Tomáš Gajdošík: Většina historických šermířů jsou slečinky

„HMB vlil do historického šermu opět onu středověkou brutalitu a syrovost,“ vysvětluje kořeny tohoto sportu manažer českého HMB Tomáš Gajdošík. „Naštěstí jen pro člověka, který si to nevyzkoušel. Ve skutečnosti to tak brutální není. Obecně mi ale přijde, že z ostatních historických šermířů se staly takové slečinky.“

E15: Před pěti roky se konala první velká Bitva národů, kterou tehdy zorganizovali na Ukrajině. Kdy se do tohoto turnaje zapojili Češi?

Zhruba před třemi roky se historický šermíř Jakub Vácha zúčastnil jako divák třetího ročníku Bitvy národů a uchvátilo ho to. Nalákal tak další a první výprava „národního“ týmu zamířila přede dvěma roky do rakouského Lince. Měli nevyhovující zbroje, ale zjistili, co je k tomu potřeba. Během půl roku se z původních čtyř zájemců o HMB stala dvanáctičlenná skupina a loni jsme jeli na Bitvu národů už v patnácti lidech.

E15: Předpokládám, že jako každý sport má HMB kromě pravidel také požadavky na kvalitu zbroje…

Jsme zakuti od hlavy po nárty železem, slabší místa představuje jen podkolení, podpaží a hýždě, slabiny si chráníme moderními suspenzory, pod zbrojí jsou povoleny třeba i páteřní pásy, mnozí využívají i klasické chrániče zubů. V HMB je na rozdíl od běžného šermu povoleno třeba i kopání.

E15: Bitvy národů se konají pravidelně?

Jsou pořádány v ročním cyklu jako variace na mistrovství světa v HMB. V průběhu roku se pak koná řada národních turnajů, které pořádají jednotlivé kluby. Turnaje navíc poměrně pestře obohacují akce typu Den dětí či městské historické slavnosti. Historický šerm a jeho scénická vystoupení už jsou totiž mezi diváky poměrně okoukány. Naše vystoupení jsou „naživo“, žádné secvičené kusy, jen syrový boj. Například v Rusku, kde tento sport vznikl, se HMB posunul natolik, že se tyto akce konají v oplocených boxech a na borce se i sází.

E15: Moderní gladiátorské zápasy v historickém kabátku?

Pokud byste srovnal například boxerský ring s ringem pro HMB, jsou rozdíly jen v tom, že náš ring má místo pružných provazů klasické řetězy a borci jsou místo trenýrek a rukavic vybaveni dvacetikilovou zbrojí a nějakou chladnou zbraní. Ještě zajímavější jsou zápasy skupin, takzvané buhurty.

Zájemci si zpravidla prožijí několik šoků, zkusí si pár tréninků, na nichž se jim kvůli fyzickému nasazení udělá šoufl, a pokud se s tím nesrovnají, už nikdy nepřijdou

E15: Letos se konal už pátý ročník Bitvy národů v Chorvatsku. Jak na něm Češi dopadli?

Hlavní tým složený z borců z pražského klubu skončil na 17. příčce, druhý tým složený z borců z MFC Vysočina a MFC Zlínsko a Ostrava pak na 19. pozici.

E15: Každý národ tedy může nasadit více týmů? Kolik jich celkem bylo?

Každý národ může nasadit až tři týmy, přičemž letos se účastnilo celkem 64 týmů.

E15: To je na druhou účast celkem slušná pozice, ne?

Loni jsme byli dvacátí, avšak z menšího počtu účastníků.

E15: Co z účasti na mezinárodních turnajích plyne? Prestiž, odměna, pořadí v tabulce…

Pro nás to jsou cenné zkušenosti, prestiž, setkání se zajímavými lidmi. Ale za první místo v turnaji zpravidla bývá i značná suma – zhruba 30 tisíc eur.

E15: HMB se prý chce prosadit jako olympijský sport.

To je pravda. V horizontu několika desítek let je to i možné. Samozřejmě to bude dlouhá cesta. Značku HMB vlastní Ukrajinci a Rusové a ti to ve svých zemích bez problémů tlačí. Pak už je jen otázkou času, než se to povede i v dalších zemích. Nyní horečka HMB zachvátila USA, kde to pojali po svém, ve velkém stylu: kluby projíždějí Amerikou téměř jako nějaký národní cirkus s velkou show.

E15: Velká show by se dala udělat i v Česku, ne? Každé průměrné město pořádá své historické slavnosti…

Nejprve musíme získat nějaké reference. Dostat se do povědomí, že něco takového existuje. Například v srpnu jsme v Jemnici na tamních městských slavnostech uspořádali HMB turnaj. Ale to byla jen první vlaštovka.

E15: O HMB se nicméně říká, že je to jeden z nejextrémnějších sportů…

S tím nesouhlasím, jsou mnohem horší sporty, třeba takový paragliding. Ano, mám pár zranění, ale nebylo to nic vážného. Navíc, pokud vím, při HMB zatím nikdo nezemřel, což se o jiných sportech říct nedá. Když totiž máte kvalitní zbroj, zranění příliš nehrozí.

E15: Při sledování přenosů z Bitvy národů ale zdravotníci každou chvíli někoho odváděli, například anglický tým byl takto kompletně eliminován…

Ta zranění tam byla, ale nešlo o něco vážného. Zpravidla to byl utržený vaz, natažený sval, vyhozené rameno či otřes mozku. V podstatě totéž lze vidět i při hokeji nebo ragby. Rozdrcená lebka či zlomeniny jsou velmi vzácné. HMB je velmi náročné na kondici. Navíc se celou dobu v ringu pohybujeme v uzavřených přilbách s minimem větracích otvorů. Pokud chci předvést nějaký zářný výkon, mám na to maximálně 30 sekund, pak mi dojde kyslík. Proto se dá mezi šermíři HMB vypozorovat, že většina z nich nejsou typické „vazby“, ale spíše šlachovití kluci. Těla hromotluků spotřebovávají kyslík v přilbě rychleji.

E15: Dá se v Česku dělat historický šerm jako povolání?

Historický šerm určitě, příkladem jsou scénické skupiny Merlet či Argo. My se ale HMB neživíme. Každý máme svou práci, někteří ještě studují. Financujeme si vše sami, protože máme zásadní problém: nejsme oficiální sport. Brání nám v tom zákon, který vyžaduje určitou členskou základnu. A ta se nám bude velmi těžko shánět. V Česku je sice šermířů požehnaně, málokomu z nich se však chce do HMB. Mnoho lidí odradí obyčejná videa na YouTube, přitom živě je to ještě horší. Zájemci si zpravidla prožijí několik šoků, zkusí si pár tréninků, na nichž se jim kvůli fyzickému nasazení udělá šoufl, a pokud se s tím nesrovnají, už nikdy nepřijdou.

E15: Sponzoři vám nepomáhají?

Ono by to asi šlo dělat profesionálně, v Rusku to například funguje, pokud HMB klub uspořádá kvalitní turnaj, na němž se oficiálně sází, může to poměrně slušně vynést. V Česku však po tomto sportu není taková poptávka. Když se nám v nějakém turnaji podaří uspět, výhra pokryje cestovní náklady a nějaký ten příspěvek do kasy klubu. Naším jediným sponzorem v Praze jsou mečíř Tomáš Lebduška a pak Jiří Matějček, který s námi jeden čas trénoval a nakonec nám zajistil varkoče (bojová suknice, původně pruh látky nošené přes zbroj, který nesl erb a barvy rodu majitele – pozn. aut.) v národních barvách, budiž mu země lehká. Snažili jsme se sehnat i další sponzory, třeba výrobce energetických nápojů. Ti nám však nabídli maximálně nějaký ten karton drinků. Zásadní problém bude v tom, že zpravidla očekávají nějakou zpětnou hodnotu.

E15: Třeba svá loga na dresech?

Naše „dresy“, varkoče, jsou střihu středověkého, ale barev novodobých – používáme třeba červenou a modrou barvu jakožto české národní barvy. Každý z klubů pak má vlastní barevné prvky, zpravidla odkazující na region, v němž působí. Na varkočích nesmíme mít při mistrovstvích žádná loga či reklamy. A právě to sponzory odrazuje nejvíce.

E15: Zmínil jste, že máte vlastního kováře. Běžný platnéř tedy takovou zbroj neumí vyrobit?

Klasický platnéř vyrábí zbroje z plechu o tloušťce 1,5 milimetru, což je pro nás tak trochu alobal. Helmy pro HMB máme například z 2,5milimetrového nekaleného plechu, aby lépe vstřebávaly nárazy a měly deformační potenciál, který pohltí část energie při zásahu. Tudíž nás zásah nezabije, jen otřese. Proto jsou helmy také tak velké, s velkými špičatými kóny. Zbylé části zbroje nám kovář Dimitri kove z jednoduchých důvodů: všechno, co vyrobí, kalí. Proto si můžeme dovolit mít zbroj třeba jen z jednomilimetrového plechu. Je pružný, na těle nevadí, když pošle dál nějaký ten náraz, protože pod zbrojí máme prošívanice a nějaká ta modřina není problém. Roli hraje samozřejmě i cena.

E15: Kolik stojí výbava na HMB?

Například přilba mě vyšla na tři tisíce korun. Zbytek zbroje jsem si koval sám, náklady na materiály se pohybovaly kolem 13 tisíc. Nepočítám ale desítky hodin v kovárně. Hotovou zbroj lze sehnat od 20 tisíc do 60 tisíc. Tam je samozřejmě započten čas kováře. Zbroj bych si už mimochodem znovu sám nekoval, spotřebovalo to neuvěřitelné množství volného času.

E15: Vaše hlavní cíle v Česku jsou nicméně jasné: abyste byli uznáni jako sportovní klub?

Letos se prokousávám všemi potřebnými zákony a vyhláškami. Už dříve nám Svaz šermířů nabízel, že nás vezme pod svou vlajku. My však chceme být uznáni jako samostatný sport. Pokud by to tak nebylo, dokážu si představit, že by se nás snažili spíše zpeněžit, nařídit nějaké kvóty na počty „domácích zábavných vystoupení“, která by nám ubírala čas na reprezentační sport.

E15: Kolik historických šermířů v Česku působí?

Libušínské bitvy, která je největší z akcí historického šermu v Česku, se letos zúčastnilo asi dva a půl tisíce šermujících. Odhadem je tak v Česku kolem čtyř tisíc historických šermířů.

E15: Jak se v HMB počítají body?

V HMB je několik disciplín. U jednotlivců se klasicky počítají zásahy, které by byly fatální. Další kategorií jsou buhurty. Minimální buhurt je tři proti třem, maximální 21 proti 21 či všichni proti všem. Tam je bojovník ihned vyřazen či „zabit“ v okamžiku, kdy se dotkne země třemi body svého těla. Ve středověku totiž, pokud rytíř padl na zem, měl jen minimální šanci, že se opět zvedně. Buď byl ušlapán, nebo se na něj vrhli protivníci. Většina rytířů používala k dorážení protivníků takzvané terčíkové dýky – jednoduše je vrazili do hledí padlého. My se samozřejmě nedorážíme.