Zajímá mě, co bude s firmou za dvacet let, říká italský šperkař Massimo Gismondi | E15.cz

Zajímá mě, co bude s firmou za dvacet let, říká italský šperkař Massimo Gismondi

Martin Štorkán

Předávání rodinných firem a zakládání tradic je v Česku teprve na počátku. Jak vyplývá z průzkumu mezi tuzemskými zakladateli firem J&T Family Office Report 2018, nevědí si moc rady, jak rodinnou firemní tradici založit, jak byznys předat a s kým se radit. Přitom na jihu a západě od nás se firmy předávají po generace. Takovým příkladem je třeba italská šperkařská firma Gismondi, kde se tajemství tradičního řemesla, výroby a péče o šperky, předává po generace již od roku 1754. Co znamená řídit rodinný byznys jedné z nejstarších šperkařských rodin na světě nám v exkluzivním rozhovoru prozradil Massimo Gismondi, současná hlava rodiny.

V Pařížské ulici v Praze jste nedávno otevřel první český obchod. V Česku asi bude jediný. Která další města máte v plánu?

Náš byznys v Evropě roste, mám z toho velkou radost. Další butik plánujeme otevřít v Římě v roce 2020. Mezitím se ale chceme soustředit na to, abychom se ještě více dostali na americký trh, kde už se naše výrobky v některých městech prodávají. Jsme tam součástí skupiny Neimann Marcus a naše šperky jsou k dostání například v Atlantě a na začátku listopadu se dostaneme i do San Franciska. Chceme růst, ale krok za krokem.

Jste zatím s pražským byznysem spokojeni?

Ano, daří se nám tady. Jsme tu zatím jen čtyři měsíce, ale vidím tady velký potenciál.

Kdo je typický zákazník v Česku, jsou to hlavně turisté?

To úplně ne, nakupují u nás v první řadě Češi. Je pro nás hodně důležité, abychom dokázali vytvořit základnu pro lokální klienty, abychom si s nimi vytvořili vztah. Turisté přicházejí na řadu až jako druzí. Překvapilo nás ale, že si naše šperky v Česku kupují i Číňané, Arabové a další lidé z celého světa.

Do deseti let předstihneme McDonald’s, říká šéf českého KFC Hubík

Kolik je potřeba zaměstnanců k provozu firmy, která vyrábí a distribuuje šperky do docela široké sítě obchodů? Kolik z nich se stará o design nových šperků?

V naší firmě máme celkem 32 zaměstnanců. Jinak máme tým čtyř lidí, kteří se starají o design šperků.

Čím se při tvorbě nových klenotů inspirujete?

Hodně cestuji, čímž získávám zkušenosti. To obohacuje moji duši a inspirace potom přichází sama. Ve své práci se pak snažím znázorňovat hlavně emoce, které můžete na našich klenotech vidět.

Kterou kulturou jste nejvíce ovlivněn?

Všechny kultury jsou něčím zajímavé a mají co říct. Mají svou historii a tradici. Každá mě nějakým způsobem zaujme a pak se ji snažím promítnout skrze naše šperky. Nejvíc mě asi zajímá asijská a kultura Středního východu. Často nám však nejde jen o kulturu, ale snažíme se i o zachycení přírody. Cestuji celý rok a ve svých designech se pak pomocí barev snažím znázornit věci, které jsem viděl. Například různé krajiny. Je zkrátka hodně elementů, které naše šperky ovlivňují – lidé, vztahy, příroda, ale také například architektura.

Švýcarský model státu s rovností jazyků mohl být nejlepší pro všechny, říká zástupce sudetských Němců

Jste zástupcem osmé generace, která pokračuje v rodinné tradici. Váš otec odešel nečekaně a velmi brzy. Byla společnost připravena na to, abyste ji převzal? Byl jste připraven vy?

Bylo to nečekané, ale když se stane nějaká taková tragédie, tak se musíte rozhodnout pro to, co je v tu chvíli skutečně důležité. Jsem prvorozený syn, mým nejmladším sourozencům bylo okolo 13 let a moje matka nikdy nepracovala. Najednou jsme se ocitli bez otce. Studoval jsem na univerzitě, do toho se učil gemmologii (vědu zabývající se drahými kameny, pozn. red.) a pracoval ve firmě.

V začátcích jsem pracoval i 16 hodin denně a bylo to pro mě těžké období. Naštěstí jsem měl vedle sebe úžasnou ženu, která mě vždy ve všem podpořila. Rád říkám, že za každým velkým mužem stojí velká žena. Moje se mnou sdílí mé vášně, vize a do dění ve firmě se aktivně zapojuje. Místo toho, aby zůstávala doma, chce cestovat se mnou a vědět, co se v naší společnosti děje. Ve firmě řídí marketing.

Byznys jsem sice převzal velmi mladý, ale asi mi pomohlo i to, že mě rodiče nikdy k ničemu nenutili a já jsem se dění ve firmě začal věnovat velmi brzy. Nebyl jsem přímo zaměstnanec, ale do dění ve firmě jsem se zapojoval. Do roku 2011 jsme ale měli jen jeden obchod v Janově. Šest generací naší rodiny dělalo byznys jen v tomhle městě.

Takže jste to byl vy, kdo dostal firmu z Janova dál do Evropy a pak do světa?

Ano. Byli jsme pouze lokální firma, která sice měla dlouhou historii, ale pouze v Janově. Měl jsem možnost firmu rozšířit a využil jsem toho. Nejdřív jsme se rozšířili do Portofina, kde jsme otevřeli butik, a odtud dál.

K řízení rodinného byznysu jste tedy dospěl. V začátcích vám pak pomáhal také strýc Ferdinando. Proč se vaše cesty nakonec rozešly?

Můj otec odešel velmi brzy, ale naštěstí jsem nezůstal na všechno sám. V začátcích mi strýc pomohl hodně, ale podobnou měrou se na mém vývoji podílela i teta, která stála vždycky stranou byznysu, ale hrozně moc mě toho naučila. Když mi bylo okolo patnácti, tak mě začala učit, jak vyrábět šperky. Z toho, co mě naučila, těžím dodnes. Se strýcem jsme měli každý jiný názor na další rozvoj našeho podnikání. Já chtěl firmu dál rozvíjet a on chtěl zůstat v Janově. Chtěl jsem budovat značku a investovat, ale on chtěl raději zachovat status quo, protože mu to stačilo. Měli jsme v Janově dost klientů, což strýci stačilo, ale nestačilo to mně.

Praha mě nakopla, ale nelituji téměř ničeho, říká Stuchlík

Proč jste firmu nakonec rozdělili?

On chtěl spíše stabilitu, ale já měl v sobě něco, co mě nutilo firmu dál rozvíjet. Měl jsem štěstí, že mi nakonec skončila v rukách a dostal jsem příležitost k jejímu dalšímu rozvoji. Měl jsem vizi, které jsem chtěl dosáhnout. Tak se naše cesty rozešly. Sice jsme společně v Janově otevřeli dva další obchody, ale pro mě to stále bylo příliš malé. V roce 2011 jsme tedy firmu rozdělili a já si nechal náš historický obchod v Janově a otevřel další v Portofinu.

Máte nějaké speciální vzdělání, které vám ve šperkařském byznysu pomohlo?

Studoval jsem gemmologii, ale v mé práci mi pomáhá hlavně vášeň pro to, co dělám. A tu jsem měl vždycky. Tato práce ve vás musí vyrůst, musíte ji mít v krvi. Společně s tím a studiem gemmologie jsem mohl našemu byznysu nabídnout něco jiného než lidé přede mnou. To by ale zároveň nešlo bez mého přístupu a nadšení.

V Česku byznysmeni většinou drží firmu dál od rodiny, jako by ji chránili před světem byznysu. Jak je to u vás? Je ještě někdo z rodiny, kromě vaší ženy, kdo je v byznysu aktivní?

Ne, ve firmě je se mnou pouze má žena. Sestra a bratr se rozhodli, že budou dělat něco jiného, protože naše povolání není pro každého. Z rodiny jsem se vlastně jen já rozhodl, že budu pokračovat v rodinném řemesle.

Není to jednoduchá práce. Sestra mi občas pomáhá s navrhováním šperků, protože si sama založila malou dílnu na výrobu stříbrných šperků. Když máme nějakou stříbrnou kolekci, tak mi s ní pomáhá. Rozhodla se však, že bude pracovat se stříbrem a nebude dělat s diamanty jako já. Já se snažím udržovat naši stříbrnou kolekci, protože jsme v roce 1754 začínali právě jako výrobci šperků ze stříbra. Nechci zapomenout na naši historii, a to je důvod, proč stále něco ze stříbra vytváříme. Já osobně chci dělat jiné výrobky, ale nikdy nechci zapomenout, odkud jsem přišel.

Obchodní ředitel Ryanairu: Česká letiště mají potenciál, Ostrava ale Praze nemůže konkurovat

Máte jednoho syna. Připravujete ho nějak, že by mohl společnost v budoucnu převzít?

Máme jedenáctiletého syna Mattea, který se hodně snaží zapojovat. Se ženou ho bereme na všechny cesty, které absolvujeme. V naší společnosti je na prvním místě rodina a hodnoty za ní, a to se snažíme promítnout i do našich šperků. Každý víkend jsem v jiné části světa – teď jsme v Praze, příští víkend budeme v Abú Dhabí, další ve Spojených státech. Našeho syna bereme všude s sebou, protože chceme, aby při cestování získával zkušenosti.

Šperky ho zajímají?

Ano, hodně. Nechci ho ale tlačit, protože toto je typ byznysu, do něhož musí dorůst sám. Ale rozhodně se snaží zapojit, protože je stále s námi.

Co kdyby, až povede vaši firmu, ji chtěl kompletně překopat a změnit její, tedy vaši filozofii?

Nemyslím, že ji bude chtít změnit, protože naše filozofie je založena na hodnotách, které jsou vlastně hodnotami naší rodiny. Jsou velice solidní a sdílím je i se všemi manažery v mé firmě. K práci navíc všichni přistupujeme s velkou pokorou. Můj syn tedy žije podle hodnot rodiny, které jsou filozofií naší společnosti.

Věřím, že v budoucnu, jestli se zapojí do chodu byznysu, bude tyto hodnoty také vyznávat, protože už teď jsou jeho součástí. Nakonec stejně ale bude na něm, jak to bude chtít dělat a co bude chtít dělat. Možná se rozhodne pro něco úplně jiného a bude to jeho volba. Nikdy ho nebudu tlačit k tomu, aby pokračoval v mé práci. Je tu možnost, že by to mohl dělat, ale těžko říct, zda v něm vyroste touha k posunutí rodinného podnikání, stejně jako se to stalo mně. Budu šťastný, když tomu tak bude, ale v první řadě chci, aby to byla jeho volba. Já ho podpořím v každém případě.

V Česku se předávání firem aktuálně hodně řeší. Stojíme před první generační výměnou a zdá se, že naši zakladatelé tápou při řešení této otázky. Máte nějaké náhradní řešení, když váš syn odmítne v rodinné firmě pokračovat?

To by samozřejmě mohl být problém, ale on není jediný, kdo by po mně mohl firmu převzít. Například sestra má dceru, kterou šperky hodně zajímají a podobně jako já studovala kameny, takže když syn nebude chtít v mé práci pokračovat, tak se svět nezboří, protože může pokračovat ona.

Můj syn je první volba, ale není jediná. Kdyby syn pokračoval v mém snu, tak z toho budu mít pochopitelně velkou radost, ale není to jediná možnost. V byznysu mohou nakonec pokračovat i moje neteře a synovci. Uvidíme, co si pro nás budoucnost připraví.

E-sporty jsou v USA u miléniálů už stejně populární jako hokej, říká šéf týmu eSuba

Vašemu synovi je nyní jedenáct. Myslíte si, že už teď se rozhoduje, co bude chtít v životě dělat a zda se dá na šperkařskou dráhu?

Teď ještě ne, ale za rok nebo za dva bude. V tu dobu mu budu muset dát dostatek prostoru. V Itálii máme silný zvyk, kdy naše rodiny jsou mnohem víc propojeny než rodiny ve zbytku Evropy nebo možná i světa. Rodinní příslušníci jsou si navzájem velmi blízcí a ovlivňují se a je pro nás těžké nechat děti růst a dát jim svobodu.

Naše rodiny často žijí v takovém až militantním prostředí, ve kterém jsou silná pravidla a děti žijí s rodiči někdy až do konce vysoké školy a dospělosti. Sice to bude těžké, ale já chci, aby můj syn vyrůstal jinak, cítil se svobodně a svobodně se rozhodl, co bude dál dělat.

Funguje, i proto jak jsou rodiny v Itálii propojeny, předávání rodinných firem z generace na generaci nějak lépe, než jinde ve světě, případně stejně dobře jako u rodiny Gismondi?

Mám příležitost se potkávat se zástupci rodinných firem. Jsme členem asociace italských rodinných firem a mám tak příležitost potkávat lidi, kteří za těmi firmami stojí. Otázka nástupnictví se tam řeší poměrně často. Velkým problémem je, že se jím nezabývají lidé v mém věku, protože si řeknou, že jim je sedmačtyřicet a ještě to nemusejí řešit. Já se tím také v současné době nezabývám, ale brzy bych měl začít, protože mě zajímá, co s mou firmou bude za deset nebo dvacet let.

Proč již teď, když vám není ani padesát?

Pro další generaci může být velkým problémem nahrazení mé osobnosti ve vedení. Musím tedy svého syna v pravý čas začít krok za krokem připravovat na to, že společnost povede a vědět, kdy mám zařadit zpátečku a pustit ho k vedení úplně. To musí přijít v pravou chvíli, jinak naše firma může utrpět například tím, že bude mít finanční problémy, nebo ji dokonce budeme muset prodat.

Je důležité novou generaci na přebírání společnosti připravit, protože potřebuje svůj prostor a šanci dělat chyby. To jediné jí může pomoci s dalším rozvojem. Musím se naučit držet se zpátky. To teď dělám se svým manažerem a budu se muset naučit to udělat i se svou rodinou.

Černá čísla jsou jednoznačný cíl, říká nový šéf Sparty František Čupr

Manažer je tedy pojistka, aby byla vaše společnost zabezpečena, kdyby se vám něco stalo a váš syn ještě nebyl připraven k jejímu řízení? Obzvlášť když je vaše firma teď mnohem větší než v době, kdy jste ji přebíral vy?

Společnost je teď mnohem větší, to je pravda. Já jsem se asi před třemi lety rozhodl, že ji reorganizuji. Samozřejmě jsem stále jejím srdcem, ale nyní mám manažera. Řekl jsem si, že budu naši firmu dál rozšiřovat. Na to jsem takového manažera potřeboval, takže jsem najal velice schopného člověka z Bulharska, který už měl s něčím podobným zkušenosti.

Všechny obchody teď fungují beze mě, takže když se mi něco stane, tak díky tomu, že moji zaměstnanci fungují kompletně v duchu mé filozofie, může firma s čistým svědomím fungovat i beze mě. Je důležité mít tedy jasnou vizi a tu sdílet nejen v rámci rodiny, ale i byznysu, pak by neměl být problém s rodinnou tradicí pokračovat.

Massimo Gismondi (47)
Narodil se v Ženevě a od dětství byl připravován na to, že jednoho dne převezme rodinnou firmu jako člen osmé generace v řadě. Získal diplom z gemmologie (věda o drahých kamenech) se specializací na diamanty a perly. Po nenadálém úmrtí otce v roce 1995 musel převzít byznys s pomocí strýce. V roce 2011 firmu rozdělili, byly otevřeny dva nové butiky v Portofinu a Saint Moritzu. Po dvou letech byl přidán obchod v Londýně a další. Je ženatý, má syna.
Autor: Martin Štorkán
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!