Tento článek vznikl mimo jiné za pomoci on-line konferenčních hovorů, cloudových úložišť dat, e-mailu nebo streamování zvuku. Tedy možností, které se zrodily díky internetu, dnes samozřejmé páteři ekonomiky, politiky i celé společnosti. Když však celosvětová síť začátkem devadesátých let do tehdejšího Československa pronikala, odborníci o ní jako o masovém fenoménu vůbec nepřemýšleli. „Tehdy jsme si mysleli, že půjde o záležitost vysokých škol, a nevěděli jsme, že rozvoj internetu bude pokračovat mimo tyto hranice. Netušili jsme, jaký to bude mít dopad,“ vzpomíná Jan Gruntorád, který síť do republiky přivedl.
Když na Západě vznikaly první zárodky budoucí světové internetové sítě, pracoval mladý absolvent Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze Jan Gruntorád v Oblastním výpočetním centru vysokých škol sídlícím na jeho alma mater. A měl nakročeno k tomu, že se stane akademickým badatelem v oblasti stále ještě mladého odvětví informačních technologií. Sovětský svaz a jeho satelity včetně Československa totiž uznávaly výpočetní techniku za důležitou oblast budoucnosti, i když v tomto oboru ve srovnání se Západem velmi zaostávaly a spoléhaly se spíše na průmyslovou špionáž a kopírování.
Gruntorád měl jako vedoucí oddělení počítačových sítí na starosti sálové počítače a komunikaci mezi nimi. Zároveň se ucházel o doktorský titul. V roce 1987 ho vybrali na čtyřměsíční stáž na Technické univerzitě v dánském městě Lyngby. Tam se začala psát důležitá kapitola historie českého internetu.
Potíže se železnou oponou
Gruntorád původně chtěl v Dánsku získávat zkušenosti na pracovišti zabývajícím se počítačovými sítěmi. Nedostal se tam však s odůvodněním, že Dánové nesmějí přijímat stážisty ze zemí za železnou oponou. Mohly za to i obavy ze zmiňované špionáže. Místo se nakonec našlo na katedře telekomunikační techniky. Ani tam to však Gruntorád neměl snadné. „Každou noc mi prohledávali stůl,“ vzpomíná.
Český akademik v Dánsku studoval, jak funguje přenášení dat a komunikační modemy. Dostal se také na konferenci v Kodani, kde poprvé viděl v akci elektronickou poštu, dnes e-mail. Po zahraničních kolezích chtěl, aby mu e-mail zprovoznili. Odmítli. Prý to nemá cenu, protože je v Dánsku jen nakrátko a v Československu by si neměl s kým psát. Zde se ukazovalo, jak byl komunistický režim pozadu. Nedokázal například produkovat čipy v takové kvalitě a s takovými výkony jako Západ. Podobné to bylo s propojováním počítačů sítěmi.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
