Tomáš Pojar: Umělé hranice na Blízkém východě se rozpadají

Tomáš Pojar

Tomáš Pojar Zdroj: Anna Vackova/E15

Jestli má prorektor Vysoké školy Cevro Institut Tomáš Pojar vedle České republiky blízko k nějaké zemi, je to Izrael. Jeho otec byl po roce 1989 prvním československým velvyslancem v Tel Avivu, Tomáš Pojar tento post zastával v letech 2010 až 2014.

Na Blízkém východě se letos rozhořelo hned několik válečných konfliktů, jeden z nich právě v Izraeli. Bojuje se ale i v Iráku, v Sýrii i africké Libyi. Západ však nejvíce zaměstnává ukrajinská krize. Podle Pojara mají tyto konflikty kořeny v uměle vytvářených hranicích, a to jak po první světové válce, tak na konci studené války. „Celkový rozpad dosavadního uspořádání na Blízkém východě i jinde je jistý a nedá se zastavit,“ říká.

E15: Vyústí konflikt mezi Izraelem a Palestinci, přesněji řečeno hnutím Hamas, v třetí intifádu, jak o tom spekulují některá zahraniční média?

Intifáda hrozí neustále. Vzhledem k tomu, že mezi první a druhou byly značné rozdíly, je otázka, jakou by případné třetí povstání mělo podobu. Osobně si ale myslím, že současné boje dříve či později ustanou.

E15: Byla počáteční reakce Izraele přiměřená?

Izraelské studenty unesl a zavraždil Hamas, stejně tak Hamas začal ostřelovat izraelské území. Izrael si toto kolo konfliktu nevybral, reagovat však musel. Hamas se v poslední době dostal pod finanční i politický tlak ze strany mnoha blízkovýchodních zemí. Nyní vycítil možnost znovu se zviditelnit a pokusit se získat další peníze od arabských soukromníků i vlád. Zpočátku vycítil i určitou slabost na straně Izraele.

E15: Jenže nyní se karta obrací proti Izraeli, v západoevropských zemích se pořádají antiizraelské demonstrace. Skutečně lze obhájit tolik civilních obětí v Gaze?

Taktika Hamasu, stejně jako všech moderních teroristicko-gerilových organizací, spočívá ve vedení asymetrických válek a v dosažení co největšího počtu civilních obětí na obou stranách. Proto má Hamas velící bunkry a sklady zbraní v mešitách, nemocnicích nebo školách, proto odpaluje rakety z hustě obydlených oblastí, a proto jsou vstupy do tunelů vedoucích na izraelské území ve sklepeních obytných domů. A zřejmě se ukáže, že zhruba polovina mrtvých Palestinců je právě z řad Hamasu, jak tomu bylo i v minulosti. Navíc Hamas v průběhu bojů popravil desítky Palestinců za údajnou kolaboraci a desítky jeho raket zasáhly omylem území Gazy. Ano, i těch několik set zbývajících mrtvých palestinských civilistů, které zasáhly izraelské střely, je vysoké číslo. V naprosté většině je ale i za jejich smrt zodpovědný právě Hamas – vzhledem ke způsobu vedení boje i tomu, že to byl on, kdo začal ostřelovat desítkami raket denně izraelská města a odmítl prvotní egyptské příměří.

Zásadní vliv na blízkovýchodní dění nemá prakticky nikdo. Určitě bychom měli vždy podporovat spojence a ty, kteří nás alespoň nepovažují za nepřátele. Bohužel někdy děláme pravý opak

E15: Egypt tunely z Gazy na své území zlikvidoval. Nakolik to Hamas oslabilo?

Současný egyptský režim nesnáší Muslimské bratrstvo, jehož je Hamas odnoží. Situace v Gaze navíc přispívá k nestabilitě na Sinajském poloostrově. Hamas pocítil tlak okamžitě, co se armáda v Egyptě opět ujala moci. Země, které se bojí vlastních islamistů, dávají od Hamasu ruce pryč. Na straně Muslimského bratrstva a Hamasu naopak stojí Katar a Turecko.

E15: Existuje vůbec nějaké řešení vztahů mezi Izraelci a Palestinci?

Nároky Izraelců i Palestinců na malé území o rozloze dvou českých krajů jsou jen velmi těžko slučitelné. A to je jen jedna ze tří rovnic. Máte totiž rovnici izraelsko-palestinskou a ve stejném okamžiku musíte řešit rovnici izraelskoarabskou a izraelsko-džihádistickou. Vyřešit tyto tři rovnice najednou není možné.

E15: I s ohledem na prohlubující se nestabilitu celého regionu...

Klasické státní útvary se rozpadají nebo rozvolňují. Pojem státní suverenity, jak ho známe z minulého století, už neplatí. Teprve uvidíme, jak bude uspořádání Blízkého východu vypadat za deset dvacet let.

E15: Oslabuje Hamas i situace v Libanonu, Sýrii, Iráku?

Tyto tři země nyní do určité míry představují jedno propojené sunnitskošíitské bojiště. Írán, Sýrie a libanonský Hizballáh navíc patřily mezi základní podporovatele Hamasu. Organizace Hamas však musela Damašek opustit a Hizballáh a Írán se primárně soustřeďují na zvládnutí situace v Sýrii a Iráku, kam posílají nejen zbraně, ale i vojáky, instruktory a samozřejmě nemalé peníze. To vše teď Hamasu chybí. Vedle toho čelí velké poptávce po džihádistických bojovnících v Sýrii. Řada soukromých i vládních donátorů, kteří dříve téměř exkluzivně podporovali Hamas, nyní obrací svoji pozornost jinam.

E15: Otevřeně se hovoří o rozpadu Iráku. Je v případě této země vývoj předvídatelnější než v Izraeli?

Stejně jako Sýrie i Irák už delší dobu neexistuje a nefunguje jako jedna centralizovaná země, je rozdělen na tři části. Kurdistán je fakticky nezávislé území, mimochodem bezpečné, prozápadní a solventní. I šíitský jih je do jisté míry autonomní. Uvidíme, co bude se sunnitským zbytkem země, který nyní do značné míry ovládli džihádisté. Otázka je, nakolik bude teror, který tam nastolili, expandovat do okolních oblastí.

Problém Ruska spočívá ve faktu, že vnitřně neví, kde jsou vlastně jeho hranice. Rusko se proto instinktivně snaží udělat ze svých sousedů vazaly nebo podporovat jejich rozvrat

E15: Čím si chaos v Iráku a vůbec na celém Blízkém východě vysvětlujete? Lze v této souvislosti klást vinu i USA?

Celkový vliv USA na vývoj v regionu je ve skutečnosti menší, než se běžně předpokládá. Podívejte se na situaci nejen v Iráku, ale i v Sýrii, Somálsku, Súdánu, Libyi, Egyptě, Jemenu, Libanonu, Alžírsku, na Sinaji či v Gaze. Rozpad blízkovýchodního řádu není způsoben primárně zvenčí. Nacházíme se již delší dobu v období zániku systému, který se zrodil zhruba před sto lety v důsledku první světové války. Tehdy byly uměle namalovány hranice, které pak byly různým způsobem drženy. Změny jsou dlouhodobější, sahají do konce studené války a jsou způsobeny hlubšími trendy uvnitř arabských společností.

E15: Mohou mít Spojené státy a Evropská unie na tento proces vliv?

Zásadní vliv na tamější dění nemá prakticky nikdo. Je třeba pečlivě sledovat, co se na místě děje, a nemalovat si věci narůžovo. Určitě bychom měli vždy podporovat naše spojence a ty, kteří nás alespoň nepovažují za nepřátele. Bohužel někdy děláme pravý opak.

E15: Můžete být konkrétní?

Přestaňme dávat teroristické organizace Hamas nebo Hizballáh na stejnou rovinu s jedinou demokraticky zvolenou vládou v celé oblasti, s vládou Izraele. Stejně tak nepochopitelné bylo, když jsme byli nekritičtí k vládě protizápadního Muslimského bratrstva v Egyptě a současný režim postavený na sekulární armádě neustále pranýřujeme. Pomohli jsme svrhnout libyjského vůdce Muamara Káddáfího poté, co se vzdal zbraní hromadného ničení a začal se Západem spolupracovat. Podobně nepochopitelně jsme se v Egyptě odvrátili od Husního Mubaraka. Ano, oba to byli diktátoři a nemuseli jsme je bezpodmínečně podporovat. To ale ještě neznamená, že si musíme přát jejich svržení ve chvíli, kdy je alternativa k jejich vládnutí daleko horší.

E15: Po konci studené války jsme byli v Evropě svědky rozpadu Sovětského svazu a Jugoslávie, o čemž mimo jiné svědčí současné dění na Ukrajině.

I v těchto případech byly hranice často uměle vytvořeny, mnohdy s různými záměry a intervencemi zvenčí. Asymetrickým konfliktům se nevyhnula ani Ukrajina. Na jedné straně máte armádu daného státu a na straně druhé gerilovou organizaci podporovanou ze zahraničí, v tomto případě z Ruska.

E15: Kde vidíte příčiny ukrajinského konfliktu?

Centrální vláda v Kyjevě, ať už s takovým či onakým politickým zabarvením, nikdy nevládla celé zemi. Nikdy nešlo o stabilní a konsolidovaný státní útvar. I když se na tom v dohledné době nic nezmění, může paradoxně válečný konflikt posílit formování novodobého ukrajinského státu a národa. Otázka je, kde nakonec budou jeho faktické hranice.

E15: Co role Ruska?

Bude-li nadále chtít nestabilní Ukrajinu, bude ji mít. Problém Ruska a jeho sousedů spočívá ve faktu, že Rusko vnitřně neví, kde vlastně jsou jeho hranice. Rusko se proto instinktivně snaží udělat ze sousedů vazaly nebo podporovat jejich rozvrat. To je ostatně na rusko-ukrajinském pomezí více než zjevné.

E15: Měl by být Západ vůči Rusku tvrdší a vedle ekonomických sankcí přistoupit i k rozmístění jednotek spojenců ve střední a východní Evropě?

Kritická infrastruktura NATO by měla být rovnoměrně rozložena na územích všech jeho členů. To byl také důvod, proč jsem prosazoval umístění amerického radaru v České republice. Co se týče ekonomických sankcí, nedokážu odhadnout, nakolik je jejich uplatňování vůči Rusku chytré. Pouze v negativním postoji vůči němu řešení nevidím. Spíše bych rozvíjel pozitivní vztahy s Ukrajinou, Moldavskem a s dalšími částmi postsovětského prostoru. A byl bych k situaci v Rusku obezřetný. Je to fascinující země, ale ještě dlouho nepůjde o moderní demokracii bez imperiálních sklonů.

Tomáš Pojar (41)
Po studiu politologie na Karlově univerzitě v Praze se věnoval novinářské a humanitární práci. V roce 1997 se stal ředitelem organizace Člověk v tísni. Od roku 2006 působil jako první náměstek ministra zahraničí pro EU, bezpečnostní politiku a bilaterální vztahy s evropskými státy. V letech 2010 až 2014 byl velvyslancem ČR v Izraeli. V současnosti je prorektorem pro zahraniční vztahy na CEVRO Institutu. Je ženatý, má tři děti.