Roman Šilha: Úvěry podnikům brzy dost zdraží

Šéf korporátního bankovnictví UniCredit Bank Roman Šilha

Šéf korporátního bankovnictví UniCredit Bank Roman Šilha Zdroj: Michael Tomeš

Šéf korporátního bankovnictví UniCredit Bank Roman Šilha
Šéf korporátního bankovnictví UniCredit Bank Roman Šilha
Šéf korporátního bankovnictví UniCredit Bank Roman Šilha
Šéf korporátního bankovnictví UniCredit Bank Roman Šilha
Šéf korporátního bankovnictví UniCredit Bank Roman Šilha
6
Fotogalerie

Firemní úvěry mají své dno za sebou, čeká je výrazné zdražování, říká šéf korporátního bankovnictví UniCreditu Roman Šilha. Dno ale bylo docela hluboké: velká stabilní firma donedávna mohla získat provozní úvěr dokonce s úrokem pod jedno procento.

Mateřský UniCredit nedávno úspěšně zvýšil kapitál. Pocítili jste v období před úpisem nějakou nejistotu i v českém korporátním bankovnictví?

Na nás neměl proces skoro žádný vliv. Nezaznamenali jsme, že by od nás klienti odcházeli v době, kdy se o úpisu mluvilo, a naopak že by přicházeli pod vlivem toho, že se povedl. Samozřejmě to, že UniCredit úspěšně dokončil jednu z největších transakcí svého druhu v Evropě, nám dává obrovskou sílu a vliv do budoucna. Momentálně jsme jednou z nejsilnějších evropských bankovních skupin

Jak často financujete přeshraniční transakce?

Výhodou skupiny je, že jsme největší bankou v regionu střední a východní Evropy se silným zázemím v Itálii, Německu a Rakousku. Proto můžeme asistovat českým a slovenským klientům nebo investičním skupinám při jejich transakcích v zahraničí. Loňský příklad největšího přeshraničního financování, tentokrát v oblasti loterií, byla aktivita KKCG Karla Komárka a Emma Capital Jiřího Šmejce. Ti s italskou Lottomaticou získali desetiletou loterijní licenci v Itálii. My jsme zaranžovali financování ve výši 220 milionů eur.

Loňský rok byl pro tuzemské fúze a akvizice z hlediska počtu rekordní. Na kterých z těch velkých jste se podíleli?

Trh je dlouhodobě rozdaný tak, že se všechny velké banky účastní v zásadě všech velkých obchodů. Takže jsme participovali na většině transakcí. Po předchozí stagnaci rostly poslední dva roky po sobě korporátní úvěry v Česku šestiprocentním tempem. Na Slovensku je podobná situace. Mě osobně těší, že sám UniCredit rostl v korporátních úvěrech v loňském roce přes 10 procent. V absolutní částce jsme zvýšili objem korporátních úvěrů více než o 25 miliard korun. To zjednodušeně znamená, že naše banka významně přispěla k růstu obou ekonomik.

Co tedy byly vaše největší obchody?

Největší zrealizovanou transakcí bylo refinancování EP Infrastructure. Loni se refinancoval úvěr 1,6 miliardy eur, podílely se na tom čtyři banky včetně nás. Jinak největší transakcí byl prodej aktiv SABMilleru ve střední Evropě včetně Plzeňského Prazdroje. Pracovali jsme pro dva zájemce z České republiky, ti ale nakonec bohužel skončili na druhém a třetím místě, takže z financování sešlo. Šlo by jinak o rekordní úvěr přesahující tři miliardy eur.

Když jste na straně, která nezvítězí, nesete všechny náklady vy, nebo se dělíte s klientem?

Při prodejních transakcích, kdy se rozhodneme podporovat více než jednoho zájemce, musíme interně dodržet pravidla compliance, zejména takzvaných čínských zdí. Říká se tomu „trees“, které vytváříme v rámci celé skupiny. Tyto trees stavíme i teritoriálně. Jsme velcí, máme hodně klientů, stane se tedy, že paralelně pracujeme pro tři i čtyři zájemce. Obsluhují je ale zcela oddělené týmy, aby nedocházelo k prolínání informací. U SABMilleru jsme pro jednoho zájemce pracovali my z Prahy, druhého podporoval náš tým ve Vídni. Naše primární odměna závisí na tom, že se financování čerpá. Jsou s tím spojené náklady, které v případě neúspěchu jdou za námi. V tom se financování liší od M&A poradenství. Poradenství můžeme dělat jen pro jednoho zájemce, kdežto financování, když dodržíme všechna interní pravidla, můžeme zajišťovat pro vícero klientů. Tím zvyšujeme pravděpodobnost, že budeme moci financovat toho, kdo vyhraje.

Jak se pohybují ceny úvěrů u těch, které se řádově pohybují v miliardách korun?

Ceny korporátních úvěrů za poslední tři roky dramaticky klesaly spolu s tím, jak klesaly úrokové sazby a zároveň rostla likvidita na trhu. Měnová politika ECB vede k tomu, že na trzích je čím dál více likvidity, kterou jsou firmy schopny využívat. V západní Evropě hrají kapitálové trhy, kam tyto peníze směřují, větší roli než u nás. My jsme v Evropě unikátní země, protože máme dlouhodobě větší objemy depozit než úvěrů a máme tak převis likvidity za situace, kdy není kam ji umístit. Ještě loni měly desetileté státní dluhopisy záporný výnos. Všechny tyto vlivy vedly k tomu, že banky byly ochotny půjčovat za minimální úrok. Jakýkoli úvěr, který poskytly, byl lepší než peníze držet za cenu pěti bazických bodů na overnight sazbě u ČNB či je investovat do státních dluhopisů rovnou se ztrátou. To způsobilo ohromný tlak na snižování marží u korporátních úvěrů.

To už přestává platit?

Ano. Korporátní úvěry mají své dno za sebou, čeká je výrazné zdražování. Jde to ruku v ruce s růstem dlouhodobých úrokových sazeb, dalším faktorem je zpřísňující se regulace. Zvyšují se požadavky na minimální kapitálovou přiměřenost, zpřísňují se ratingové modely a to vše vytváří tlak na profitabilitu bank. Té ale nejsme schopni docílit, pokud bude po delší

dobu nízko cena korporátních úvěrů. Jen loni Česká národní banka zvýšila pěti největším bankám minimální kapitálovou přiměřenost o půl až jedno procento. Tyto peníze musí každá z bank někde vydělat.

Takže to budou úroky vyšší než jedno procento?

Vždy samozřejmě závisí na tom, o jaký typ úvěru jde. Pokud je to roční provozní úvěr u velké stabilní firmy s dobrým ratingem, může se cena úvěru pohybovat i pod jedním procentem. U investičních úvěrů s horizontem splátky pět až sedm let pro stejně kvalitní korporaci se ceny stlačily někam k 1,5 procenta, někdy i lehce pod. A to z úrovní kolem 3,5 procenta před třemi lety. Propad byl výrazný. Ale tyto úrovně jsou už překonané, letos nás čeká nárůst úrokových marží.

Měla vliv na stlačení ceny úvěrů také intervence ČNB? Nebo jde spíše o kroky Evropské centrální banky?

Čistě z hlediska financování vliv intervencí nehrál tak výraznou roli. Mnohem větší hraje fakt, že náš a slovenský bankovní trh dlouhodobě vykazuje velké přebytky volné likvidity. Když se k tomu připočítá expanzivní měnová politika ECB a tlak na úrokové sazby, bylo to to hlavní, co způsobilo pokles cen úvěrů. Intervence tolik ne, byť od loňského podzimu vnímáme zvýšenou snahu podniků zajistit se proti intervenčnímu režimu. Firmy, které to zvládly a zajistily se už loni, na tom významně benefitovaly. Nutno dodat, že české firmy loni také hodně čerpaly úvěry v eurech, jejich objem vzrostl téměř o třicet procent. Což lze vnímat jako další formu hedgingu. 

UniCredit loni rozšiřoval korporátní bankovnictví i o menší firmy. O kolik více máte klientů?

Převedli jsme takto do korporátní divize přes deset tisíc firem, které byly do té doby obsluhovány jednodušším stylem v retailovém bankovnictví. Nově obsluhujeme firmy s obratem nad deset milionů korun, posunuli jsme tedy jako první banka na trhu hranici relativně nízko. To právě s vědomím toho, že i v segmentu malých firem již nestačí nabídnout jen předpřipravený balíček produktů a služeb, protože mnohdy i firmy s obratem dvacet třicet milionů korun mají individuální potřeby podobné těm s obratem v miliardách.

Jak se liší ceny produktů a služeb pro miliardové firmy a pro ty milionové?

Velikostní faktor není úplně rozhodující. Existuje klišé, že největší firmy dosahují nejnižších cen a marží a ty nejmenší jsou bité… Rozhodující je přitom rizikový profil konkrétní firmy. Velikost hraje nějakou roli, ale není prioritní. Jsou případy, že i v oblasti velkých firem může platit ta, která je hodně zadlužená či má jiné problémy, více než jiná, která je malá, ale výborná a v rostoucím odvětví.

Roman Šilha (45)
V UniCredit Bank působí od ledna 2010, od roku 2015 na pozici ředitele pro korporátní klientelu a firemní bankovnictví. Odpovídá za 550 zaměstnanců, kteří se starají o téměř 30 tisíc velkých korporací, mezinárodních firem, středně velkých a malých firem v Česku a na Slovensku. Před nástupem do banky byl v letech 2007 až 2009 předsedou představenstva a výkonným ředitelem investiční banky UniCredit CAIB, kde působil v různých pozicích od roku 1999. Je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Graduate School of Banking v americkém Coloradu. Ve volném čase cestuje a sportuje.