Vyučuje ekonometrii a statistiku na jedné z nejprestižnějších amerických univerzit, kde kdysi působil také Tomáš Garrigue Masaryk. Za kolegy má nositele Nobelovy ceny za ekonomii a nedávno v Chicagu získala titul profesorky. To se dosud nikomu z Česka nepovedlo. Své úspěchy přitom přisuzuje i tomu, že vyrostla v České republice. „Naše Česko má obrovský intelektuální potenciál, ale studenti jsou zbytečně skromní,“ říká Veronika Ročková.
Čím se na Chicagské univerzitě zabýváte a jak se vám podařilo tak brzy získat profesuru?
Zabývám se výzkumem analýzy dat s aplikacemi ve zdravotnictví. Specializuji se na bayesovské metody a vynalézám metody na zpracování velkých dat pomocí algoritmů a statistických modelů. Plnou profesuru jsem na University of Chicago obdržela jako historicky první z Česka už po šesti letech, tedy zhruba za polovinu času, než je na naší fakultě obvyklé. Jako žena jsem navíc musela pracovat mnohem tvrději, abych uspěla v neúprosném akademickém prostředí. Dokázala jsem však zhodnotit své české vzdělání, vynalézavost a nezlomnou vytrvalost.
Co dělat po nepovedených přijímačkách na střední školu?
Ženy se ve Spojených státech obecně častěji uplatňují na univerzitách, v manažerských pozicích a třeba i v politice. Je to něco, na čem by Česká republika měla podle vás hodně zapracovat?
Když jsem studovala v Praze, byla jsem jednou z mála žen v programu a profesorky by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Tento nepoměr a také přístup některých pedagogů-mužů mě ale zocelil. Nikdy nezapomenu na větu jednoho mého profesora v prvním ročníku, který řekl: „Na konci tohoto semestru tady většina z vás nebude, hlavně ženy.“
Někdy se zamýšlím nad tím, co byl ten hlavní důvod, proč jsem se rozhodla budovat kariéru v zahraničí. Mám tady v Chicagu přítelkyně z České republiky a shodneme se na tom, že doma je to pro ženy těžší než v Americe. Nyní jsem ale vděčná za tyto zkušenosti, které mi pomohly naučit se pracovat tvrději a být sama sobě advokátem. To jsou vlastnosti, které ženy nezbytně potřebují k tomu, aby se prosadily.
Dalo by se to vyřešit nějakými kvótami, například že by firmy a univerzity musely mít určité procento žen na vysokých pozicích?
Nemyslím si, že kvóty změní to, jak muži nahlížejí na ženy v zaměstnání. Kvóty mohou mít i negativní dopady, pokud se žena do dané role nehodí a nemá šanci v ní uspět. Tím se pak potvrzují předsudky a stereotypy o ženách v jistých rolích. Problém je v kultuře každé společnosti a v tom, jaké podmínky v ní ženy mají pro to, aby mohly vyniknout. Proto je potřeba schopné ženy nejen najímat, ale i podporovat jejich talent.
Vraťme se k vaší kariéře. Proč jste si ke svému působení vybrala právě Chicago, čím je místní univerzita unikátní?
Univerzita v Chicagu tradičně klade důraz na rigorózní přístup k vědě, na kritické uvažování a otevřenou diskuzi. Zapůsobila na mě zdejší intenzivní intelektuální atmosféra a sofistikovanost akademické obce. Proto jsem Chicago upřednostnila před několika dalšími špičkovými univerzitami ve Spojených státech, kam jsem také měla možnost jít pracovat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
