V celé stošedesátileté historii firmy existuje jen jedna mísa, kterou karlovarští skláři z Moseru neumějí vyrobit. Jednou za čas se pokusí dílo německého mistra z konce druhé světové války napodobit, ale bez úspěchu. „Obsahovala rozdělený kalich s částí pro vodku, šampaňské, whisky i bourbon tak, aby z něho mohli pít společně generálové Ruska, Francie, Velké Británie i Spojených států,“ popisuje unikát menšinová majitelka a členka představenstva Moseru Kateřina Zapletalová.
Už více než rok má Moser nové majitele. Původní vlastníky Antonína Vlka, Jiřího Nováka a Zdenka Bicka nahradili Jiří Zapletal a Josef Brož. Změnilo se ve firmě něco zásadního?
Velké změny nastaly ve všech oblastech i odděleních. Největší jsou ve výrobě, kde jsme nastavili nové procesy, díky kterým se nám podařilo snížit odpad při výrobě. Předtím jsme museli vyhodit sedm z deseti vyrobených skleniček, nyní to je o jednu skleničku méně.
Jak to?
Je třeba si uvědomit, že Moser nemá žádný výrobní program a v podstatě reaguje na objednávky zákazníků, skláři tak neustále vyrábějí něco jiného. Kvůli tomu, že jsou permanentně v procesu učení, jsme měli i větší míru odpadu. Nově se na objednávky koukáme komplexně a děláme z nich systematické balíčky, aby se nepřeskakovalo z různých typů výroby. Kromě této změny řízení výroby jsme také částečně zredukovali základní portfolio výrobků.
Když firmu přebírali noví majitelé, říkali, že chtějí, aby se z Moseru stala rodinná firma. Daří se to?
Stále na tom pracujeme. Byli bychom rádi, aby ve firmě opět pracovaly rodiny sklářů. Dříve bylo sklářské řemeslo prestižní a předávalo se z generace na generaci. Poté byla tato kontinuita přerušena, lidé neviděli ve sklářství perspektivu. Už se nám to ale trochu daří měnit. Například syn sklářského mistra je vedoucím hutě.
Změnily se výsledky firmy? Jaké byly loni tržby a jaký čekáte vývoj?
Tržby byly 340 milionů korun, pro tento rok plánujeme jejich růst o 15 procent.
A celkový výsledek hospodaření?
Nakonec jsme měli ztrátu 7,5 milionu korun. Důvodem ale byla opravná položka, která řešila nahromaděné problémy z minulých let. Před ní byl zisk 15 milionů.
To je stále pozůstatek hospodářské krize a souvisejících problémů ve sklářském průmyslu?
Dříve jsme měli větší podíl nápojových souborů. Jejich odbyt ale během krize dramaticky propadl a v té době se začalo přemýšlet, co s tím. Do firmy přišel Lukáš Jabůrek a začal navrhovat vázy a další dekorativní objekty, kterým se podařilo tento propad vynahradit. Dnes podíl nápojových souborů tvoří 50 procent, dříve to bylo i 80 procent.
V březnu jste s obchodním partnerem otevřeli v Tokiu první prodejnu, kde se prodávají jenom vaše výrobky. Máte s ní úspěch?
V Japonsku jsme už více než dvacet let, ale nikdy tam nebyl obchod, ve kterém by bylo jenom naše sklo. To je pro nás zásadní milník. Díky nové prodejně budeme moct nabídnout unikátní rytiny a zdobené vázy s přidanou hodnotou, které potřebují jednak více místa, aby jejich jedinečnost vynikla, jednak proškolený personál, který zákazníkovi poskytne lepší informace než ty, které dostane například v obchodním domě.
Liší se produkty v japonském obchodě od těch, které najdeme třeba v Evropě?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
