Zbyněk Frolík působí jako sebevědomý dobrotivý postarší chlapík z vedlejší chalupy. Když začne mluvit o svém Linetu, zacukají mu koutky a tvář se roztáhne do úsměvu. Z jeho vyprávění mám jasno: skutečnost, že vybudoval čtvrtého největšího výrobce nemocničních lůžek na světě, není žádná náhoda. Nyní zakladatel společnosti hlásí, že chce firmu dovést k obratu půl miliardy eur. „Pak se uvidí, ale mohu říci, že mezi společníky roste zájem o vstup na burzu,“ nastiňuje možnou budoucnost společnosti Frolík.
Ve výkonných funkcích Linetu už nejste, ale dál jako největší podílník zasedáte v dozorčí radě. Jaká byla vaše role v době pandemie?
Kontroluji to a hlídám, snažím se ovlivňovat dlouhodobou strategii, ale do denního provozu už nezasahuji. Informace mám jednou za měsíc, takže i méně stresu. Odpovědnost už musejí přebírat jiní, ale podnikání mě stále baví.
Kdybyste začínal podnikat dnes, jaký obor byste si vybral?
Vzhledem k tomu, co jsem vystudoval, určitě něco s počítači. Po škole jsem osm let pracoval v Akademii věd u velkých sálových počítačů. Dokážu si představit, že bych vsadil na technologie, kde se slučuje hardware a software. Z jednoho prostého důvodu – vzhledem k mé povaze si nedokážu představit, že bych byl pouze vývojářem a nemohl si výsledek práce takzvaně osahat. Líbí se mi například, co dělá Václav Muchna s Y softem, který vyvíjí řešení pro tiskárny.
Pojďme zpět k vašemu podnikání. Před pěti lety se hovořilo o tom, že Linet vyrobí každou čtvrtou postel v Evropě. Jak je to dnes?
Myslím, že pořád zhruba stejně. Těžko se to počítá, ale může to být pětina nebo čtvrtina. Ve světě jsou ale ještě mnohem větší hráči. Když třeba vezmeme jen ty největší asijské státy jako Čína, Indie, Indonésie a Malajsie, dostaneme trh se třemi miliardami lidí. To se s Evropou vůbec nedá srovnat. Ale tamní trh je dost specifický. Jasně to tam ovládají domácí firmy a pro ty zahraniční je extrémně těžké se prosadit.
Proč?
Je tam hodně výrobců, s čímž souvisí i to, že mají mnohem nižší marži. Obecně jsou v Asii také nižší nároky na nemocniční lůžka, takže značka nehraje takovou roli. Lůžka jsou spíše jako nábytek, který nemocnice jednou za tři nebo čtyři roky vymění. Běžné lůžko stojí třeba čtvrtinu toho, co v Evropě. Pro nás jsou příležitosti například ve vládních či vojenských nemocnicích, které vyžadují vyšší standardy. Těmto zařízením dokážeme naše lůžka prodat paradoxně dráž než v Evropě.
Jak to tam probíhalo v době, kdy vrcholila pandemie? Měli také problém s nedostatkem lůžek jako v Evropě?
Naopak. Od začátku pandemie tam náš byznys skomírá, protože byly dlouho zavřené hranice a nemohlo se chodit do nemocnic. To je pro náš byznys, který je kontaktní, obrovský hendikep. K tomu se přidala i logistická krize. Dálková doprava je dnes i sedmkrát dražší než před pandemií. To je obrovský problém, protože u dlouhodobých kontraktů nemůžeme zdražovat. Někdy nám smlouvy povolí zdražit o inflaci, ale to je vše. Více reagovat na cenové výkyvy můžeme až tak za tři nebo čtyři roky. Současná situace nám tak totálně maže marži.
Kompletní žebříček miliardářů najdete v novém Magazínu E15. Pokud již máte E15 Premium, najdete ho v našem online archivu. |
Ale obecně vám pandemie pomohla, nebo ne?
V souhrnu ano. Zvedla poptávku v bohatých zemích a tam, kde byl poddimenzovaný počet lůžek. To se týká například Itálie, Španělska, trochu Francie a částečně Anglie. Celkově jsme zvýšili obrat z 287 milionů eur v roce 2019 na 355 milionů v roce 2020. Letos se to trochu sníží, takže můžeme čekat tržby okolo 325 milionů. Z loňského zisku EBITDA kolem 85 milionů eur klesneme někam na 50 milionů. Je znát, že už nevyrábíme tolik nadstandardních lůžek jako v době covidu a zároveň výrazně zdražily suroviny a materiály. Ten jednorázový výkonný výkyv tam bude znát, ale dlouhodobý růst zachováme. Díky výnosům z rozsahu je růst jednodušší.
Na západě sílí hlasy, že by se měl tento velkokapitál zdanit, a to nejen kvůli tomu, že s větším kapitálem se bohatství rozšiřuje rychleji. Zároveň se mluví o tom, že pandemii a následnou ekonomickou krizi zase nejvíce pocítí ti nejchudší. Je čas na více rovnostářský přístup?
Člověk toho k životu tak moc nepotřebuje. I když si multimiliardář postaví dům za stovky milionů, zbytek do konce života spotřebuje jen těžko. Pak je jasné, že takoví lidé přispívají na charitu a podobně. I my – já, manželka, Linet – jsme na řadu projektů rozdali přes sto milionů korun. V závěti pak máme, že se jmění bude kumulovat ve svěřenském fondu a deset procent ze zisku půjde každoročně na charitu. To mi dává smysl. Ale po nějakém větším zdanění bohatých zatím nevolám. Myslím, že teď je to tu nastavené správně. Stále jsme nedohnali Západ, a to bez růstu kapitálové vybavenosti nepůjde. Stojím si také za tím, že jakýkoli majetek je lépe spravován soukromým než veřejným sektorem. A z mnoha důvodů je dobře, když firmy vlastní čeští podnikatelé. Už jen proto, že vracejí peníze do domácí ekonomiky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
