Evropa stagnuje, regulace dusí náš průmysl, ale není to ztracené, říká šéf Stasto Automation

Šéf Stasto Automation Tomáš Jahn

Šéf Stasto Automation Tomáš Jahn Zdroj: Stasto Automation

Klára Sýkora
Diskuze (0)
Partner obsahu

České firmy se v posledních letech musely přizpůsobit nejen drahým energiím nebo rostoucím cenám lidské práce. Podle Tomáše Jahna, který vede společnost Stasto Automation zabývající se automatizací a robotizací výrobních firem, je velkým problémem také nestabilní legislativa. „Nastavme pravidla a nechme firmy fungovat, nic víc nechci. Zrevidujme to po nějaké době, ale ne každou chvíli,“ zdůrazňuje.

Jste na trhu přes třicet let, byli jste u největšího boomu automatizace. Jak se nyní mění české prostředí?

Poslední roky se nesou ve znamení zdražování. Zvýšily se ceny energií, lidské práce, i materiálů. To jsou hlavní důvody, proč dnes firmy řeší automatizaci. Snaží se přizpůsobit prostředí, které není zrovna přívětivé.

V jakém smyslu?

Jsem přesvědčený o tom, že Evropa se Green Dealem střelila do své kulhavé nohy. Místo toho, abychom řešili naši konkurenceschopnost a agilitu, si pod sebou podřezáváme větev, což má velké dopady na náš průmysl. Jako ředitel a jednatel se firmu přirozeně snažím adaptovat na prostředí, ve kterém dnes fungujeme. Problém je, že podnikatelské a legislativní prostředí se v Česku mění alespoň jednou ročně. Přitom by stačilo tak málo. Aby stát nechal firmy a profesionály dělat jejich práci a neházel jim klacky pod nohy.

S jakými největšími překážkami se firmy potýkají?

V první řadě je to komplikovanost jakýchkoli řízení, která potřebujeme. Od stavebního až po všechna další povolovací řízení. Druhá věc je stabilita daňového a finančního řízení. Jakákoli změna, flexi novela či jiný zásah do našeho fungování je obrovskou komplikací. Jsem ochoten přizpůsobit se jakémukoli demokratickému systému, ale potřebuji stabilitu. Nastavme pravidla a nechme firmy fungovat, nic víc nechci. Zrevidujme to po nějaké době, ale ne každou chvíli. Dalším problémem je neschopnost řešit naše základní problémy, třeba v oblasti dopravy.

Máte tím na mysli nedostatečné pokrytí?

Ano, ani šestatřicet let po revoluci nemáme plně rozvinutou síť dálnic, která by sahala na všechny strany našich státních hranic, selhává nám doprava v Praze. Firmám také výrazně komplikuje situaci naše energetická politika. Nemůžeme konkurovat zahraničním firmám, když máme trojnásobně drahý plyn a téměř dvojnásobně drahou elektřinu. Jsme velkým dodavatelem do sklářství, naše ventily tam regulují tok plynu do hořáků. A je jasné, že třeba naše Preciosa bude mít obrovský problém konkurovat svými výrobky, když některé jiné firmy vyrábí za podstatně nižší ceny všude jinde jen ne v Evropě.

Povede to k dalšímu odlivu firem z Česka, potažmo z Evropy?

Jednoznačně, to je trend, který už se děje. Když se bavíte například s Draslovkou (kolínský závod na zpracování kapalného kyanovodíku – pozn. red.) nebo dalšími firmami, které řeší energeticky náročnější byznys, už jsou často někde jinde. Evropský systém není poplatný době, nedokáže se rychle adaptovat. Máme obrovskou technologickou expertizu, ale svazujeme si ruce regulacemi. Říkáme ostatním, jak mají fungovat, ale sami toho nejsme schopni dosáhnout, protože nemáme zdroje.

Jaký je podle vás lepší přístup?

Osobně se i při vedení firmy řídím heslem, že máme jen to, na co si můžeme sáhnout, co umíme vyrobit, prodat a dodat našim zákazníkům. Všechno ostatní jsou jen vzdušné zámky. Musíme stát nohama na zemi. V první řadě si myslím, že o vývoji společnosti by neměli rozhodovat aktivisté, ale politici. Ti v poslední době spíše vymizeli. Byznys by měl rozhodovat o podobě politiky, tu by měli dělat lidé navázaní na byznys. Lobbismus pro mě není sprosté slovo, samozřejmě když má hlavu a patu.

Co konkrétního byste změnil, kdybyste měl tu možnost?

Můj názor je, že Evropa už by neměla mít fokus na automotive. Měli bychom se zaměřit na speciální techniku, testovací stroje nebo jemnou mechaniku. To je to, co umíme, co nám vždy šlo a není to jednoduše okopírovatelné ani nahraditelné. Tyto oblasti bychom pak měli začít podporovat v rámci legislativy i dotací – byť nejsem jejich velkých příznivcem –, nebo třeba celních podmínek. Hlavně si nesmíme komplikovat naše fungování věcmi, jako je uhlíková neutralita. Snažíme se zachránit svět z území jen o něco většího, než je rozloha Kazachstánu, s počtem obyvatel odpovídajícím třetině Číny. Měli bychom se zaměřit na to, aby se nám dařilo a díky tomu jsme měli dostatek financí na náš další rozvoj, který pak bude fungovat jako příklad pro ostatní. V dnešním prostředí je třeba zůstat konkurenceschopný.

Jaké kroky jste tímto směrem udělali vy?

Jednou z významnějších změn bylo prodloužení záruky na naše zboží. Dnes prodáváme katalogové zboží s tříletou zárukou, obvykle je v B2B byznysu standardem jeden rok. Další konkrétní změny jmenovat nedokážu, jdeme spíš cestou evoluce a lineárního vývoje. Průběžně investujeme do našeho zázemí, školicího centra, nyní také do AI pomocníků pro výběr a konfiguraci jednotlivých produktů nebo do toho, abychom byli schopni nabídnout naše řešení na míru.

Co přesně řešíte v oblasti umělé inteligence?

Naše pravidlo je takové, že k zákazníkům nepustíme nic, o čem nejsme stoprocentně přesvědčeni. Proto se s umělou inteligencí teprve postupně učíme a testujeme. Zatím na našem portfoliu trénujeme model, který by měl být schopen vytvořit zákazníkovi nabídku a poskytnout mu konzultaci.

Takže do budoucna nahradí některé obchodníky?

To určitě ne, na lidském kontaktu bazírujeme a přistupujeme k tomu tak, že náš byznys stojí a padá s obchodními zástupci. Umělá inteligence naše obchodníky nenahradí, ale zjednoduší jim práci.

S automatizací a umělou inteligencí úzce souvisí i robotizace. Jak si české firmy v této oblasti vedou?

Obecně bych řekl, že české firmy jsou na rozumném, v rámci Evropy dokonce i vyšším stupni robotizace. Jsme bezesporu nejindustriálnější zemí v rámci sedmadvacítky a robotizace je pro mnoho firem samozřejmostí. Pracuje se s ní zpravidla vždy, když se dějí kroky k revitalizaci výroby a ke změně fungování. A je to krok, který je nutný, protože bez automatizace a robotizace ztratíme konkurenční výhodu. Pro firmy je to otázka přežití.

Je to tak, že automatizaci a robotizaci dnes řeší všechny firmy napříč různými segmenty? Jak vypadá váš typický zákazník?

Ano, máme široké spektrum zákazníků. Od majitelů menších firem z okolí až po Škodovku, Continental či Nexen, kde s našimi ventily vyrábějí pneumatiky nebo třeba ČEZ, kde máme řešení na dopravu prašného popílku. Řekl bych, že jsme tak trochu „niche“ značka – nevyhýbáme se specialitám a komplikovaná řešení nás vyloženě baví. Ať už v oblasti samotné automatizace, nebo i v segmentu průmyslových armatur. Nyní opět po nějaké době dodáváme pneumatické prvky na kolejová vozidla, konkrétně výsypné vagony, a zde je například nutnost použití speciálního nízkoteplotního provedení. Nejsme pro všechny, ale jsme tady pro tu skupinu zákazníků, která ocení přidanou hodnotu našeho, pouze evropského sortimentu i služeb, která chce s našimi produkty pracovat a neváhá za ně zaplatit vyšší cenu.

Spousta firem se dnes snaží stlačit náklady co nejníž. Čím to je, že pro vaše zákazníky není cena prioritou?

V některých případech je to dané unikátností a již zmíněnou přidanou hodnotou našich řešení. Naší hlavní devízou je expertiza. Máme mimo jiné školicí centrum, kde zákazníky seznamujeme s našimi produkty, mohou si je vyzkoušet. Když k tomu pak přidáme podporu obchodních zástupců, nedělá jim problém zaplatit za naše služby a řešení více, než je běžná cena.

Tomáš Jahn

Tomáš Jahn absolvoval ČVUT a Vysokou školu finanční a správní v Praze. Už dříve působil na různých pozicích ve společnosti Stasto Automation, kterou založil jeho otec a od roku 2024 ji vede.

Není těžké obstát před zahraniční konkurencí?

Konkurence je velká, ale naší komparativní výhodou je právě servis. Produkty a jejich kvalita jsou dnes samozřejmostí, nicméně Česko je malý trh a řada zahraničních firem tady zatím nemá zázemí, neposkytuje servis. My těžíme právě z toho, že máme vlastní technické oddělení a obchodní zástupce, kteří jsou zákazníkovi k dispozici.

Mění se v čase váš typický zákazník?

Jsou to dnes jiné firmy než před pár lety? Řekl bych, že když si skladbu zákazníků představíte jako pyramidu, každoročně se mění její špička. To jsou firmy, které nám v daný rok tvoří největší obrat a zisk. Nicméně pro mě je stejně nejdůležitější ta samotná báze. To, že k nám jezdí lidé z malých firem a jsou zvyklí u nás nakupovat. I když ta špička pyramidy vypadá dobře v grafech, nechtěl bych fungovat tím stylem, že na ní budeme závislí. Chci, aby u nás ani ten nejlepší zákazník netvořil víc než deset procent obratu.

Už víc než deset let máte certifikaci Dun & Bradstreet, nedávno jste ji obhájili. Je to něco, na co vaši zákazníci a obchodní partneři slyší?

Je to kvalifikační požadavek. Certifikace nám samy o sobě neotvírají dveře do dalších odvětví nebo firem, ale pomáhají nám s tím, aby se ani žádné dveře nezavřely. Je to pro nás jakési potvrzení toho, že splňujeme požadavky a děláme svou práci dobře. Není to ani tak ocenění, jako spíš definice toho, co je pro nás dlouhé roky samozřejmostí.

Jak bylo náročné ji získat? Co všechno to obnáší?

Certifikaci „AAA“, později „AAA Platinum“ jsme získali jednoznačně dlouhodobou, více než třicet let fungující spolehlivou spoluprací s našimi zákazníky, a hlavně naší firemní filozofií. Tu pochopíte, když s kolegy z naší firmy, ať už z jakéhokoliv oddělení, přijdete do kontaktu. Řídíme se heslem: „Partnership. With guarantee.“ A já k tomu rád dodávám, že jsme prostě jiní, v tom dobrém slova smyslu. Proto na otázku, jestli bylo náročné certifikaci získat, odpovídám, že ne. Prostě jen rádi děláme svou práci.

Začít diskuzi