V době, kdy jsou akviziční dravci ochotni zaplatit za perspektivní byznys kupované firmy nekřesťanské peníze, lze na českém trhu stále ještě narazit na šance, jež nestojí tolik, a přesto jsou příslibem až dvacetiprocentního ročního výnosu. Klíčem je zajímavá myšlenka a přinejmenším čtvrtina žen ve vedení firmy. „Přidaná hodnota plyne teprve ze soužití mezi muži a ženami, čistě ženská firma by takových výsledků zřejmě nedosáhla,“ míní spoluzakladatelka investiční společnosti Espira Investments Andrea Ferancová-Bartoňová.
Žena jako klíč k lepšímu byznysu firmy. Kdy ve vás tahle myšlenka dozrála?
Ve finančním světě je relativně málo žen a velmi málo se investuje do firem, které je mají ve vedení. Přesto jsou tyto firmy podle výzkumů obvykle ziskovější než firmy, které diverzitu, tedy smíšený tým složený z mužů a žen, nemají. Pro nás to je zajímavá příležitost na trhu.
Dá se vypočítat něco jako výnos ženského prvku?
Studie jedné velké poradenské firmy došla k závěru, že ziskovost společnosti s diverzitou ve vedení může být vyšší i o více než 50 procent. Je třeba vzít v úvahu, že osmdesát procent spotřeby v západní Evropě tvoří ženy. V Česku a na Slovensku je to sedmdesát procent a toto číslo se bude určitě dále přibližovat Evropě. Když si uvědomíte, že máte ve vedení firmy zastoupeného svého největšího zákazníka, tak jste konkurenceschopnější v porovnání s vedením firmy, kde tomu tak není.
Ženy dělají mnohdy lepší rozhodnutí v rámci domácnosti, takže to platí i v prostředí firmy?
To si nemyslíme. Přidaná hodnota plyne teprve z interakcí mezi muži a ženami, takže čistě ženská firma by takových výsledků zřejmě nedosáhla. Podíl žen ve vedení firmy navíc ani nemusí být poloviční, mnohdy je postačující jejich zhruba čtvrtinový podíl.
Kolik investorů tahle myšlenka už napadla v zahraničí?
Pokud víme, jsme druhý private equity fond s touto strategií v Evropě. První je holandský fond Karmajin Kapitaal. Jedna ze spoluzakladatelek tohoto fondu je dokonce v naší investiční komisi. První fond Karmajin Kapitaal z roku 2012 je už proinvestován a v roce 2015 otevřeli druhý, výrazně větší fond se stejnou strategií. V Americe je obdobné investování podstatně rozšířenější.
Co je ten specificky ženský přínos, který přináší ony synergie? Já měl dosud za to, že v čele firem obecně sedí unisex profesionálové. Genderový moment jsem tam nevnímal.
Výzkumy ukazují, že ženy povětšinou rozhodují o nákupech, a to i zdánlivě mužských produktů jako aut či vína. Ale firmy se ženami ve vedení mají spokojenější zaměstnance, což přidává na stabilitě firmy. Mají i lepší risk management. Firmy se ženami ve vedení jsou méně rizikové, protože ženy jsou přirozeně obezřetnější.
Nakolik fandí ženám česká scéna malých a středních podniků?
Obecně lze říci, že tento segment není středem zájmu investorů. A právě zde je přitom žen ve vedení podstatně více. Všechny private equity a venture fondy v současnosti investují, pokud jde o menší firmy, primárně do technologií a e-commerce. Naproti tomu tradičnější sektory, jakými jsou spotřební zboží a služby, kde diverzita ve vedení dává obzvlášť smysl, zůstávají pozadu.
Už se vám po necelém půlroce fungování fondu podařilo najít firmy, kam byste reálně nalili peníze?
S několika společnostmi intenzivně jednáme, nicméně v tuto chvíli podepsané investorské smlouvy zatím nemáme. Během čtyř let bychom chtěli investovat do přibližně deseti firem, takže v prvním roce do jedné až dvou, na čemž intenzivně pracujeme. Ze třiceti čtyřiceti firem, se kterými zahájíme jednání, pak pro nás reálně v úvahu připadá třeba jen jediná firma.
Nepřipadá vám to jako smutné vysvědčení pro malé a střední podnikání v Česku?
Vůbec ne, v private equity je standardem, že zhruba ze sta firem, které vás osloví, investujete do jedné. Je také důležité, abychom i my byli pro danou firmu ten správný investor, který ji dokáže dále posunout. Zajímají nás ziskové podniky s transparentním obchodním modelem, potenciálem růstu a tržbami na úrovni alespoň šedesáti milionů korun.
Pokud bych byl private equity investor, měl bych za to, že všechno rozumně ziskové už je v Česku prozatím prodané, vy ten pocit nemáte?
Ne. Naším cílem je primárně investovat růstový kapitál do firem, a to i výměnou za minoritní podíl. Odkup stoprocentního podílu ve firmě tedy není úplně náš cíl. Kromě toho sázíme na diverzitu a hledáme mezi menšími podniky, kde je zastoupení žen v managementu nejpočetnější. Mnoho firem o financování růstu přes private equity fondy ani neví, případně nemá úplně jasnou představu, jak to vlastně funguje. Častými investory v tomto segmentu jsou soukromí investoři z řad bývalých podnikatelů, ti ale obvykle žádají větší podíl na řízení firmy. To my nechceme, majitele naopak ve vedení uvítáme.
Váš focus míří na firmy ze spotřebního byznysu, které prý fondy nenakupují.Není to prostě proto, že toto odvětví ekonomiky považují oproti technologiím za relativně mrtvé?
V technologiích je skutečně hodně příležitostí. Na druhou stranu odvětví spotřebního zboží, a zvláště toho neotřelého, stojí mimo zájem investorů, a přitom nabízí zajímavý růst. Stejně tak i služby, vzdělávání a zdravotnictví, kde vidíme mnoho podnikatelek.
Pokud bych měl svoji rozjetou firmu, nepustil bych ji levně: Konjunktura zřejmě ještě setrvá a dluh je za babku. Není zrovna na nákup firem špatná doba?
Na jedné straně se může zdát, že ano, na druhé ale investujeme na období čtyř až pěti let. A díváme se na cykličnost firem, které nás zajímají. A pokud má firma možnost si vzít úvěr od banky, tak by si ho měla vzít, investice od private equity fondu by měla nastat až poté. Majitelé v našem segmentu často nemají představu, za kolik prodat. Co bývá přehnané, jsou ceny v případě start-upů, které oceňují firmu na bázi pouhého plánu. Někdy to také bývají soukromí investoři, kteří s odkazem na vysoké ceny na akciových burzách dávají svým firmám také vysoké cenovky.
Co na to současný majitel firmy, který sice kývne na prodej podílu private equity fondu, ale přece jen vnímá nového hráče jako vetřelce, nevznikají tu třecí plochy?
V našem fondu máme zkušenosti s investováním a já osobně i s podnikáním, budováním firmy a také s jejím prodejem. Chápu, když někteří majitelé říkají, že chtějí prodat, ale nejsou na to ještě mentálně připraveni. Po patnácti letech budování firmy je těžké změnit kurz. Takže první, o čem se s nimi bavíme, je, jaký je jejich cíl. Protože je podstatné, aby byly naše zájmy sladěné. Podnikatel musí mít pocit, že naše přítomnost je vítaná. Zda je cíl budovat rodinnou firmu a mít ji navždy. My jim nabídneme nabídku alternativ kudy dál a pak se buď potkáme, nebo ne.
Do role private equity investora se už léta tlačí i český stát. Co vy na to?
Nevím, zda by to měl stát dělat napřímo, nebo spíš hledat vhodné prostředníky, kteří následně peníze zainvestují. My například investujeme prostředky domácích a zahraničních investorů, kterým se naše strategie líbí a rozhodli se ji podpořit. Nejvýznamnějším investorem je Evropský investiční fond, který investuje prostředky z mandátů, jakým je například středoevropský fond fondů, do kterého přispěla i Česká republika.
Myslíte, že vám bude Evropský investiční fond hodně šlapat na paty jako investor, kdybyste nedosahovali výnosu 10 až 20 procent ročně, jak máte v plánu?
Jelikož jsme institucionální fond, máme povinnost poskytovat našim investorům v pravidelné periodě zprávyo výkonnosti fondu, o tom, jak si naše firmy vedou. To ostatně musíme a chceme dělat i sami.
Pokud by mě zítra napadlo založit si private equity fond a přišlo by mi zajímavé investovat peníze Evropského investičního fondu, je těžké se na tenhle pramen napojit?
My jsme fond oslovili s naším záměrem sami. Jim se naše myšlenka velmi líbila, především investice do malých a středních firem, protože to je jejich primární cíl. Ale byl to náročný proces, důsledná due diligence, reference, všechny naše zkušenosti si ověřili. Nebylo to krátké ani lehké, chtěli znát detailně naši profesní historii i budoucí strategii a ověřovali si její reálnost.
Neměli jste ambici otevřít retailový fond, že by drobní investoři podpořili malé podniky, byla by v tom jistá romantika?
Neměli, private equity je vysoce riziková záležitost. Dávalo by to smysl, ale je důležité, aby investoři věděli,do čeho investují. Prozatím tedy ne.
Když bych měl peníze a váhal mezi nákupem firmy a tradičními investicemi typu akcií nebo třeba dluhopisů, dává akvizice smysl?
Určitě má potenciál na vyšší výnos, už jen kvůli vyššímu riziku a nižší likviditě takové investice. Ale je to hodně práce a je to hlavně pro ty, kteří mají s takovým investováním zkušenosti. V minulosti bylo mnoho fondů, které investovaly přes burzu do malých a středních podniků. V současné době se fondy posouvají k větším firmám a menší fondy zanikají. Private equity fondy jsou jedním z mála nástrojů, jak investovat do malých a středních podniků. Je to primárně důsledek stále přísnější regulace.
Dlouho jste se pohybovala na finančních trzích, jak vidíte současné ceny investičních aktiv, akcie i dluhopisy jsou poblíž historických maxim, myslíte si, že nás čeká nějaký zásadnější krach?
Valuace jsou sice výše, ale je tu druhý pohled. V Česku i Německu chybějí lidé a noví nemají odkud přijít. Takže cestou bude zvyšování mezd a je možné, že se třeba v pří- ští dekádě ve střední Evropě zvednou dva- až třikrát, pokud do toho nezasáhne silněji automatizace. Takže se může nakonec stát, že tak zásadně vzroste kupní síla a ekonomiky se oživí a půjdou nahoru. A tento trend nedostatku lidí a zvyšovaní mezd určitě vidíme i v Česku.
| Vystudovala Vysokou školu ekonomickou, takřka dvě dekády působila v brokerské společnosti Wood & Company. V roce 2001 získala ve společnosti čtvrtinový podíl. V roce 2013 svůj podíl ve společnosti prodala a vydala se studovat kurz Executive Leadership and Management na Harvard Business School. Investiční fond Espira spustila spolu s finančnicí Emílií Mamajovou v závěru roku 2017. |
