Šárka Litvinová: Kolektivní vlastnictví způsobuje spíš potíže

Šárka Litvinová

Šárka Litvinová Zdroj: Tomes Michael/E15

Podobně jako jejich generační souputníci řeší nyní i manželé Litvinovi způsob předání své firmy dětem. Zároveň ale zakladatelé prodejce letenek Asiana drží kormidlo stále pevně v rukách a vymýšlejí nové aktivity. Nejnověji je to vstup na trh zájezdů do Asie, říká spolumajitelka Šárka Litvinová.

E15: Daří se vám postupně přenechávat zodpovědnost za firmu druhé generaci?

Naše děti se zapojily zcela přirozeně a i díky nim se nám velmi daří. Jako pro třicátníky už pro ně nastal čas, kdy musejí být samostatní, nalézají svou cestu životem, zakládají rodiny a musejí si hledat stabilnější místo ve společnosti.

E15: Jak se zapojili?

Máme tři vlastní děti, dvě starší a jedno mladší, a čtvrté jsme si vzali takříkajíc pod křídla. My jsme je nepřesvědčovali, naopak děti spíše vystrkujeme ven. Ale když nastalo to, že se oklikou vrátili, tak jsme jenom rádi. Hlavně firmě velmi prospělo, že nejstarší syn Rostislav (34), který studoval a cestoval, nám teď vede technologický vývoj i zázemí. To je pro nás alfa a omega. Dcera zase řídí oddělení cestovních služeb, kde je vše kromě letenek.

E15: Pustíte je i do majetkových struktur firmy?

Také o tom uvažujeme. Cest, kterými bychom mohli s manželem firmu opustit, je několik. Zvažovali jsme i nějaké předání podílů zaměstnancům. Ale na druhé straně ze zkušenosti vím, že je jednodušší a efektivnější, když firmu vlastní a řídí jeden člověk. Kolektivní vlastnictví spíše způsobuje problémy. Ale opakuji, možností je více, a definitivní řešení ještě nemáme.

E15: Na kolik si ceníte Asianu, kdybyste ji chtěli prodat?

I takové otázky padají, i když ne z naší strany. Existují metodiky, podle kterých se firmy oceňují, ale my se do toho vůbec nepouštíme, protože o téhle variantě vůbec neuvažujeme. Cena firmy pro nás není důležitá, pro nás je důležité v ní pracovat.

Indie nebyla a nikdy nebude pro Čechy masová záležitost. Na to je to trochu z ruky. O Indii navíc platí, že si ji buď zamilujete, nebo ji nenávidíte. Není to země, kam by bez váhání všichni chtěli

E15: Teď na jaře jste poprvé vstoupili na trh katalogových zájezdů s nabídkou Indie, Nepálu a Bhútánu. Co vás k tomu vedlo?

Cestovní balíčky připravujeme delší dobu, ale teď poprvé vypisujeme termíny. Nabídka Indie, Nepálu a Bhútánu souvisí s naší původní profesí, odborným zázemím a zkušenostmi z této oblasti světa. A nejde pouze o touroperátorské aktivity, poslední dobou se rovněž vracím k tomu, co mi bylo vždy blízké, tedy indické umění a kultura.

Teď jsem přivezla do Prahy indického výtvarníka Naréndru Pál Singha. Má malou, takzvanou intervenční výstavu v orientálních sbírkách Národní galerie. Ze své minulé činnosti se znám se spoustou výtvarníků a dalších činovníků v kultuře a on je první liga v indickém výtvarném umění.

Už jsem přišla s podnětem pro Národní galerii, aby nezůstalo jen u toho, ale aby se udělala po dlouhých letech velká reprezentativní výstava indického umění. Je to druh platonického cestování.

E15: Sama se tomu nechcete věnovat obchodně?

Kdyby mi na to stačily síly, tak možná ano. Zatím to ale beru jako koníčka.

E15: Jak jdou zájezdy do Indie a Nepálu na odbyt?

My jsme je uvedli na jaře. Teď není sezona pro Indii, protože je tam extrémní horko. Je to orientované na podzimní prodej, takže ještě je čas. A také do toho vstoupilo zemětřesení, které určitě bude mít dopad. Jsme ale už nyní rádi za každého zájemce, protože tím máme více času klienta na Indii připravit. Aby netápal, protože ne každý ví, co ho tam čeká.

E15: Asi i tak nečekáte, že to bude masová záležitost?

Masová záležitost pro Čechy to nikdy nebyla a nebude. Na to je to trochu z ruky. O Indii navíc platí, že si ji buď zamilujete, nebo ji nenávidíte. Není to tedy země, kam by bez váhání všichni chtěli.

E15: Proč vy jste si Indii zamilovala?

Říká se, že kdo nepoznal Indii, tak nezná člověčenstvo. Tam naleznete úplně všechno.

E15: Je složité uspořádat zájezd do Bhútánu, který je znám svým striktním přístupem vůči turistům?

Máme tam své kontakty. První průnik zařídil můj manžel, když v Bhútánu pobýval před téměř čtyřiceti lety jako vůbec první člověk z Čech. Tehdy měl vízum číslo 67, tak si asi umíte představit, kolik tam bylo cizinců.

E15: Kde se tam vzal?

On tam působil v misi OSN v rámci rozvojového programu. Byl tam asi čtyři měsíce a projel Bhútán na koni, protože jen na málo míst se dalo dojet džípem. Z toho vzešla další zajímavost, která nás pojí s kulturním děním v Praze. Manžel se zasloužil o založení bhútánských fondů v Náprstkově muzeu.

Ze své cesty přivezl obrovské množství materiálu, etnografik, předmětů denní potřeby. A přede dvěma lety, když zde na návštěvě byla bhútánská královna matka, tak v Náprstkově muzeu byla velmi překvapená. Protože řada z těch věcí buď zcela zmizela, nebo postupně mizí, protože i Bhútán se vyvíjí.

Právě probíhá výstava, a když se podíváte pozorněji na popisky, tak jedna část té výstavy pochází z darů mého muže a druhou část poslali z bhútánského muzea.

E15: Má Bhútán stále kvóty na počty turistů? Jaké jsou vaše předpoklady, pokud jde o zájem českých zákazníků?

Kvóty nejsou. Sami Bhútánci si uvědomují, že kromě vývozu elektřiny do Indie je turistika snad jediný jejich vývozní artikl. Omezení jsou dle mého tak trochu fáma. Oni sami jsou za turisty rádi a chtějí jich co nejvíce. Ale regulují cestovní ruch cenou. To znamená, že do Bhútánu se nedostanete s batohem a bez domluveného zázemí.

Šárka LitvinováŠárka Litvinová|Tomes Michael/E15

E15: Je to tedy jen pro bohatší lidi?

To si netroufám takto tvrdit. Nicméně jeden den v Bhútánu stojí 250 amerických dolarů. Ty musíte zaplatit, abyste dostal vízum. Za deset dní zaplatíte tedy 2500 dolarů. Část těchto peněz jde skutečně jako poplatek za vízum do královské pokladny a druhá část jde autorizovaným cestovním kancelářím, které za to poskytují dopravu, ubytování ve slušných hotelích, průvodce, auto a plnou penzi. To znamená, že za 250 dolarů je to se vším všudy. Jestli je to moc nebo málo, to si musí každý spočítat.

E15: Co je v Bhútánu k vidění?

Především krásná příroda. A milí lidé.

E15: Nechováte jako odbornice na tuto oblast obavu, že masová turistika zničí v Bhútánu tradiční způsob života?

Samozřejmě že staré odchází. Ale je to přirozený civilizační jev. A pak – jistě to neodejde zcela, neboť tamní specifické přírodní podmínky zas takový průnik naší, řekněme nížinné civilizace, neumožní.

E15: Abychom nezamluvili ta čísla. S kolika klienty počítáte pro oblast Indie, Nepálu a Bhútánu?

Nepál nyní není moc relevantní. Ale zasažen zemětřesením byl i Bhútán a severní Indie. Počítáme s řádově stovkami turistů ročně, nikoli tisíci.

E15: Je to i byznys, nebo to děláte jen pro radost?

Obojí, ale té radosti tam musí být více.

E15: Vaším hlavním byznysem jsou letenky. Je letos znát oživení trhu?

Ano, prodeje jsou velmi dobré. Prudce se rozvíjí především korporátní sféra, zejména obory jako stavebnictví, sklářství či automobilový průmysl. Nejvíce se létá samozřejmě po Evropě, ale na síle nabírají i asijské linky, hlavně do Číny, Koreje a Indie. V Evropě vede Paříž a Londýn. Ale není to jen oživením trhu, za námi je bezmála 25 let práce, což je znát.

E15: Bude pro vás přínosem nová linka z Prahy do Pekingu?

Přínosem bude, a nejen pro nás. Určitě bude hojně využívaná, vůbec o tom nepochybuji.

E15: Zmínila jste korporátní segment. Relativní novinkou u velkých prodejních systémů je ale oblast nízkonákladových letenek. Jdou na odbyt?

Velmi dobře. Co se týče poptávky, jsou fakticky na roveň tradičním společnostem a po Evropě dokonce jednoznačně vedou.

Šárka Litvinová (61)
Vystudovala orientalistiku se zaměřením na indologii. Kandidátskou disertaci obhájila na téma moderní hindská poezie. V roce 1993 založila s manželem Alexejem Litvinem společnost Asiana, která dnes patří v tuzemsku k největším prodejcům letenek. Loni zvýšila tržby na 2,2 miliardy korun. Litvinová se zajímá o kulturní dění v Indii, především o tamní literaturu.