Zásoby plynu vytvořme, s ropou teď raději opatrně, říká šéf státních rezerv Švagr

Předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr by byl pro, aby stát vytvářel strategické zásoby  zemního plynu. Dosud je nemá. Rozhodnout o tom ale musí vláda.

Předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr by byl pro, aby stát vytvářel strategické zásoby zemního plynu. Dosud je nemá. Rozhodnout o tom ale musí vláda. Zdroj: Michael Tomeš

Pavel Švagr, předseda Správy státních hmotných rezerv, je nyní opatrný ohledně nákupů ropy. Stát má zásoby na 94 dní a nakupovat nemusí.
Cena ropy roste a ruský útok na Ukrajinu je může ještě vyšroubovat vzhůru.
3
Fotogalerie

Předseda Správy státních hmotných rezerv (SSHR) Pavel Švagr sedí v horkém křesle. Kvůli ruskému vpádu na Ukrajinu svolává mimořádnou poradní skupinu, která sleduje dodávky ropy. Obává se i o plyn, který Česko jako strategickou zásobu vůbec nemá. A ve hře je i budoucnost jeho samotného – SSHR vyplácí Agrofertu šedesát procent peněz z celkového balíku za udržování potravinových zásob, což v době „deagrofertizace“ státní správy vyhlášené novou vládou nevypadá jako dobrá vizitka. „Všichni se teď dívají, kdo byl a kdo nebyl větší nebo menší kamarád s panem expremiérem. Ať si to v případě SSHR dohledají. Odpovědi jsou úplně jasné. Všichni vědí, jaké spory jsem s panem premiérem měl,“ odkazuje mimo jiné i na nákup ropy, o nějž premiéra marně žádal.

Jak by do uvažování státních rezerv měla promluvit válka na Ukrajině?

My jsme prodloužená ruka státu, aby byl připraven na krize. Každé ministerstvo má své krizové plány, s nimiž pracujeme. Je třeba říci, že krize mohou být všelijaké. Sucho, pandemie, povodně, migrační vlna a podobně. Tím chci říct, že nejde jen o Ukrajinu. Je to otázka připravenosti Česka na mimořádnou situaci. Mělo by platit, že ještě před tím, než nějaká krize vznikne, musíme se připravit. Protože v krizi nic nekoupíte, nebo když koupíte, je to extrémně drahé. 

A připravili jsme se?

Pokud bude potřeba vydat například humanitární pomoc, na základě rozhodnutí vlády to uděláme. Pokud půjde o to něco nakoupit, jsme také připraveni. Ale ještě jednou říkám: Struktura zásob není naší věcí. To je na dohodě vlády, ministerstva vnitra a dalších resortů.

Co je SWIFT (BIC) kód a jak ho zjistit?

Video placeholde
• Videohub

Zvládneme případné výpadky v dodávkách ropy?

Držíme zásoby na těch zhruba 94 dní běžného provozu České republiky. Máme zkušenost z roku 2019, kdy měsíc neběžel kvůli kontaminaci ropovod Družba. Celou dobu fungovala rafinérie v Litvínově na ropu z nouzových zásob a průmysl nic nepoznal. Podařilo se i udržet ceny na benzínkách. Teď jsem v souvislosti s vývojem na Ukrajině svolal poradní skupinu NESO (poradní orgán předsedy Správy státních hmotných rezerv - pozn. red.), která monitoruje dodávky ropy a ropných produktů do České republiky a ve které jsou zastoupeni všichni velcí hráči na trhu s pohonnými hmotami.

Podle posledních informací ropa proudí ropovodem Družba bez problémů. Také komerční zásoby pohonných hmot jsou dostatečné.  Není proto potřeba sahat do nouzových zásob, které máme na více než tři měsíce. Také jsme se dohodli, že členové skupiny NESO budou dvakrát denně posílat informace o aktuální situaci v zásobování.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) kritizuje, že Česko v minulosti neplnilo nutné devadesátidenní zásoby ropy. Nyní země normu plní, ale jen proto, že dočasně poklesla ekonomika. Budete žádat vládu, aby situaci řešila?

Česká republika čtyři roky neplnila nutné zásoby na devadesát dní a bylo to oprávněně předmětem kritiky NKÚ. My máme svědomí čisté, několikrát jsme vládě předkládali materiály žádající dokoupení severské, takzvané sladké ropy, která se používá především v Kralupech, ale i v Litvínově, kde její pomocí zkvalitňují ruskou ropu. Říkali jsme také, že můžeme nakoupit i ropné produkty, abychom plnili devadesátidenní lhůtu.

Přesto, měli bychom podle vás nyní ropu dokupovat?

V tuto chvíli mi to nedává smysl. Uvažuje se o změně státní energetické politiky. Ta předchozí nám uložila mít sladkou ropu a stejně se nic nedělo. Takže je na místě se ptát, jestli budou stejné priority, jako byly v roce 2015, kdy vznikla ta předchozí. Pak tu také máme debaty kolem Green Dealu a o tom, jaký bude mít dopad přechod na zelenou ekonomiku do potřeby ropných zásob. Protože čím bude více elektromobilů, tím menší bude potřeba mít ropu. Vím, že je to horizont několika let, ale věc k debatě je to už teď.

Není ale ropa aktivum, které se dá vždycky prodat?

S tím mohu souhlasit, ale když teď plníme legislativu, tak ještě nějaký čas na to férové rozhodnutí máme. Abychom si tu situaci zanalyzovali, vytvořili jsme pracovní skupinu, kde kromě nás sedí zástupci podniků Čepro, Mero, Unipetrol a ministerstva průmyslu. Chceme vést debatu o strategii ropy v České republice. Chceme vědět, na jaké úrovni a v jakém mixu ropy či ropných produktů se chceme ve střednědobém horizontu pohybovat. Je nutné vést i debatu na evropské úrovni. Kvůli Green Dealu se může hranice devadesáti dnů snížit nebo třeba i zvýšit po událostech na Ukrajině.

Proč je váš názor jiný než na jaře 2020?

Neplnili jsme lhůtu a cena ropy byla rekordně nízko. Kdybychom kupovali tehdy, stačilo by nám zhruba 350 milionů korun namísto miliardy. V tu chvíli mi to dávalo bez ohledu na strategii ohromný ekonomický smysl, ale tehdejší vláda náš požadavek neakceptovala. Mimochodem USA i Čína si tehdy ropné zásoby doplnily.

A jak je to se zemním plynem. Jeho zásoby, pokud vím, nedržíte?

Česká republika strategické zásoby zemního plynu neudržuje. Je jasné, že se všichni shodneme, že plyn je strategickou komoditou a stát by se k tomu měl nějak postavit. Ta debata je i na evropské úrovni, zda by neměl být model podobný jako u ropy. Tam Evropa říká, že státy musí mít zásobu na devadesát dnů, u plynu nic takového není. Geopolitické změny podle mě tu debatu urychlí, že by stát měl nějaké zásoby vlastnit. Osobně bych si to představit uměl, je to ale otázka peněz a strategie.

Stát ale své kapacity nemá. Muselo by se tedy skladovat u soukromých firem?

Vždycky je to o nastavení smlouvy. Jestli to, co patří státu, skladujete u státu nebo u soukromníka, je jedno, pokud dobře eliminujete rizika. Pro mě je podstatné, abychom neskladovali v zahraničí, jako to bylo v kauze Viktoriagruppe, kde se ztrácela ropa.

Když už mluvíme o vašich vztazích s předchozí vládou, nemáte obavy z toho, že se na SSHR odehraje to, čemu současný kabinet říká „deagrofertizace”? Mluvím o tom proto, že firmy z Agrofertu inkasují šedesát procent peněz, které vynakládáte za udržování potravinových zásob.

Nejvíc peněz z našeho rozpočtu jde na ochraňování ropy a ropných produktů, tedy státním firmám Čepro a Mero. U těch potravinových zakázek postupujeme striktně podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Tam je to padni, komu padni. Kdo se přihlásí, splní zákon a dá nejlepší podmínky, je vítěz. My nemáme legitimní nástroj, jak Agrofert ze zakázek vyloučit. Kdybychom to udělali, hrozí nám soudní pře.

Promiňte, teď to ale zní, jako kdybyste si dělal alibi.

To ne. Podívejte, kdo to byl, kdo Agrofert na SSHR srovnal do latě? To já jsem po tvrdých jednáních s firmou dojednal úpravu smlouvy na skladování obilí. Zrušil jsem takzvané rotační smlouvy, které umožňovaly podniku vydělat na spekulacích s cenami komodity na trhu. To byl podle mě také jeden z důvodů, proč jsme s panem bývalým premiérem neměli moc dobré vztahy. To on mě pak vyloučil z bezpečnostní rady státu, i když tam předseda SSHR vždycky byl.

Ten objem zakázek na potraviny vám nepřijde velký?

Agrofert je na českém trhu silný hráč. Pak je celkem logické, že se to odrazí i v našich zakázkách. Podstatné je, že ta výběrová řízení jsou transparentní a vyhraje ten, kdo nabídne nejlepší cenu. Víte, já mám pocit, že se ta deagrofertizace z věcných rovin někdy přenáší do osobních.

Jak jste ten pocit získal?

Všichni se teď dívají, kdo byl a kdo nebyl větší nebo menší kamarád s panem expremiérem. Ať si to v případě SSHR dohledají. Odpovědi jsou úplně jasné. Všichni vědí, jaké spory jsem s panem premiérem měl. Ať už to bylo kolem nákupu ropy, nákupu ochranných pomůcek, prodeji kovů a všeho, o čem jsem mluvil. Tak co to je v našem případě deagrofertizace? Já nevím.

Pavel Švagr (59)

  • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde získal titul CSc.
  • Na katedře poté pedagogicky působil, zároveň byl poradcem ministra pro místní rozvoj Jaromíra Císaře (ČSSD)
  • V roce 2000 spoluzakládal Fond dopraví infrastruktury, který poté sedm let řídil.
  • Krátce působil na Správě železniční dopravní cesty, později, v roce 2008, v managementu Českých drah.
  • Vláda Bohuslava Sobotky ho v roce 2014 jmenovala předsedou Státní správy hmotných rezerv
  • V červnu 2021 Švagr opustil ČSSD, za tuto stranu mimo jiné působil v minulosti i v zastupitelstvu Sedlčan, kde žije.