Slovenská společnost je neklidná. Po jmenování nové vlády se protesty zmírnily, ale napětí pořád trvá. Podle socioložky a bývalé slovenské premiérky Ivety Radičové potřebuje země hlubší změnu. „Nepokoj neustane, dokud se nezmírní polarizace společnosti. A to se nestane jen rotací politických kádrů. Ani náhodou,“ říká Radičová.
Jak byste jako socioložka popsala dnešní slovenskou společnost?
Jsme svědky velkých změn v Evropě, ať mluvíme o Maďarsku, Polsku a Česku nebo o volbách v Německu či Itálii. A změny jsou širší – podívejte se na situaci ve vztazích s Tureckem, na situaci na Balkáně, na změny v USA, v geopolitické pozici Číny...
To jsme začali zeširoka. Mají ty změny nějaký společný pramen?
Je třeba podtrhnout několik základních faktorů. První – globalizace. Dospěli jsme do stádia hlubokého rozporu mezi silou a pozicí globálních trhů na jedné straně a na druhé straně kompetencemi národních politik a vlád. To vyvolává nový spor o identitu, hledání nové kolektivity – na základě etnicity, národa, náboženství. Je to přirozený proces. Otázkou je, jak to polovina světa, v níž jsou demokratické režimy, zvládne. Jestli nastanou změny v rámci demokratických struktur, anebo to vyústí v posilování jistých typů autoritativních režimů. Obě možnosti v různých zemích vidíme.
A ty další důležité faktory?
Druhý moment je vliv nových technologií. Svět je nesmírně otevřený a to vytváří nový prostor nejistoty. A jsme-li v tomto prostoru nejistoty zavaleni obrovským množstvím informací, je úplně přirozenou reakcí uzavírat se. Tedy hledat sebepotvrzení, pevný bod, určitý typ jistoty. To se děje i v novém světě sdružování přes sociální sítě.
Vraťme se ke Slovensku.
Všechny tyto změny se dějí i u nás. A k tomu máme jistá specifika. Ta jsou dána tím, že jsme - Slovensko i Česko - mladé demokracie a mladé státy. Takže naše identita je spojována i s definicí státnosti. A demokracie se tu rodí velmi komplikovaně a neřekla bych, že ji máme etablovanou. To ani zdaleka. Stačí se podívat na naše příběhy optikou počtu předčasných voleb, úřednických vlád, vlád v demisi. To nesvědčí o stabilitě demokratického systému. Nemáme takzvanou konsenzuální demokracii, ale stále hledáme a tvoříme základní pilíře demokracie a politického systému.
Pohledem zvenčí je Slovensko zemí, která se hlásí k jádru EU, je spokojená v unii i v eurozóně, ekonomice se daří. Co to tedy vyplulo na povrch po vraždě kolegy Kuciaka a jeho snoubenky?
Tři hluboké problémy, které tlačíme před sebou. Prvním je vysoká míra korupce spojená s podezřelým přerozdělováním veřejných zdrojů. Vážím slova, aby to neskončilo žalobou. Druhý problém jsou sociální nerovnosti. Nemám na mysli jen ty mezi občany, ale prohlubující se regionální disparity, které se nedaří zmenšovat.
Tyto dva momenty ústí do převládajícího vnímání společnosti jako nespravedlivé. Je to spojeno s rezignací na důvěru ve vlastní síly, v to, že mám šanci zlepšit svou životní situaci vlastním přičiněním. Jsou to pochybnosti, že funguje základní pilíř demokracie, totiž rovnost příležitostí.
Třetím problémem je styl politiky. Ta je nesmírně agresivní, založená na neustálém vytváření nepřítele. Jednou jsou to Romové, jednou Maďaři, jednou společenští vědci, pak kavárna, naposledy Soros. Vždycky je tady nějaký nepřítel, který nás, ubohé, zneužívá, využívá a žene někam, kde nechceme být. Jako bychom nebyli svéprávní. Ale je to jen proces, jak se zbavit odpovědnosti.
Tento styl politiky vytváří nesmírně polarizovanou společnost. A také politiku definovanou osobnostmi, a ne programem. Jak chcete hledat smír, jestliže budete pokračovat ve stylu politiky, kterým společnost rozbíjíte? Tyto tři problémy tu jsou a neuvěřitelná tragédie, vražda investigativního žurnalisty a jeho přítelkyně, se stala spouštěčem všeho, co se ve společnosti nahromadilo.
Hodně se teď v debatách objevuje východní Slovensko, kde měly působit italské rodiny, o nichž psal kolega Kuciak. Čím je tenhle region specifický? Z volební mapy posledních parlamentních voleb se zdá, že je to bašta strany Smer.
Tak to úplně není. Musíte oddělit Košice a Prešov. Navíc se podívejte na výsledky župních voleb. Smer se udržel jen ve dvou župách. Takže ty pověstné bašty nejsou tak pevné. Poprvé se otřásly v prezidentských volbách, které Fico prohrál, podruhé v župních volbách.
Ale jestli se ptáte na disparity, tak ano, ty regionální přežívají a mají tradici dlouhou staletí. A když něco trvá staletí, nevyrovnáte to za pár let. Především pohraniční slovenské regiony patří k chudým a marginalizovaným. A vládní politika tak, jak byla nastavena, to nevyřešila. To nelze řešit jenom nějakými regionálními projekty. A už vůbec ne současnou politikou, která říká „cestujte za prací tam, kde je“, tedy přesuňme všechno na západní Slovensko. To není řešení. To ohrožuje rodiny a vylidňuje regiony a ty pak dále oslabují.
Takže když premiér Fico nechápal, co by na východě dělala mafie, když tam nic není, vlastně souzněl s vládní politikou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
