Zdeněk Chromý: Ve Vizovicích plánujeme hotel a v Praze reprezentační centrum

Zdeněk Chromý

Zdeněk Chromý Zdroj: Foto E15 Michael Tomes

V posledních letech největší tuzemský producent ovocných pálenek, vizovický Rudolf Jelínek, investoval desítky milionů do výroby, skladů či návštěvnické trasy. Završením tohoto cyklu bude chystaná rekonstrukce stáčírny. Třešničkou na dortu se pak stane přeměna jedné z budov ve vizovickém areálu na hotel a vybudování centra v Praze, které nabídne exkurze po historii firmy, reprezentační prodejnu a zřejmě i možnost pořádat firemní večírky a další podobné akce.

„Z Prahy do Vizovic je to daleko a turistů je v hlavním městě hodně,“ říká místopředseda představenstva vizovické likérky a jeden z jejích investorů Zdeněk Chromý.

* Jak se likérce vedlo v pololetí?

Tržby za vlastní výrobky máme na 150 milionech, výnosy jsou 161 milionů, zisk 8,3 milionu. Oproti tržbám v loňském pololetí je to pětiprocentní nárůst. Hodnotíme to pozitivně a myslíme si, že splníme letošní plán, kterým je zisk 20 milionů korun. Cítíme ale, že je to bez jakýchkoli rezerv. V minulých letech vždy nějaká rezerva byla, například možnost úspor při nákupu surovin. Splnit plán je letos – vzhledem k tomu, že hodně investujeme do reklamy – těžší než v minulých letech.

* Na začátku května pomrzla značná část úrody ovocnářům, především v Čechách, bude méně jablek či meruněk. Jak se to projeví u vás, zvlášť pokud se zvýší výkupní ceny?

Za posledních deset let jsme se snažili investovat do zásob destilátů. Takže nynější špatná úroda třešní a meruněk není pro nás zásadní téma. Vykupujeme méně, případně za vyšší cenu, ale nemusíme razantně zdražovat. Na druhé straně kdyby taková situace byla ve švestkách a hruškách, tak jsme mnohem nervóznější. Množství, které vykupujeme v třešních a meruňkách, není tak zásadní. V třešních v tomto roce sice nesplníme plánovaný objem, ale ve všech destilátech se snažíme mít nějakou rezervu. Před deseti jedenácti lety, kdy jsme ve firmě začínali, to bylo napnuté tak, že jedna katastrofální sezona nás mohla i položit, anebo bychom neměli výrobky.

Švestky z různých koutů

* U švestek je situace lepší?

Loni jich byla velká neúroda. Dlouhodobě horší vývoj by nás mohl ovlivnit z hlediska zásob. Na to jsme se snažili připravit. Víme, že část konkurence již má problémy s množstvím a kvalitou destilátů. Především díky naší bulharské akvizici obchodujeme i se slivovicí na volno (v podobě destilátu pro další výrobce) a víme, že opravdu kvalitní destilát je těžké sehnat. I my si nyní chráníme vlastní destilát a snažíme se jej neprodávat, i když poptávka je. Letošní úroda švestek by měla být podle informací od dodavatelů minimálně průměrná. Loňská byla podprůměrná, neradi bychom se ale dočkali takové v dalších letech. Máme ale obchodníky a dodavatele v deseti až dvanácti zemích, protože množství švestek, které potřebujeme, nejsme schopni v Česku vykoupit. Vykupujeme tolik švestek, kolik je celá produkce v ČR. Její část jde přitom také na přímou spotřebu a prodej do supermarketů.

* Odkud švestky dovážíte?

Klíčovou zemí je pro nás Srbsko, což je největší producent švestek v Evropě a třetí na světě za Amerikou a Čínou. V Srbsku jsme měli původně i dceřinou společnost dohromady s místním partnerem, v níž jsme ovoce vykupovali, a postavili jsme tam i pálenici. Nakonec jsme loni firmu partnerovi prodali. Švestky od něj ale i nadále bereme, stejně jako od dalších v Srbsku. Různorodost zdrojů švestek se pozitivně projevila například loni, kdy v Česku nebyly a v Srbsku jsme řešili potíže s dceřinou firmou. Největším dodavatelem se tak stalo Rumunsko. Diverzifikace je dobrá a je nutná kvůli množství a kvůli tomu, že když se v některém regionu neurodí, tak abychom na něm nebyli závislí.

* Je česká švestka nějak odlišná oproti srbské nebo rumunské?

Švestka domácí (Prunus domestica) je typická valašská švestka a i vizovické údolí jí bylo plné. Ale má jednu nevýhodu, je málo odolná vůči šarce. I švestkové údolí ve Vizovicích v minulosti kvůli tomu zaniklo. Když jsme do Vizovic přišli, široko daleko žádné sady nebyly. Nyní pracujeme s paletou odrůd a srbské či bosenské odrůdy jsou na destilát velmi vhodné, mají například vysokou cukernatost.

* Přesto jste obnovili část sadů v původním švestkovém vizovickém údolí…

V roce 2003 jsme koupili 50 hektarů přímo nad podnikem ve Vizovicích, po pěti letech jsme měli první sklizeň. Nasadili jsme téměř 20 odrůd švestek a zkoušíme, které jsou vhodnější, neboť vývoj jde stále dopředu. Máme spočítáno, že v plné plodnosti by sad mohl dosáhnout asi deseti procent našich potřeb. Tím naši celkovou potřebu švestek nevyřešíme, ale je to dobrý základ pro plánování a jistý klid. Z vizovických švestek děláme speciální limitovanou řadu, první je právě ze sklizně roku 2008. Z první úrody jsme vyrobili 3414 lahví, mají i speciální etiketu a každá lahev ručně psané pořadové číslo.

* Mění se nějak vzájemný poměr výroby ovocných pálenek a likérů a neovocných lihovin?

V čase se jednotlivé kategorie vyvíjely různě. Když jsme u firmy začínali, tak jsme vyráběli zejména ovocné destiláty, které jsme posilovali novými výrobky, například košer slivovicí a dalšími. Máme například 13 netradičních destilátů, mezi nimi je malinovice, jahodovce, ostružinovice, oskerušovice. Tím jsme podtrhli roli lídra v ovocných destilátech. V roce 2003 nastal zlom, který navýšil portfolio ostatních lihovin, a to byla televizní kampaň na plum vodku, což je klasická vodka ochucená přírodním švestkovým aromatem.

Zdeněk ChromýZdeněk Chromý | Foto E15 Michael Tomes

* Jaký je podíl ovocných destilátů na produkci Jelínka?

Stále je to přes 50 procent. Ale plum vodka se v nejlepších letech dostávala k milionu prodaných lahví, což je pro firmu našeho typu zásadní podíl. Teď to zase trochu klesá, vrcholu u plum vodky už jsme dosáhli, ale v našem portfoliu je to číslo tři. Jedničkou z hlediska podpory je slivovice, pak je hruškovice a po ní plum vodka. Ale portfolio máme obecně jinak velmi široké, je to přes 100 druhů výrobků.

Výstavní Amerika

* Loni jste dosáhli nejvyššího podílu exportu, 34 procent. Co bylo příčinou?

Hodně se dařilo na Slovensku. Přitom startovací pozice po rozdělení federace v roce 1993 byl export Jelínka na Slovensko nula. Tehdy manažeři zaspali či co.Dnes už jsme na rozumných číslech, je to tahoun exportu. Výstavní země je pro nás Amerika, které se ve firmě věnuji osobně.

Ve Spojených státech máme historii, neboť Jelínek tam začal vyvážet košer slivovice už ve třicátých letech. Vozila se tam i za socialismu, dokonce i rabín z Vídně mohl jezdit sem do socialistické republiky a dělat dozor nad výrobou.

Ve Státech jsme ale také s exportem začínali na nule. Historie nám pomohla v tom, že obchodníci slivovici „dželinek“ přece jen z minulosti znali. V Americe se zajímavě rozvíjíme, jsme tam ve 30 státech, kromě Texasu nám žádný důležitý stát nechybí. Za posledních deset let máme průměrný roční nárůst deset procent.

Rozšiřujeme portfolio, vozíme tam bílou košer slivovici, zlatou slivovici, košer hruškovici, loni jsme uvedli Silver Slivovitz Kosher For Passover, pesahovou slivovici. To je laicky řečeno ultrakošer slivovice. Pro Česko to nemá velký význam, ale v židovské komunitě v USA a především v New Yorku je pesah jedním z největších svátků a nepesahová slivovice nesmí být na stole.

* Je nějaký nový trh, kam jste začali vyvážet?

Loni jsme vyvezli první kontejner do Gruzie, což je pro nás exotický trh. Získali jsme importéra, který se věnuje dovozu českého piva a destilátů, obchod proběhl v poměrně velkém rozsahu, kontejner je zajímavé množství. A co nás těší, je, že máme opakované dodávky. Malého distributora jsme získali i v Itálii, kde trh s destiláty není velký. Tam je to rovněž přes specialistu zaměřeného na české výrobky, hlavně české pivo. A také v Rumunsku dříve export neexistoval, či spíše jen náhodně.

Nabídky na koupi už tu byly

* V posledních letech jste také investovali desítky milionů do vizovického podniku…

Za posledních jedenáct let jsme udělali řadu investic, stáčírna je poslední místo v rámci výrobního cyklu, do kterého jsme zatím neinvestovali. Je to završení, které bude stát nějakých 30 milionů. Nejde o technologie, ale o budovu stáčírny a rozšíření návštěvnické trasy. Do stáčírny se lidé mohli podívat pouze zvenčí, po úpravě půjdou i do vnitřních prostor. Takové investice si můžeme dovolit tak jednou ročně plus akvizice či nákup.

* Jedním z plánů je i hotel s restaurací v areálu firmy ve Vizovicích. Co to bude?

Z pohledu exkurzí k nám a akcí, jako je Vizovické trnkobraní, máme slabinu v ubytování. Člověk přijede na exkurzi, většinou po degustaci už neodjede – a je nedostatek možností návštěvníky ubytovat. Nějaká malá ubytovací kapacita ve Vizovicích je, ale je to komplikované, takže hotel s restaurací má logiku. Z hlediska turistiky máme dva cíle, kromě Vizovic také Prahu. Z Prahy do Vizovic je to daleko a turistů je v hlavním městě hodně.

* Co byste chtěli mít v Praze?

Bylo by to spíše gastrozařízení než ubytování. Zčásti by tam mohla být exkurzní trasa. Určitě tam bude reprezentační prodejna – distribuci v Praze máme dobrou, ale máme 100 výrobků, to nikdo celé mít nebude. Bavíme se o tom, jestli by to měl být prostor i na pořádání akcí jako například firemních večírků, či o tom, zda to bude stálý restaurační provoz, anebo jen na večírky. Ve Vizovicích se nám již pořádání firemních akcí daří. Korporátní klientela to má ale z Prahy moc daleko a poptávka by tady mohla být. Praha je pro nás z dlouhodobého hlediska velmi zajímavý trh.

* Už v minulosti jste investovali právě do návštěvnické trasy, nové destilace a sdružení kvasírny a destilace a také skladu. To byl podnik v tak špatném stavu?

Když jsme do firmy přišli v roce 1999, tak za předchozí rok byly tržby 80 milionů a ztráta 14 milionů. Vlastní kapitál měla tehdy firma 140 milionů, ztráta tedy činila deset procent firemního kapitálu. Museli jsme s tím něco udělat. Jsme skupina sedmi majitelů a za celá ta léta jsme si nevyplatili ani korunu na dividendách a vše reinvestujeme. Firma to potřebuje, jak do obchodu, tak do technologií či skladů.

* Jak se návratnost projevuje, když ne v dividendách? Uvažujete třeba časem o prodeji likérky?

Nějaké i vážné nabídky už jsme měli. Pořád ale máme pocit, že můžeme firmu rozvíjet, tržby jsme za deset let zpětinásobili. V posledních letech už není rozvoj tak skokový, ale zase jsme se pustili do akvizic v zahraničí. Pořád jsme ještě schopni přidanou hodnotu firmě či skupině přinést. Až budeme mít pocit, že jsme na vrcholu, tak pak to třeba bude aktuální. Ale nyní to v žádném případě neplánujeme.

Zdeněk Chromý (39)

Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Specializuje se na mezinárodní obchod. Jeho pracovní kariéra zahrnuje působení ve společnosti Cukrex či spoluvlastnictví makléřské firmy PKK Finance. Od roku 1998 působí ve společnosti Rudolf Jelínek, kterou spoluvlastní. V současné době zastává ve firmě pozici marketingového ředitele a místopředsedy představenstva. Je ženatý a má tři děti. Mezi jeho záliby patří sport a rodina.