Evropská snaha odklonit se od ruských fosilních paliv naplno ukázala, že ani západní země nemají jasno, jaké zdroje energie jsou environmentálně nejméně škodlivé. Už před vypuknutím války na Ukrajině se v EU velmi problematicky hledala shoda na takzvané taxonomii, tedy na označení různých energetických technologií za zelené investice.
Zastánci jádra představovaní mimo jiné Francií a Českem argumentovali, že jde o takřka bezemisní zdroj, může tedy sedmadvacítce dobře posloužit k dosažení ambicí vytyčených v rámci Green Dealu. Odpůrci v čele s Německem a Rakouskem mají za to, že emise skleníkových plynů by neměly být jediným kritériem hodnocení environmentálních aspektů.
„Existuje riziko jaderné havárie s dramatickými následky pro životní prostředí, biologickou rozmanitost a lidské životy,“ zdůrazňuje sdružení pro záchranu životního prostředí Calla. Kritici poukazují také na vysokou náročnost velkých atomových elektráren na vodu, problematickou těžbu uranu a nedořešené nakládání s vyhořelým palivem.
V Německu zašla zášť vůči jádru tak daleko, že země na konci roku navzdory energetické krizi odstaví poslední reaktory a nechá dva pouze v záložním režimu. Berlín do agrese na Ukrajině spoléhal na to, že mu do zajištění dostatečné infrastruktury obnovitelných zdrojů a kapacit akumulátorů pro ukládání takto vyrobené elektřiny poslouží ruský plyn.
Na pranýři je i plyn
Jenže i pohled na tento zdroj se v poslední době vyvíjí. Zatímco dříve byl plyn díky zhruba polovičním emisím oxidu uhličitého jednoznačně preferován před uhlím, dnes ekologové v souvislosti s ním stále častěji varují před velkými úniky metanu.
„Metan je po dobu dvaceti let osmdesátkrát účinnější při zachycování tepla než oxid uhličitý. Je odpovědný za téměř polovinu z oteplování o 1,1 °C, kterým jsme dnes potrestáni,“ uvedl pro server Climate Change News expert a někdejší chilský ministr životního prostředí Marcelo Mena z Global Methane Hub.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
