-line. To je základní problém, které nové zákony vůbec neřeší. Tvůrci zákona říkají, že to budou řešit nějakými podzákonnými normami na základě schválených hlavních zákonů. Já myslím, že je to riziko a nový zákon to měl řešit. Upozorňuji na to už dlouho. Jsem přesvědčen, že on-line hraní začne v jisté chvíli dominovat a automaty budou kvůli tomu ustupovat.

U kurzového sázení je to velký trend a většina sázek se dnes již odehrává právě přes internet a mobilní zařízení.

Ano. Nový zákon ale spíše míří na ty takzvané bedny. Počty automatů nyní reguluje řada obcí, protože může. Prostor pro rozvoj tak vzniká právě někde v on-line prostředí. Mladá generace si nyní výrazně snáze udělá zkušenost s on-line hraním než kdykoliv dříve.

Kolega mi říkal, jak to chodí v jedné třídě na gymnáziu. Jednomu ze studentů už je osmnáct, takže se zaregistroval u on-line sázkové kanceláře. Sejdou se ve třídě, dají na hromadu peníze a sází společně přes něj jako prostředníka, protože už mu je osmnáct.

Podle vašich údajů má zkušenost s on-line hraním a automaty až 30 procent lidí mezi 15 až 17 lety. To není málo, ne?

To číslo nás překvapilo. A mě většinou nic moc nepřekvapí. Přijde mi to jako velký průšvih. Je to podobný problém, jako když nám narůstají zkušenosti s alkoholem v základní škole. To se můžeme jako odborníci umluvit, dokud to nezačne být velký problém a pak se to možná stane i veřejným zájmem. Snahy bránit dalšímu nárůstu prevencí nemá pro politiku relevanci. Je to podobné, jako se to odehrálo s nedávným výskytem HIV v Česku.

Co se s ním děje?

Měli jsme v Česku výborné programy prevence HIV. Problém tady byl nakonec nízký, takže je někdo v nějaké chvíli chytře škrtl. Přitom to byl program s rozpočetem jen sto milionů ročně, ale dělal docela velkou práci. A nyní nám počet lidí s HIV narůstá. Přitom je to jednoduché spočítat.

Od první chvíle, kdy je člověk s HIV detekován, stojí stát milion korun ročně. Každý rok nám nyní narůstá počet těchto lidí o 300 až 400. Kolik je to ročně? Občas nerozumím tomu, že technokraté a politici, kteří vidí, jak funguje ekonomika, nechápou, že tohle je jednoduchý ekonomický výstup.

Národní protidrogový koordinátor Jindřich VobořilNárodní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil|Anna Vackova, E15

Balík nových zákonů o hazardu by měl zavést monitorovací systém. Každý hráč bude muset být registrován a bude vidět, jak často hraje, kolik dokáže prohrát, měl by tam být strop částky, kterou může prohrát. Pomůže to?

To je určitě jeden z kroků, který je dobrý. Samozřejmě bude záležet na tom, jestli tato myšlenka bude v reálu dotažena do konce. Například herní průmysl otevřeně říká, že mají matematické algoritmy, kterými jsou schopni rozeznat to, že člověk hraje rizikově.

Tak jim říkám: Dobře, nemusíme všechno dávat do zákona, ale dejte si to do svých etických kodexů. Navrhoval jsem, aby i v zákoně byl odkaz na etické kodexy těchto firem. Ale nakonec to v zákoně není. Schválený akční plán ale budu určitě používat k tomu, abychom vytvořili platformu, kde bychom se bavili o možnosti seberegulace.

Měly by být různé typy her zdaněny podle míry rizika?

Velice se mi nelíbí, že když se bavíme o závislostech, ať už je to na tabáku, alkoholu nebo hazardu, nakonec má stát tendenci zabývat se hlavně daněmi. Nevím, jestli mají být odstupňované. To je politické rozhodnutí.

Problémem ale přece je, že někteří nešťastníci spadnou do gamblerství tak, že problémy má dotyčný jednotlivec, jeho rodina, okolí. Má to na něj dopady zdravotní, sociální i společenské. Motá se kolem toho sekundární kriminalita. Proto je to přece problém. Řeší tento problém rozvrstvení daní?

Jindřich Vobořil (49)
Vystudoval obor Vychovatelství a práce s mládeží na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Absolvoval postgraduální studium na John Moores University v Liverpoolu v oboru aplikovaná psychologie se zaměřením na užívání drog a na závislosti. Jako konzultant pracoval mj. pro Evropskou unii, OSN a Open Society Fund. Funkci národního protidrogového koordinátora ČR zastává od června 2010.