Šéf Pražského inovačního institutu: Praha hledí do budoucnosti a my jsme její dalekohled

„Osobně pošilhávám po Skandinávii, která je velmi progresivní. Jakákoli inspirace ale není přenositelná jedna ku jedné. Třeba v severských zemích, i v Rakousku, je to dost dáno i fungováním společnosti, která je daleko více soudržná a sleduje veřejný zájem, což bohužel česká společnost nezvládá,“ poznamenává Bob Kartous.

„Osobně pošilhávám po Skandinávii, která je velmi progresivní. Jakákoli inspirace ale není přenositelná jedna ku jedné. Třeba v severských zemích, i v Rakousku, je to dost dáno i fungováním společnosti, která je daleko více soudržná a sleduje veřejný zájem, což bohužel česká společnost nezvládá,“ poznamenává Bob Kartous. Zdroj: E15 Michael Tomeš

„Osobně bych byl rád, kdyby Praha nebyla známá pofidérním podnikáním se zápornou přidanou hodnotou a aby žila z turistiky postavené na relativně levných službách,“ říká Bob Kartous.
„Plánujeme spolupracovat s investičním fondem Tilia, který se soustředí i na pozitivní přínos projektů pro společnost,“ říká Bob Kartous.
„V roce 2021 by mohl rozpočet dosáhnout vyšších desítek milionů korun. Pokud budeme počítat celkovou alokaci prostředků do budoucna, tak v horizontu dvou tří let se dostáváme na stovky milionů korun,“ uvádí Bob Kartous.
4
Fotogalerie

Praze dlouho chyběla na inovace orientovaná instituce, a zaostávala tak například za úspěšným Jihomoravským inovačním centrem. To se změnilo a již několik měsíců funguje Pražský inovační institut (PII). „Praha by měla být daleko více orientována na budoucí technologie, a ne na neustálé těžení centra a jeho prodej turistům,“ říká šéf Pražského inovačního institutu Bob Kartous. Autor knihy No Future o důležitosti vzdělávání pro budoucnost se chce zaměřit nejen na vzdělávání, ale i na podporu inovací v podnikání a v celkovém městském rozvoji.

Pražský inovační institut má podobné funkce jako mají inovační centra v dalších krajích. Například Jihomoravské inovační centrum pomohlo k rozvoji dnes známých firem jako Kiwi nebo Y Soft. Jak byste popsal záměry institutu? 

Je to zejména podpora inovačního ekosystému na území Hlavního města Prahy, které je zároveň také krajem. Kromě podpory transferu poznatků z vědy a výzkumu chceme také podporovat inovace ve vzdělávání a městském rozvoji, koncept chytrého města, energetickou udržitelnost a zvyšování celkového standardu života v Praze. 

Vznikli jsme na začátku roku 2020 z rozhodnutí současného politického vedení města, které si na rozdíl od těch předchozích uvědomuje, že Praha by měla více využívat prostředky, které dlouhodobě moc nevyužívala, což jsou zejména finance z evropských fondů. 

Na čem teď konkrétně pracujete?

Aktuálně realizujeme projekt Prague Smart Accelerator, jehož cílem je vytvořit funkční inovační síť na území Prahy, respektive tu stávající zefektivnit tak, aby mezi jednotlivými aktéry vznikly pevnější vazby. Typickým produktem takové snahy mohou být společné velké projekty, velikostí v desítkách milionů korun, do nichž budou společně vstupovat výzkumná centra, zástupci byznysu a samozřejmě hlavní město prostřednictvím našeho PII nebo dalších veřejných institucí. Jeden takový projekt už připravujeme společně s ČVUT, o dalších jednáme s ČZU, bavíme se s Karlovou univerzitou.

Někde na pozadí ale musí probíhat koordinace. I tuto roli na sebe chceme brát. Jsme ale zároveň v některých oblastech i přímými realizátory, připravujeme implementaci krajského vzdělávacího plánu, kde bychom rádi finančně podpořili inovativní projekty ve školství podobné komplexnímu studijnímu programu Alt (škola se snaží klást důraz na rozvoj osobnosti studenta – pozn. red.) na Gymnáziu na Zatlance či aktivitám na Smíchovské střední průmyslové škole, což je jedna z mála středních škol, kde vznikají spin-off firmy už v rámci studia. Rádi bychom také pronikli do městského rozvoje, například v oblasti nově připravovaného klima plánu a jeho informační, vzdělávací vrstvy. 

Vedle toho se chystáte začít provozovat Podnikatelské inovační centrum ve Škodově paláci. Co má být jeho náplní? 

Podnikatelské inovační centrum zatím moc nefunguje a my bychom mu chtěli vdechnout svým programem život. Spolupracovat plánujeme třeba s organizací Czechitas, která vzdělává v digitálních technologiích, na podpoře dovedností uplatnitelných na pracovním trhu současnosti a budoucnosti, připravujeme mentoringový program společně s byznys centrem Opero, který jednak nabídne podnikatelům možnost restartu po covidu a následně bude sloužit jako dlouhodobá opora pražského podnikání, infuze nových myšlenek pro jeho rozvoj. Budeme určitě chtít přitáhnout do centra Prahy též vědu a výzkum s jejich aplikovatelnými výsledky, a umožnit tak transfer poznatků do podnikání, do vzdělávání a do urbánní dynamiky.

Co nabídnete začínajícím podnikatelům?

Podporu. Plánujeme spolupracovat s investičním fondem Tilia, který se soustředí i na pozitivní přínos projektů pro společnost. Takových možností je nicméně v Praze relativně mnoho, chtěli bychom i zde vytvářet mosty. Naším cílem je, aby podporu získávaly zejména ty projekty, které mají svůj sociální přesah. Je možné, že někdo opět přijde s nápadem na nový e-shop či nějakou digitální službu, jejímž cílem je prostě mít více na kontě. To je samo o sobě fajn, my bychom ale rádi hledali projekty, jejichž ambice jsou vyšší, přetékají do vzdělávání, do životního prostředí, do podpory zdraví. V tom se právě s Tilií a jejím záměrem velmi shodujeme.

Jak je institut financován a jaký je jeho rozpočet?

S pomocí evropských fondů, ale počítáme s tím, že část nákladů ponese i město Praha. Nechceme každopádně rozhazovat peníze. V roce 2021 by mohl rozpočet dosáhnout vyšších desítek milionů korun. Pokud budeme počítat celkovou alokaci prostředků do budoucna, tak v horizontu dvou tří let se dostáváme na stovky milionů korun. Výhledově bychom pak měli být institucí hospodařící s projektovými prostředky ve výši desítek až stovek milionů eur, podaří-li se během pěti let, tedy během mého funkčního období, realizovat projekty mezinárodního charakteru. Nejsme dojná kráva, jak by si někdo mohl myslet, naopak. My jsme cesta k prostředkům využitelným na velké záměry. Očekáváme od nich nejen multiplikaci s pozitivním dopadem na realizaci veřejného zájmu, ale také podíl těch, kdo je chtějí realizovat. Teprve tehdy se totiž pozná, jestli to myslí vážně, pokud do toho vlastní prostředky vloží.

Dal byste nějaké konkrétní příklady, na čem jste se doposud podíleli?

Naše analytické oddělení vypracovalo během pár měsíců Školskou inkluzivní koncepci kraje, která podmiňuje přijímání prostředků z Evropského sociálního fondu. Byla hladce schválena. Podíleli jsme se na on-line verzi veletrhu Schola Pragensis a dále koordinujeme rozvoj portálu Praha školská. Udělali jsme třeba také revizi krajského akčního plánu. Připravili jsme návrh na realizaci nástroje pro hodnocení dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, pomoc pro pražské ředitele základních a středních škol, projekt už realizujeme. Zanedlouho zprovozníme Podnikatelské inovační centrum. Jsou to zatím relativně drobné projekty, těm skutečně velkým předchází důkladná příprava. Jsme součástí konsorcia v projektu evropského digitálního inovačního hubu, projednáváme projekt zaměřený na životní prostředí, připravujeme návrhy na spolupráci s jedním partnerským městem Prahy, přichází spousta dalších nápadů.

Která města by vašemu institutu mohla být vzory? A co bychom si od nich měli vzít?

Ty inovační struktury jsou jiné, nicméně velmi zajímavá je Vídeň. Tam bychom si rádi vytvořili funkční partnerství. To město je hodnoceno jako jedno z nejlepších pro život. A já osobně pošilhávám po Skandinávii, která je velmi progresivní. Jakákoli inspirace ale není přenositelná jedna ku jedné. Třeba v severských zemích, i v Rakousku, je to dost dáno i fungováním společnosti, která je daleko více soudržná a sleduje veřejný zájem, což bohužel česká společnost úplně nezvládá, a i po těch třiceti letech tady platí snaha si věci více či méně uzurpovat pro sebe. Takže musíme plnit i roli spojovníku.

Čím to je, že je společnost v Česku taková, že ji takto vidíte? 

Nejsilnější vliv má druhá polovina dvacátého století a ta destrukce veřejného zájmu. Když si uvědomíte, jak ten byl zneužíván komunistickou totalitou, falešně deklarující, že veřejný zájem je nade vše, aby se postupem času ukázalo, že to tak není. Třeba tradované pořekadlo z komunistické éry kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu perfektně vypovídá o stavu společnosti na konci 80. let. Nedůvěra, že máme něco společného, co přesahuje soukromé zájmy, o co má smysl se společně zasazovat a investovat do toho.

Tahle mentalita zůstává, i když se zacinká klíči, i když jsme demokratická společnost a máme volný trh. V knize No Future cituji Ralfa Dahrendorfa, který říkal, že hodnotové prostředí se mění šedesát let. My jsme někde v polovině a je velmi hmatatelné, že rezidua totalitního uvažování částečně přetrvávají. Tedy privatizovat i tam, kde se to třeba nehodí a kde by se dal akcentovat společný zájem. A vice versa, neinvestovat do výsostných oblastí veřejného zájmu, jako je vzdělávání. Posttotalitní mozek v tom nevidí smysl, protože je to daleko a on musí odkládat užitek na dobu, která je nejistá, nic by z toho nemusel mít sám pro sebe.

Praha je přes jistě mnoho kvalit známá také kvůli velkým korupčním kauzám z minulosti, trdelníkům nebo podvodným směnárnám. Jaká je vaše vize, kam by se město mělo posunout. Jak by jej měla veřejnost vnímat?

My nemáme v kompetenci chodit po Praze a říkat: vás zrušíme a vás rozšíříme. Je to otázka pro politické vedení Prahy a městských částí, aby se centrum města stalo autentičtejším místem a mělo svou čest a důstojnost, když zmiňujete podvodné aktivity zaměřené na turisty. Když pojedete do Vídně, Stockholmu či Barcelony, tak cítíte autenticitu. V Praze ji tolik necítíte. Praha je nabízena s co největší snahou se podřídit nevkusu toho průměrného turisty, což na jedné straně vypadá jako dobrý byznys plán, na druhou stranu však Praha postrádá punc originality. A COVID-19 ukázal, jak může být tento byznys plán křehký.

Osobně bych byl rád, kdyby nebyla známá pofidérním podnikáním se zápornou přidanou hodnotou a nežila z turistiky postavené na relativně levných službách. Nutně potřebuje ve svém ekonomickém mixu větší podíl odolných dlouhodobých aktivit, které nejsou tolik vidět, ale zato mají vysokou přidanou hodnotu. To znamená větší míra rozvoje podnikání třeba v oblasti špičkových technologií, které v Praze tvoří od roku 2015 pořád jenom proporci v jednotkách procent. Potřebujeme tu strukturu změnit a posunout k něčemu smysluplnějšímu a udržitelnějšímu. 

Bob Kartous

Je ředitelem Pražského inovačního institutu. Absolvoval Pedagogickou fakultu, Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně a postgraduální studium na Fakultě sociálních studií UK v Praze. Následně pracoval ve společnosti Scio, kde se podílel na aktivitách v oblasti vnějších vztahů, společenské odpovědnosti a vydávání periodik. Poté vedl komunikaci v obecně prospěšné společnosti EDUin. Na téma vzdělávání publikuje v českých médiích.