Bez substrátů se neobejdou nejen čeští zahrádkáři, ale také golfová či fotbalová hřiště. Společnost AGRO CS se po rozpadu zemědělských družstev na začátku devadesátých let 20. století vypracovala mezi evropskou špičku v jejich výrobě. Generální ředitel Jan Harant v rozhovoru popisuje nejen přeorientování se i na jiné aktivity, ale také o akvizici rakouského partnera a budoucnosti s vývozem směrem na Západ.
Loni uplynulo 30 let od založení společnosti AGRO CS, která navázala na činnost Agropodniku Česká Skalice. Byly právě začátky těmi nejtěžšími roky?
Během těchto 30 let v AGRO CS došlo již ke generační změně, takže dotaz na začátek podnikání by lépe zodpověděli otcové-zakladatelé. Ale mohu-li mluvit za ně, pak nejtěžší byl začátek devadesátých let. Zemědělství přestalo být atraktivní, rozpadla se velká zemědělská družstva a došlo k výraznému poklesu spotřeby zemědělských hnojiv. A Agropodnik byl na skladování, prodeji a aplikaci hnojiv postavený. Došlo tedy k významnému poklesu činnosti a hledaly se jiné aktivity. Naši otcové je našli. Ale vstoupit do nich byl obrovský risk. Vysoké investice byly spojené s vysokými úvěry a úroky a nejistým výsledkem. Co je pěstební substrát věděli možná zahradníci. Ostatní si pro takový „substrát“ chodili do lesa na hrabanku. Ale s odstupem času šlo o skvělé rozhodnutí, vše se podařilo, těžké začátky firma zvládla a začala růst.
Jak se firmě dařilo později při překonávání krizí, ať v letech 2008 a 2009 při ekonomické recesi, nebo 2020 při pandemii koronaviru, či současné kvůli ruské agresi na Ukrajině?
Náš obor je poměrně rezistentní vůči krizím a recesím, tudíž jmenovanými roky jsme propluli ekonomicky bez potíží. Je ale velmi sezonní a citlivý na počasí. Proto pro nás byl paradoxně nejtěžší rok 2013, kdy bylo chladno a deštivo ještě v květnu. Tedy po celou naši hlavní sezónu. Dotklo se to celého oboru zahradnictví. Současná situace pro nás také není jednoduchá, zřejmě jako pro drtivou většinu společností. Proto si nestěžujeme. Podmínky se mění za pochodu a to výrazně. Situace by se dala shrnout do tvrzení, že jisté je pouze to, že nic není jisté. A pokles koupěschopnosti, nebo možná lépe vyjádřeno, ochoty nakupovat, v této době pociťujeme. I když znovu toto můžeme dávat do souvislosti i s chladným a deštivým počasím.
Z původního poradenství, skladování a aplikace hnojiv se portfolio služeb rozšířilo o další činnosti. Jak to vše spolu souvisí a daří se vám to propojovat?
Na původní naši činnost navázala divize Agroslužby. K ní se připojily další čtyři divize, z nichž Zahradní je ta nejdůležitější. Mezi další tři patří Strojírenská, BioEnergie a PetFood. Divize mezi sebou vzájemně kooperují, ale nejsou na sobě bytostně závislé. Což je skvělé pro stabilitu společnosti.
O jaké vaše výrobky je největší zájem?
Z hlediska objemu jsou to určitě pěstební substráty. Ať pro zahrádkáře, tak pro profesionální pěstitele. Troufám si tvrdit, že za těch 30 let jsme se vypracovali do evropských top 10 firem, co do objemu zpracovaného materiálu. A to nepůsobíme na trzích západní Evropy, kde spotřeba na obyvatele je určitě vyšší, než ve střední a východní Evropě.
Jsou vašimi zákazníky jen velké řetězce či odběratelé, nebo i koncoví klienti, například správci golfových hřišť?
Portfolio zákazníků je velmi široké a patří mezi ně jak privátní zahradní centra, drobné prodejny nebo zahradnictví, tak řetězce a koneční zákazníci. Ano, v divizi Zahradní jsou to i golfová hřiště, ale také fotbalová hřiště nebo stavební firmy. Do naší činnosti spadá i pěstování trávníkových koberců a tady těch koncových zákazníků je mnoho. V Agroslužbách jsou to zemědělci nebo u Strojírenské divize různé výrobní společnosti, kterým dodáváme například drtící a třídící techniku, naskladňovací, vyskladňovací nebo míchací technologie a jiná zařízení.
Kromě Česka má AGRO CS dceřiné společnosti na Slovensku, v Litvě, Maďarsku a Rumunsku. Který trh je pro vás klíčový?
Klíčový je pro nás pořád trh český. Z hlediska tržního podílu máme podobnou situaci i na Slovensku nebo v Rumunsku. Tam se jen z důvodu menšího počtu obyvatel na Slovensku, resp. rozvíjejícího se trhu v Rumunsku nejedná o takové objemy a tržby. Na Západ vyvážíme, ale řádově se jedná o procenta z našich objemů tržeb. Což bereme jako výzvu a určitě bychom nechtěli na tyto trhy zapomenout. Příkladem může být aktuální vstup na rakouský trh formou akvizice našeho dlouholetého obchodního partnera na tamním trhu. Rakousko je určitě trh, na kterém bychom rádi hráli důležitou roli. Jedná se o činnost v rámci divize Zahradní, tedy substráty a hnojiva pro drobné spotřebitele.
Společnost AGRO CS se stala v roce 2015 vlastníkem rašeliniště v Bělorusku. Co se s ním stalo po loňském vpádu Ruska na Ukrajinu s podporou běloruských orgánů? Využíváte ho?
Toto je v současnosti velmi citlivá otázka. Rašeliniště jako takové nevlastníme, máme od běloruského státu pronajaté pozemky a licenci na těžbu. Rašeliniště leží nedaleko lotyšské hranice a tato hranice bohužel vede západně od něj a ne východně. Byli bychom ve všech směrech radši, kdyby tomu bylo naopak. Ale v tom případě by patřilo velmi pravděpodobně nějaké západní společnosti, která měla náskok desetiletí oproti nám a mohla do něj investovat dříve, než my jsme si to mohli dovolit. Chtěli jsme mít svůj vlastní zdroj rašeliny a jiná možnost než Bělorusko, nebyla. Podstoupili jsme velké riziko, šli touto cestou a užili si své. Jinak příprava rašeliniště pro sběr rašeliny je velmi nákladná a zdlouhavá činnost. V řádu vyšších desítek milionů korun a několika let. Jakmile se o takto připravené rašeliniště přestanete starat, tedy rašelinu sbírat, můžete za rok, za dva začít úplně od začátku. Zcela otevřeně, rašelinu tam těžíme a používáme. Koneckonců rašelina je komodita, se kterou obchodují desítky firem, a těžko se je možné dozvědět, z jakého je zdroje. Stejně jako se přes tzv. šedé zóny do Evropy dostává plyn nebo ropa z Ruska, dostává se i rašelina z Běloruska. Legálně, rašelina není na sankčním seznamu. Tudíž běloruskou rašelinu, z rašelinišť vlastněných běloruským státem, bezpochyby používá i naše konkurence jen s tím rozdílem, že ji tam sama netěží a neinvestovala do těžby bezmála půl miliardy korun.
Berete rašelinu i z jiných zdrojů?
Ano, máme vlastní menší zdroj v Litvě a nakupujeme od dalších subjektů v Litvě nebo Lotyšsku. Současně s tím jsme ale v letošním roce investovali do výroby dřevních vláken, coby náhrady za rašelinu. Tedy i tímto směrem se ubíráme. Bylo by ale bláhové si myslet, že rašelinu plně nahradíme. O dřevo je zájem ze všech směrů a dostat se k takovému množství, které by nahradilo rašelinu, je nemožné. Navíc svými vlastnostmi může rašelinu nahradit jen částečně.
Vyrazí AGRO CS v příštích letech novým směrem? Zatím neprobádanou oblastí? Která by to mohla být?
Myšlenky na nové činnosti určitě máme. Nechci ale vyzrazovat konkrétní oblasti. Tyto myšlenky si raději necháváme pod pokličkou a naplno je rozjedeme, až budeme i personálně posíleni. Veškeré nové aktivity zatím padají na bedra stávajících manažerů a ti mají své hranice možností.
Jan Harant (49)
Generální ředitel a člen správní rady společnosti AGRO CS. Vystudoval pedagogický obor vysoké školy, poté nastoupil do rodinné firmy, kde prošel pozicemi obchodního zástupce, vedoucího obchodu a marketingu až po ředitele divize. Jezdí na motorce, zajímá se o sport a hory. Má tři syny.
