Propast, kterou nepřeklenou ani miliardy. Filantropie nejbohatších často chudobu neřeší
Bohatí bohatnou, chudí zůstávají na svém. Stále více bohatství ovládá stále méně lidí. Statistická čísla jsou neúprosná. Podle každoroční zprávy Credit Suisse o rozdělení globálního bohatství vlastní jedno procento nejbohatších lidí s více než milionem dolarů na kontě 43,4 procenta světového bohatství. Lidí s méně než deseti tisíci dolary je na světě přes padesát procent, ale součet jejich majetku tvoří pouze 1,4 procenta bohatství rozesetého po celé planetě.
Světový trend, o němž se ví dlouhé roky a který se, jak je vidět, nedá jen tak zastavit. I když se najdou miliardáři světového významu, kteří jdou proti proudu a dobře si uvědomují, že když se jejich miliardy nevrátí do oběhu chudším vrstvám, nebude svět lepším místem k životu, jak ve slavné charitativní písní zpívá Michael Jackson.
Přitom „Heal the world, make it a better place…“, uzdravit svět a udělat z něj lepší místo k životu, se dnes snaží tolik lidí. Celosvětově existuje 260 tisíc různých filantropických spolků a sdružení, které vracejí peníze miliardářů zpět do oběhu. Dohromady tyto společnosti, nadace a fondy ovládají 1,5 bilionu dolarů, což se rovná zhruba dvaceti českým státním rozpočtům. V čem je tedy problém?
Paul Vallely, významný britský publicista píšící o etice, rozvojové pomoci, náboženství, ale i o filantropii (v roce například podal svědectví o Geldofově akci Live Aid na pomoc Africe), to před čtyřmi lety ve své knize Filantropie – od Aristotela k Zuckerbergovi popsal velmi přesně. Většina peněz, které světoví miliardáři posílají „na charitu“, nejde tam, kde by to bylo nejvíce potřeba.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
