Pro investice nastává ideální čas, říká Roman Pospíšil z Amundi

Roman Pospíšil

Roman Pospíšil Zdroj: Amundi

Koupit si obligaci s pětiprocentním výnosem a čekat, až začne růst její cena, je docela hezké. Akcie jsou nízko, a tak celkově pro investory přichází ideální čas na nákupy, říká místopředseda představenstva Amundi Czech Republic Asset Management Roman Pospíšil.

Co teď říká ředitel velké investiční společnosti lidem, kteří hledí na poklesy akciových indexů?

I ti, co tomu rozumějí, jsou překvapeni, když vidí minusy nejen u akcií, ale i dluhopisů. Právě to ale naznačuje obrovský potenciál výnosu, hlavně u dluhopisů. Tak jako úrokové sazby rychle vystoupaly, budou časem zase rychle padat. Nevíme kdy, ale čekat na to s pětiprocentním, nebo dokonce 5,5procentním výnosem je docela hezké.

Před půl rokem všichni diskutovali, co mají dělat, když inflace dosahuje sedmi až osmi procent a chtějí ji porazit. Teď je na úrovni čtrnácti procent a všichni vědí, že ji už v krátkém horizontu neporazí. Tím pádem se vracíme k otázce, jak nejlépe uložit peníze bez ohledu na aktuální cenový vývoj.

Jak tedy?

Akcie jsou samozřejmě stejně nejisté jako před oním půl rokem. Ovšem na delší období jsou nesmírně zajímavé. Vůbec je tu pro investice krásný čas. Máme vysoké fixní výnosy, a tak si můžete kupovat papíry třeba s pěti procenty na dva roky. Když úroky mezitím začnou klesat, ceny těchto obligací porostou. To je pro konzervativního investora ideální. Samozřejmě teď ty úroky ještě asi stoupnou, ale dřív či později přijde pokles.

Pro dlouhodobého investora se zase nabízí nástup do akcií, které jsou na dlouhodobém horizontu vlastně taky konzervativní. Letos v průměru poklesly o dvacet procent. Pokud přijde recese, mohou ještě klesnout, ale z dlouhodobého hlediska jsou levné.

Samozřejmě, lidé spíš řeší, co s cenami energií, potravin a pohonných hmot. Ale poradci by jim měli vysvětlit, že pokud mají volné peníze, je teď ideální čas s nimi nějak nakládat. Samozřejmě z řady jiných hledisek je doba, kterou prožíváme, velice těžká.

To je ale skvělá situace pro toho, kdo má volné peníze. Horší je to u zainvestovaných peněz, zvlášť pokud jsou v nástrojích s nějakou maturitou.

To je samozřejmě pravda. Na druhou stranu, strukturované nástroje, jako různé certifikáty na konkrétní dobu, se teď budou prodávat dobře. Protože díky vysokým úrokům dokážou nabídnout zajímavý garantovaný výnos. Akciový investor ale uvažuje jinak. Dívá se na delší horizont a chce plný potenciál růstu. Ne garanci spojenou s tím, že i růst je omezený.

Akciový investor je pochopitelně teď taky v minusu. A to i v případě, kdy má spíše nakoupené hodnotové akcie, což je třeba můj případ jako individuálního investora. Radši bych měl spoustu hotovosti, kterou bych mohl zrovna investovat, ale i tak jsem spokojený. Kdybych ji měl, tak bych přemýšlel, jaké akcie nakupovat, ale možná i o fixních nástrojích. Protože teď jsou opravdu mimořádně atraktivní.

Těch neznámých ohledně vývoje je ale hodně.

Z krátkodobého hlediska určitě. Ať už je to válka nebo kroky Fedu a Evropské centrální banky. Vždyť ani oni nevědí, jak se nakonec bude vyvíjet ekonomika. Třeba i proto, že nevíme, zda přijde, či nepřijde další vlna covidu. Změní se i výdaje státu na zbrojení. Mysleli jsme si, že válčit už nikdy nebudeme, a možná to není pravda.

Otázkou je i budoucí podoba Green Dealu. Já jsem určitě pro udržitelnost, ale mám pocit, že ta současná podoba byla hodně tlačená popularitou toho tématu, klidně bych řekl i populismem. Teď budou chybět prostředky na jeho naplnění, ale dlouhodobě potřeba energetické nezávislosti naopak bude touhu po obnovitelných zdrojích zesilovat. Já jsem určitě pro Green Deal, ale musí fungovat i ekonomicky. Zatím mi hodně věcí přišlo populistických, což by se mohlo změnit.

Takže dnešek je opravdu extrémně složitý, protože je tu hodně neznámých. Pokud ale věřím, že akcie dlouhodobě vydělávají, což zatím vždy platilo, tak je pro investora zajímavý.

Jak by měl tedy teď investor uvažovat?

Za sebe mohu říct, že uvažuji pořád stejně. Pro mě jsou pravou investicí akcie a zbytek tvoří krátkodobé úložky. Aktiva mám rozdělená do tří skupin. První je do šesti let, druhá od šesti do dvanácti a třetí nad dvanáct let.

Protože jsem v principu konzervativní, je pro mě fajn, že tady existují zajímavé krátkodobé výnosy ve fixních nástrojích. Netrápí mě přitom, že neporazím inflaci, protože ji krátkodobě neporazím ani akciemi. Ale inflace tu nebude napořád a dlouhodobě ji s akcemi porazím.

Pod tlakem války se asi nevyhneme recesi, inflace ještě nějakou dobu vysoká bude a jediné, čemu se zatím vyhýbáme, je vyšší nezaměstnanost. Podle mě se firmy bojí propouštět, aby pak sehnaly lidi, až zase budou mít zakázky. Zatím se rostoucí náklady snaží promítat do cen, ovšem to už možná dál nepůjde, protože trh už víc neunese. Pořád je ale třeba myslet dlouhodobě.

Čísla z českého průmyslu ukazují pokles, ale třeba v USA se ozývá optimismus. A je otázka, zda je to kvůli inflaci dobře.

Já si myslím, že čísla mají trochu zpoždění. Že ne všechno se už promítlo do výsledků a konjunkturálních průzkumů. Jinak je potřeba odlišovat lidské a ekonomické hledisko. Samozřejmě, že z lidského hlediska si vyšší nezaměstnanost nepřeji. Z ekonomického ale vidíme, že současná úroveň zaměstnanosti zdravá není.

Proč preferujete hodnotové akcie? Je to dlouhodobé, nebo to byla reakce na obavu, že trh už je přece jen přehřátý?

Hodnotová akcie bývá dlouhodobě méně výnosná, ale zase relativně stabilní. Takže je spíš otázkou, jaký je kdo investor, co mu víc vyhovuje. Nicméně zhruba před rokem, kdy trhy vyrostly po covidu, a všichni byli nervózní, že jsou vysoko, se zájem otočil od růstových akcií k hodnotovým. Takže se tam přelila řada peněz, což pomohlo jejich růstu.

Teď se o tom hodně debatuje, zda je čas v nich zůstat, nebo se vrátit k růstovým titulům. Já osobně považuji za dobré v nich pořád minimálně část investic mít.

V poslední době se roztrhl pytel s nemovitostními fondy. Nebyla to reakce na obavy z vývoje akciového trhu?

My sami máme fondy kvalifikovaných investorů. Sice v tuto chvíli jsou výnosy nižší, než bychom si přáli, ale stále věříme, že se vrátí k zajímavým úrovním. Nově máme nachystaný fond, který by měl investovat v zahraničí. To je hodně zajímavé, protože většina se soustředí jen na Česko. Přitom i tady je na místě diverzifikovat.

Ideálně by měli mít lidé v nemovitostech tak třetinu majetku, ale většina investorů má mnohem víc. Nějak jako kdybychom věřili, že cihla chrání majetek lépe než cenný papír. Přitom dlouhodobě akcie vydělávají víc. Když klesají, je třeba neutíkat, aby člověk nepřišel o následný růst. Samozřejmě v tom může sehrát roli i aktivitní správa. Momentálně jsou v módě ETF, protože jsou levné. Skvěle to funguje na trhu, který roste jako celek. Ale kdybyste v posledních letech investovali do užšího portfolia těch nejvíc růstových akcií, mohli jste vydělat ještě víc. Aktivní správa proto prostě dává smysl.

Má ještě smysl z hlediska investic rozdělovat třeba mezi Evropou a USA?

Podle mě má. V USA pořád vidíme mnohem racionálnější chování v ekonomice. Na druhé straně, mám i evropské, konkrétně zaměřené hodnotové fondy, které mi dávají smysl. Momentálně je navíc Evropa válkou zasažena víc než Amerika, které to naopak může dokonce prospět.

V Asii zase vidíme přetrvávající velké dopady covidu a nikdo neví, co to udělá. Samozřejmě růstový potenciál tam pořád existuje. Otázkou je, nakolik můžeme třeba čínským oficiálním údajům opravdu věřit.

Máte pocit, že investoři jsou nervózní?

Myslím, že je vidět rostoucí vzdělání investorů. V letech 2001 a 2002 nebo 2007 a 2008 lidé reagovali jinak. Dnes se místo křiku a zoufalství spíš objevují dotazy, kdy bude ten správný čas nakupovat a co. Samozřejmě je to pro leckoho nepříjemné, ale paniku rozhodně nevidím.

 

Roman Pospíšil

Roman Pospíšil je členem a místopředsedou představenstva Amundi Czech Republic, investiční společnost, a.s. V investicích se pohybuje prakticky celý svůj profesní život. V minulosti mimo jiné vedl trading Komerční banky, IKS Komerční banky a od roku 2001 skupinu Pioneer Investments, která do Amundi fúzovala. Roman Pospíšil