* E15: Jak současná evropská krize dopadá na bankovní sektor?
Reakce bank na zhoršení prostředí jsou zatím téměř totožné. Většinou se snaží snižovat náklady, zmenšovat úvěrová portfolia, případně odprodávat majetkové účasti či části portfolií. Tato opatření oznamují evropské bankovní skupiny téměř identicky. Co se primárně v Evropě změnilo, je, že přestala platit dlouholetá teorie o bezrizikovosti státních dluhopisů. Když srovnáme jednotlivé země jako dlužníky s velkými korporacemi, vlády jsou většinou řízeny krátkodobými cíli. Volby jsou každé čtyři roky, ne vždy jsou ve vládách jednotlivých zemí odborníci na finance. Proti tomu stojí profesionálně řízené korporace, které si hlídají svou zadluženost, rating, dlouhodobou strategii, protože to všechno ovlivňuje jejich dluhové náklady. Investoři nyní zreálnili pohled na jednotlivé státy a přehodnocují náklady na jejich financování. To se dá do budoucna řešit jedině tak, že státy přijmou úsporná opatření a zracionalizují výdajovou stránku rozpočtů a že se zcentralizuje fiskální politika v rámci eurozóny.
* E15: Myslíte, že současnou krizi přežije eurozóna v podobě, v jaké je teď ?
Jsem eurooptimista a jsem přesvědčen, že eurozóna víceméně v nynější podobě přežije. Náklady na to, kdyby nepřežila, by byly mnohem větší než náklady na její záchranu.
* E15: Může být důvodem, který pomohl prudkému růstu výnosů u státních dluhopisů v poslední době, také fakt, že Řecko oficiálně nezbankrotovalo, a nebyly tak investorům proplaceny dluhopisové pojistky CDS? Že se riziko přeneslo z CDS rovnou do výnosů?
V systému CDS je spousta nejasností, do jaké míry a za jakých podmínek CDS riziko pokrývají. Většinou kryjí jen velmi malou část nominální hodnoty dluhopisů, nikdy to není sto procent. I kdyby došlo k defaultu Řecka a investoři uplatnili pojištění, možná by se všichni divili, že výsledek by byl dost tristní. Osobně považuji CDS spíše jen za další produkt, který si vymyslely investiční banky, aby s ním mohly vzájemně obchodovat. Jeho použití jako pojistky v případě bankrotu je velmi omezené.
* E15: Banky se pod tlakem krize nyní chystají rozprodávat aktiva. Jak se budou síly na evropském bankovním trhu přeskupovat? Kde vidíte potenciální poptávku?
Je to příležitost hlavně pro investiční a private equity fondy, ale samozřejmě bude záležet na podmínkách, za kterých se banky chtějí svých účastí zbavovat. Rozhodně platí to, že banky nejsou dnes v takové kondici, že pokud jedna něco prodá, druhá to jednoduše koupí. Všechny banky spíše avizují prodej. Investiční fondy likviditu mají a čekají na zajímavé příležitosti.
* E15: Může se teritoriálně změnit poměr sil? Naposled z větších transakcí kupovala ruská Sberbank rakouskou Volksbank, řada lidí stále hledí do Číny…
Případ Sberbank a její expanze do regionu střední a východní Evropy a Rakouska je spíše jednou z mála vlaštovek, nevnímám to rozhodně jako trend. Otázkou do budoucna je, zda silné čínské bankovní skupiny nebudou přehodnocovat strategie vůči Evropě a USA… Na region střední a východní Evropy to ale velký dopad mít nebude.
* E15: Problémy s likviditou a s kapitálem mají i matky českých bank. Hrozí, že se tyto jejich potíže přelijí i do Česka?
V Evropě reálně hrozí zamrznutí úvěrů, takzvaný credit crunch, právě kvůli opatřením, které banky dnes dělají. Česko je díky dlouhodobé regulaci ČNB takovým malým ostrůvkem v rozbouřeném moři, protože banky mohou půjčovat svým matkám jen omezenou část kapitálu. Na trhu je zde přebytek likvidity, protože Česko má historicky více úspor domácností než úvěrů, polštář je tedy dostatečný a odliv likvidity nehrozí. I proto se českých firem dotkne evropská krize mnohem méně než těch v eurozóně.
* E15: Například Rakousko však stanovilo svým bankám omezit úvěry i ve středo- a východoevropském regionu. Dotkne se to i české UniCredit, která má formálně rakouskou matku?
Rozhodně ne. Opatření se má týkat pouze bank, jež mají poměr úvěrů ke vkladům nad hranicí 110 procent a UniCredit v České republice se dlouhodobě pohybuje výrazně pod touto hranicí.
* E15: A cítíte, že jste mateřskou bankou nějak omezováni, například při sjednávání velkých úvěrů?
UniCredit má v Česku velmi silnou pozici, máme kapitálovou přiměřenost kolem patnácti procent a z hlediska likvidity na tom jsme velmi dobře. Česko bylo nedávno zařazeno vedle Polska, Ruska a Turecka mezi čtyři země, kde chce skupina UniCredit i přes globální úsporná opatření nadále expandovat. V Česku tak chceme nadále nabírat nové lidi, pokračovat v otvírání nových poboček, pokračovat v expanzi v segmentu malých a středních firem i s konceptem franšízových poboček, takže naše strategie je jednoznačná. V tom máme plnou podporu akcionáře a je to i ocenění toho, jak český trh a česká ekonomika funguje a jaký má potenciál.
* E15: Když vezmete kondici bank, v čem je největší rozdíl nyní proti roku 2008?
Na konci roku 2008 řada firem a korporací nebyla schopna reálně predikovat, jak se bude vyvíjet jejich byznys. Výhledy se většinou pohybovaly na úrovni propadu v řádu desítek procent. Nyní je to mnohem lepší, nevidíme takto dramatické výhledy. Ovšem stejně jako v roce 2008 jsou evropské banky v problémech, musejí zvyšovat kapitál, jejich tržní kapitalizace letos ztratila přes padesát procent hodnoty… Proto se uzavírají samy do sebe, aby vyřešily své problémy, a zároveň aktivně omezují financování firem. Proti roku 2008 tak efekt může být opačný, banky kvůli svému selektivnímu přístupu mohou způsobit to, že do budoucna podvážou ekonomický růst, který je už nyní velmi křehký.
* E15: Dá se na to podívat sektorově? Která odvětví jsou pro banky ještě atraktivní a čeho se bojí?
Úplně ne. Spíše jde o to, že se řada bankovních skupin pod tlakem krize začíná zaměřovat pouze na své domácí trhy. Řada poboček zahraničních bank působících v Česku se odsud stahuje, trh se zužuje a firmy, jež přijdou se žádostí o financování, mají k dispozici menší počet bank, se kterými o tom mohou diskutovat. To způsobí, že si banky budou do budoucna hodně vybírat a budou financovat jen projekty, jež jsou málo rizikové a dobře zaplacené.
* E15: Bude se to odrážet také v cenách úvěrů či v požadavcích na zajištění a výši vlastních zdrojů?
Určitě se s menším počtem bank na trhu ochotných financovat zvýší ceny úvěrů tak, aby to odrazilo zvýšené náklady na kapitál, které regulátoři po bankách požadují, i zvýšené refinanční náklady bank. I přesto, že úrokové sazby se budou dále držet na historicky nízkých úrovních, úvěry budou postupně zdražovat.
* E15: Pokud se nyní stahují z českého trhu zahraniční hráči, zvládnou domácí banky financovat potřeby českých firem?
Záleží na velikosti a na rizikovém profilu jednotlivých transakcí. Většina úvěrů se zvládne lokálně, protože likvidita na českém trhu je dostatečná. Větší syndikované transakce ale budou problematičtější než doposud.
* E15: Jak je to s investiční aktivitou českých firem, chystají větší investice?
Po roce 2009, kdy firmy v reakci na krizi řešily vnitřní restrukturalizaci, což se dotklo také jejich investičních plánů, se loni a letos vrátily k žádostem o investiční úvěry. Některé investice prostě dlouhodobě odkládat nejde, ale samozřejmě situace, jež je dnes, může přinést další vlnu úsporných opatření.
* E15: V jaké kondici jsou české firmy? Jaké mají možnosti přizpůsobit se recesi? Přijdou další restrukturalizace?
Ve srovnání s firmami v eurozóně jsou v dobré kondici a díky větší flexibilitě mají šanci krizí projít méně složitě. V západní Evropě jsou stále vyšší náklady na pracovní sílu, jsou tam silné odbory, interní regulace, což je něco, co na zdejším trhu funguje velmi omezeně.
* E15: A co se týče zakázek?
V tuto chvíli, kdybych opět vzal paralelu s rokem 2008, kdy byl velký propad objednávek, nic tak dramatického na obzoru nevidíme. Samozřejmě to závisí na konkrétních odvětvích, ale stávající krize je více krizí dluhovou než ekonomickou. To ale neznamená, že dluhová krize nemůže způsobit ekonomickou stagnaci či krizi.
* E15: Jaká je kondice automobilového sektoru, který je v Česku nejdůležitější?
Naše banka patří mezi financující banky řady evropských automobilek. Z mého pohledu tomuto sektoru krize nehrozí, neboť Evropa již dávno není pro automobilky klíčovým trhem. Hlavní růst se dociluje na asijských trzích, v Indii, Číně a také v Rusku. Odbyt na evropských trzích i do budoucna bude růst v řádu jednotek procent. V Evropě se ale stále dělá vývoj, know-how, ovšem růstové trhy jsou dnes jinde.
* E15: Myslíte, že by současná krize mohla pomoci českým firmám právě na úkor západoevropských – pokud nastanou problémy a oni budou opouštět zdejší region?
Situace určitě nahrává českým firmám a investorům, aby se podívali i na trhy, které dosud nebyly v jejich hledáčku, jako je třeba Německo i jiné země v západní Evropě. Doposud české firmy expandovaly jen na východ, přirozeně na Slovensko, případně do Polska, Maďarska či na Balkán. Nyní vidíme řadu zajímavých příležitostí v Německu, hlavně kvůli dění v energetice, které se pomalu otevírají i pro české firmy.
Roman Šilha (40)
Od ledna 2010 působí v pozici ředitele pro korporátní klientelu UniCredit Bank Czech Republic. Před svým nástupem do banky byl v letech 2007–2009 předsedou představenstva a výkonným ředitelem investiční banky UniCredit CAIB, kde působil v různých pozicích od roku 1999. V letech 1996–1999 pracoval v úseku strategického řízení České spořitelny. Je členem kotačního výboru Burzy cenných papírů Praha a v říjnu 2011 byl vedle své pozice v UniCredit bance opětovně jmenován členem představenstva UniCredit CAIB, kde odpovídá za rozvoj nových obchodních příležitostí a koordinaci činností s bankou. Roman Šilha je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Graduate School of Banking Colorado v USA. Je ženatý, má dvě děti a ve volném čase se věnuje sportu.
