Česká firma Solek nedávno prodala chilské projekty kanadským investorům zhruba za tři miliardy korun. V Latinské Americe má ale další velké plány a chystá se podnikat také na Kypru. „Provozní financování je z našich peněz i z dluhopisů. Založili jsme také fond kvalifikovaných investorů, kde bude šedesát procent od chilských a amerických bank a zbytek od investorů do fondu,“ líčí zakladatel a majitel Soleku Zdeněk Sobotka.
Do vašich projektů v Chile nedávno vstoupili kanadští investoři. Jak konkrétně tato spolupráce vypadá?
Koupili to ve chvíli, kdy to bylo připraveno ke stavbě. My jim dáváme možnost si tu stavbu hlídat. Jako když se staví dům a máte na to stavební dozor. První elektrárnu jim dodáváme v září, v říjnu druhou a v listopadu další dvě.
Vy po dokončení už v projektu nebudete?
Ano, oni budou stoprocentní vlastníci. Tito investoři jsou součástí největšího penzijního fondu v Kanadě a berou to jako dlouhodobou investici.
Proč jste se vlastně rozhodli budovat solární elektrárny v zahraničí?
Něco podobného jsme si vyzkoušeli v Rumunsku, kde jsme dělali nějakých patnáct projektů, část jsme prodali, část vlastníme. Vždycky to je tak, že když podnikáte v zahraničí, musí se tomu věnovat čas a fyzicky tam být. I já jako majitel jsem tam vždy minimálně šestkrát za rok. Mnoho firem si myslí, že dokážou něco řídit na dálku, to ale absolutně nefunguje. Je důležité si v místě udělat jméno, dát do toho energii, mít velkou vůli. Mě osobně třeba těší, že náš country manažer v Chile byl v senátu a mluvil za celý sektor, takže Solek tam rozhodně má jméno. Od začátku jsme tam chtěli být jedničkou.
Kolik hráčů chilský trh má?
Do dvaceti.
A jak velký je trh, jakou má kapacitu?
Říkalo se, že v malých projektech se tam vejde zhruba sedm osm tisíc megawattů, aktuálně se blížíme tisícovce, takže prostor tam je ještě obrovský. Otvírá se i pro velké projekty, protože chilský prezident Piňera vyhlásil, že chce uzavřít všechny uhelné elektrárny po vzoru Německa do roku 2035. Musí se tam přidat obrovský počet solárních elektráren, ale i větrných, ovšem bez doplnění baterek toho cíle dosáhnout není možné.
Otvírají se tam možnosti spolupráce i na nějakých státních projektech?
Stát vychází vstříc tím, že třeba na severu, kde je poušť a nejsou tam moc soukromé pozemky, je v tendrech pronajímá. Chce, aby se tam energetické projekty budovaly. Od státu jinak žádné zakázky nepotřebujeme, tam funguje dobře soukromé vlastnictví, stát žádné projekty nevlastní.
Takže stát stanoví cíl, ale jinak se na tom nebude nijak podílet?
Ne, jen formou regulace. Oni zvýší uhelným elektrárnám daň a dohodnou s nimi odpojování. V Chile a také v zemích kolem rovníku je elektřina ze slunce už teď levnější než z uhlí. Když máte budovat novou uhelnou elektrárnu nebo elektrárnu z jakéhokoli obnovitelného zdroje, vyjde z toho, že tato elektřina je mnohem levnější.
Z nově budovaných ano, ale z existujících asi těžko…
Ano, ale když máte starou uhelnou elektrárnu, tak je její renovace velice nákladná. Proto se nechávají dosloužit ty, které mají dobré parametry, a s výstavbou nových zdrojů se moc nepočítá. V Chile se nepostavila od roku 2010 nová uhelná elektrárna a i hráči jako Enel či Engie vstoupili do obnovitelného byznysu.
Jak v zemi vlastně vypadá energetický mix?
Konvenční zdroje generují zhruba polovinu, především uhlí, méně plyn. Pak voda, vítr, slunce a bioplynky. Solární energie se postupně zvyšuje. Voda hrála prim, ale kvůli El Niño tam moc nesněží a dostávají se do problémů.
Lákaly vás i jiné obnovitelné zdroje? Kdysi jste hovořil o bioplynkách.
Spíše jdeme do dalších trhů se solární energií a jiné zdroje jsme nechali na okraji zájmu. V Chile bioplyn moc nejde, to bychom museli spíše do Argentiny, tam je ale horší podnikatelské prostředí.
Fungují v Chile minielektrárny ve stylu, že si někdo dá panel na střechu?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
