Po dramatu Boj, které jí vyneslo cenu dánské filmové akademie, se švédská herečka Tuva Novotny vrací do českých kin jako rumunská tenistka Mariana Simionescuová v novince Borg/McEnroe. Film o střetu dvou tenisových legend ji díky natáčení v Česku přivedl zpět i do rodné země jejího otce, pedagoga, spisovatele a scenáristy Davida Jana Novotného.
Mluvíte česky?
Trochu ano, ale rozhovor radši budeme dělat v angličtině. Jinak by mi trval hodiny.
Pomohly vám vaše středoevropské geny k ztvárnění rumunské tenistky?
Když jsme s Marianou setkaly, hned jsme si rozuměly. Jako ženy, díky zkušenosti se vztahy s úspěšnými muži i díky našim východoevropským kořenům. Mariana mluví švédsky s přízvukem, takže jsem mohla ve filmu mluvit podobně, tak jak zní můj otec.
Ve Švédsku se hodně řešilo, že se Mariana kvůli Borgovi vzdala své kariéry. Ale ona mi říkala, že se ničeho nevzdala, že si ten život vybrala a byla s ním spokojená. Nemyslí jako oběť, což se mi líbí.
Mariana Simionescuová si vzala Björna Borga pár týdnů po finále Wimbledonu 1980, na které se film nejvíc soustředí. Jakou roli má ve snímku její postava?
Mariana, Björn a jejich trenér Lennart Bergelin spolu cestovali, trénovali, spali ve stejných hotelích, někdy i ve stejném pokoji. Všechno dělali spolu, tvořili tým. Tenhle film víc pojednává o dvou sportovních legendách, Borgovi a McEnroeovi, ale Mariana byla součástí té tenisové mašinérie.
Příběh snímku můžeme interpretovat i jako ukázku, jak těžké je být tak moc slavný, pořád se muset tolik soustředit, nemít soukromý život. Scénář je dost chytrý, aby dal každé postavě vlastní oblouk a umožnil nám pochopit, jaké to je být v takovém úspěšném týmu, jaké to je být trenérem legendy nebo její přítelkyní.
Vy sama hrajete tenis?
Hrála jsem před patnácti lety, teď jsem se ho musela znovu naučit, což bylo zatraceně obtížné. Naštěstí jsem měla na tenisové scény i dublérku, českou tenistku.
Jak moc v 70. letech tenis vypadal jinak než dnes?
Lišil se hlavně v maličkostech. Dnes hráči stojí s raketou jinak, spousta detailů se změnila. Museli jsme tedy dávat pozor, aby byl náš film přesný. Tenisoví fandové by chybu hned poznali.
Jak jste se mentálně dostávala do doby Borgova vrcholu?
Měli jsme k dispozici hodně rešeršního materiálu. Tehdy se i trochu jinak mluvilo, tudíž naše švédština je tomu přizpůsobená. Podobně jako když já mluvím česky a zním jako nějaká babička, protože používám starší češtinu svého otce. Kostyméři udělali svou práci, nosit tehdejší oblečení mě bavilo, i když dneska jsou šaty pohodlnější. Jakmile se tohle všechno sešlo, lehko jsem si dokázala představit, že jsem se ocitla v 70. letech.
Máte ráda tenis jako divák?
Je to zajímavý sport, i když do něj musíte být hodně zapálení, abyste vydrželi celý několikahodinový zápas. Tenisti musí být soustředění, natrénovaní, přesní, musí umět kontrolovat svou agresi. Je to obdivuhodný sport a pro film dost dramatický, právě proto, že toho od jedince vyžaduje tolik.
Znala jste Borga a jeho úspěchy už před tímto natáčením?
Narodila jsem rok před oním slavným wimbledonským finále, takže jako hráče si ho nepamatuju. Ale je to legenda, kterou zná ve Švédsku každý. I všude po světě je spousta lidí, kteří k němu mají nějaký vztah. Dnes už tak velké tenisové hvězdy nemáme. I když bych moc ráda viděla film o Sereně Williamsové.
Naposledy jsme vás v českých kinech viděli v dramatu Boj, nominovaném na Oscara. Borg / McEnroe se zdá jako o něco lehčí film.
Ano, ale jeho režisér Janus Metz také vychází z tradice dánské dokumentaristiky a hledal i v tomto příběhu autenticitu a atmosféru. Často používal ruční kameru, dovoloval nám vynechávat dialogy a víc se do role položit a procítit ji, což je náročné, ale také skvělé. Nesnažil se točit lehký film. Nevypráví jen o tenise, ale o těžké práci, o životech a osudech.
Janus Metz se do hraného filmu pustil po úspěchu dokumentu Armadillo o dánských vojácích v Afghánistánu. Vás prý režie také láká?
Ano, už režíruju, například epizody dvou norských seriálů. Měla jsem štěstí, že producenti filmu Boj mi dali příležitost dělat na vlastních věcech. Před Borgem jsem natočila jen Anihilaci, nový snímek Alexe Garlanda, autora Ex Machiny, na který jsem hodně zvědavá. Jinak jsem se věnovala režii a psaní.
