Rostislav Čapek: Nikdy nechci být továrník | E15.cz

Rostislav Čapek: Nikdy nechci být továrník

Martin Čaban

Na jeho mandolíny a banja hrají hvězdy amerického bluegrassového nebe, z českých muzikantů mají jeho nástroje Ivan Mládek či Jiří Suchý. Vyrábí je přes třicet let a ročně jich jeho dílnu opustí zhruba třicítka, velká část jde za hranice. „V Americe si velice váží lidí, kteří se živí rukama. Dneska můžete všechno prodat, koupit, zobchodovat, na všechno jsou aplikace. Ale lidé, kteří opravdu umějí něco udělat rukama, mají v Americe velký prostor, když to umějí správně uchopit,“ říká Rostislav Čapek.


Váš otec Jan Krisťák Čapek patřil k českým trampským legendám, dokonce v sázce připravil Wabiho Ryvolu o jeho ikonický plnovous. Vyrůstal jste v lese a po osadách?

Vyrůstal. To ani jinak nešlo. Myslím, že je vůbec zázrak, že jsem vyrostl a dožil se takového věku. Trampové byli za dob mého táty zajímavá společnost, dost neobyčejné sdružení lidí. Utíkali před komunisty do lesa, aby si tam mohli říkat věci. Pak komunisti zjistili, že si v lese říkají věci, tak jim tam nasazovali estébáky, fungovalo to bezvadně.

Vyrůstal jsem hlídaný nějakými trampy. Naši pořád hráli. Nejdřív táta s osadou Mohykán vyhrál první trampskou Portu a pak dostal nápad založit dívčí kapelu Schovanky, kde máma hrála na banjo. To byla taková blbost, že se mu každý vysmíval. Ale on všechny ty holky postupně naučil hrát na nástroje, které byly v té době zvláštní – od banja přes dobro po apalačský dulcimer. A tyhle zvláštní nástroje potom popularizoval na jevištích, kde jejich koncerty uváděl. Měli ročně spoustu koncertů, jako dítě jsem je moc nevídal. Rodičům jsem se musel vždycky málem představit. A oni mně. To bylo období, které pro ně bylo velmi intenzivní. Ale taky jsem byl dost brzo samostatný. A vzešlo z toho i moje rozhodnutí, že nikdy nebudu profesionální muzikant.

Po otci jste zdědil nejen vztah k hudbě, ale i organizační talent. Jako promotér vozíte do Česka na koncerty špičky amerického bluegrassu. Co vás baví víc – rýpat se v dílně ve dřevě, nebo k nám lákat hudební hvězdy?

Rýpání je nejlepší. Když jsem v dílně, jsem sám svým velitelem. Jsem šťastný, že se živím něčím, co je zároveň koníček. A neobyčejně si toho vážím. Jezdím sice třeba závodit na plachetnicích, ale vlastně bych žádné koníčky nepotřeboval. Protože každý den se probouzím a večer usínám s tím, co bych nového a jiného vymyslel v designu nebo i v druzích nástrojů.

Specializuju se na banja a mandolíny, ale Američané tomu správně říkají „banjo family“ a „mandolin family“. Každý ten nástroj má spoustu příbuzných. A snažím se v tom být nejlepší nejen u nás, ale na světě. Proto často jezdíme do USA – nejen vystavovat nástroje, ale taky se pořád učit. Já jsem vystudoval houslařskou školu, pak jsem pokračoval na střední v Hradci. Vysoká škola na to u nás neexistuje. Místo ní dodnes jezdím každý rok do Ameriky a tam se učím ze starých nástrojů.

Proč starosti s koncerty, když je nejlíp v dílně?

Před lety jsem začal dělat benefice, jejichž výtěžek šel Konzervatoři Jana Deyla pro nevidomé muzikanty. Hráli tam lidé, kteří ode mě mají nástroj, z Česka nebo ze zahraničí. Mezitím jsem se seznámil se svou současnou ženou, která je výrazně lepší organizátorka než já, a ještě navíc ekonomka. A tak jsme spolu v roce 2010 udělali největší benefici, ta byla v Lucerně a přišlo tam 2500 lidí. Udělali jsme ve dvou lidech to, co dělá normálně štáb. Ten koncert trval pět hodin. Někteří lidé šli o přestávce domů, protože si mysleli, že už je konec. Řekli jsme si, že uděláme něco, co tady systematicky nikdo nedělal – že začneme vozit americké bluegrassové kapely, ty nejlepší na světě. Ale živit se tím úplně nedá. Je tu sice spousta nadšených bluegrassových posluchačů, ale lístek taky něco stojí a lidé na to nemohou chodit každý týden. Takže děláme tak dva až pět koncertů do roka.

Pokračování interview, které je součástí magazínu Osobnosti, je v on-line verzi dostupné předplatitelům E15 Premium:



Pokračování článku patří k prémiovému obsahu E15
Roční předplatnéod 1899 Kč

Roční rozšířené předplatné E15 Premium

Získáte cenově nejvýhodnější roční printové předplatné magazínů E15 Premium (8 ks), zaměřené na témata z oblasti ekonomiky a byznysu. Více o magazínech E15 Premium zde.
Čtvrtletní předplatné499 Kč
Ušetříte 98 Kč oproti měsíčnímu předplatnému
Objednat
Měsíční předplatné99 Kč
Cena 99 Kč platí pro první měsíc pro nové předplatitele. Další následující měsíc stojí 199 Kč.
Objednat
Firemní předplatné
Roční licence pro firmy a instituce objednávejte zde
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!