Česká republika si od svého vstupu do Evropské unie výrazně polepšila. Evropská komise počítá s tím, že pro období 2021 - 2027 bude pro Česko připraveno zhruba 18 miliard euro (více než 450 miliard korun) v cenách z roku 2018. To však nemůže nadále počítat s tím, že bude donekonečna čerpat peníze, určené pro nejchudší země Evropské unie. Podrobnosti o čerpání dotací popisuje v rozhovoru pro INFO.CZ ekonom České spořitelny a odborník na kohezní politiku EU Petr Zahradník, který dodává, že budoucnost tzv. evropských fondů leží v přeshraničních projektech.
V komentáři, který vyšel na INFO.CZ v březnu, jste napsal, že se v souvislosti s návrhem nového víceletého rozpočtu EU „můžeme těšit na pořádný otřes, kdy kámen nezůstane na kameni“. Podepsal byste se pod to i nyní, když už je návrh Komise na stole?
O robustní reformu, kterou jsem očekával, určitě nejde. Potěšilo mne ale, že se v návrhu objevily všechny termíny, s nimiž se pracovalo v diskusi před zveřejněním rozpočtu. Jde o tzv. evropskou přidanou hodnotu, posílenou flexibilitu včetně dostatečné rezervy, finanční nástroje nebo také možnost realizovat národní strukturální reformy. Zklamalo mne ale to, že tradiční kapitoly vykázaly spíše kosmetickou změnu. Tedy, že se tolik nezmění svým objemem, jako spíše obsahem.
Proč Komise nepřišla s ambicióznější představou?
Nepochybuji o tom, že u některých států i tento návrh vzbudil dojem, že se jedná o revoluci. Francouzský ministr z pouze 5% redukce u zemědělství udělal téměř konec světa. Je dobré si připomenout, že pokud porovnáváme předchozí rozpočtové období 2007–2013 a to současné, tedy 2014–2020, tak kapitola na společnou zemědělskou politiku klesla o více než 13 % a kapitola na kohezní politiku o asi 8,5 %. Jde tedy v průměru o dvojnásobně větší škrty, než které jsou navrženy nyní (nový návrh rozpočtu počítá s omezením prostředků na společnou zemědělskou politiku asi o 5 % a zhruba o 7 % na kohezní politiku; pozn. redakce).
Komise prezentovala svou představu a je si dobře vědoma, že velká revoluce by byla těžko průchodná. Nezapomeňme, že pořád mluvíme o dokumentu, který musí posvětit i Evropský parlament a Rada EU složená ze členských států. Bez schválení těmito institucemi by byl k ničemu.
I přesto, že se kohezní politika, tedy evropské fondy, nevyhne v příštím období škrtům, Komise pořád tvrdí, že se jedná o velkou prioritu celého rozpočtu. Priorita je to také pro některé členské státy. Mělo by tomu tak být i nadále?
Je pravda, že zájmy zemí a regionů se v kohezní politice různí. Ani skupina nováčků, tedy zemí, které přistoupily po roce 2004, není homogenní. Naštěstí většina z nich výrazným způsobem konvergovala a chce v tom i nadále pokračovat. Jinými slovy je to pro ně pořád velká priorita a představuje to alfu a omegu jejich účasti v kohezní politice.
