Marie Friedmannová se na rozdíl od svých vrstevníků jako středoškolačka nespokojila s nabídkou místních vysokých škol a po maturitě zamířila rovnou na jednu z nejprestižnějších univerzit ve Spojeném království – Oxfordskou univerzitu. Tam vystudovala obory sociální antropologie, genetika a psychologie. Nyní pracuje na aplikovaném psychologickém výzkumu pro firmu Google a je jednou ze zakladatelů letní akademie Discover, která pomáhá gymnazistům rozhodnout se, jaký obor chtějí studovat.
Kdy jste se rozhodla, že chcete jít na Oxford?
Rok před maturitou. O studiu na některé z nejlepších anglo-amerických škol jsem snila od začátku střední školy a když se na Oxford dostal můj tehdejší přítel, byla to pro mě obrovská inspirace. O rok později jsem se na Oxford dostala i já. Lákal mě tam hlavně předmět Human Sciences, který kombinuje biologické a společensko-humanitní vědy.
V čem se podle vás liší české vysoké školy od Oxfordu?
Těžko se mi to srovnává, strávila jsem v Česku jenom jeden semestr. Ale pro mě je největší rozdíl v tom, že profesoři na Oxfordu se ptají studentů na názor a povídají si s nimi jako se sobě rovnými. K tomu jsou určeny takzvané tutorials, semináře, kde jsou dva až čtyři studenti na jednoho profesora a musí si umět pro svůj názor najít argumenty. Profesoři nám navíc nikdy neřekli, že jsou naše otázky hloupé. Mám pocit, že v Česku se od studentů nečeká názor nebo vlastní pohled na problém, ale jde jen o faktické znalosti. Někteří čeští učitelé studenty dokonce zesměšňují, pokud se jim jejich otázky zdají banální. A další rozdíl vidím i ve studentech, na Oxfordu jsou velmi aktivní a o svůj obor se zajímají, diskutují o něm i ve volném čase.
Vystudovala jste na bakalářském stupni antropologii a genetiku a na postgraduálu jste pokračovala v psychologii. Jak se vám kombinovaly tak náročné obory?
Vlastně jsem to vůbec nemusela řešit. O vyváženost jednotlivých oblastí oboru se starají profesoři. Oxfordské obory mají pevnou strukturu a volitelné předměty se částečně nabízí až v posledním ročníku. Možná že jsme měli s takhle rozkročeným oborem víc práce než jiní studenti, ale stálo to určitě za to.
Antropologie má možná k psychologii blízko, ale genetika zní jako něco velmi vzdáleného. Proč jste se rozhodla zrovna pro tyto tři oblasti?
Vždy mě fascinovala biologie člověka a zároveň společenské vědy. Obor Human Sciences, který jsem si vybrala, to dokáže zkombinovat a zdůraznit to propojení mezi nimi. Snaží se vysvětlit hodně aspektů lidského chování a společnosti ve vztahu k biologii a to se mi líbilo.
V Česku, i když si člověk vybere například dvouoborové studium, většinou nakonec studuje dva obory zvlášť a ve výuce se kombinace málo zohledňuje.
Myslím, že i u nás by šlo lépe obory propojovat, ale chce to jinou koncepci studia. Znamenalo by to, že člověk vlastně nestuduje dva obory, jak to je dosud, ale jakoby jen jeden, který ty dva sjednocuje. Ale Human Sciences jsou trochu výjimka i na Oxford, protože propojování je ideou celého toho oboru a podle toho se řeší konkrétní témata. Připravit pro takový obor předměty je náročnější na přípravu a vyžaduje, aby měli vyučující širší záběr a komunikovali spolu při výrobě sylabů. A učitelů, kteří by o to stáli, asi nebude moc, nejspíš proto se takové obory objevují jen zřídka.
Jak jste se od biologie a psychologie dostala k práci ve firmě Google?
Náhodou. Ve druhém ročníku PhD jsem se rozhodla, že chci odejít z akademie, ale pokračovat ve výzkumu v psychologii. Ideálně aby byl aplikovaný. Toulala jsem se internetem a narazila na blog slečny, která psala o své práci na pozici user research pro firmu Google. Napsala jsem jí, byla milá a odepsala mi něco velmi povzbudivého. Pak jsem četla blogy a knihy a zašla na hlavní konferenci Human Computer Interaction (Člověk a počítačová interakce – pozn. red.), kde jsem se seznámila s dalšími lidmi na podobných pozicích v Googlu.
To zní jednoduše. Stačilo jenom to?
Hlavní bylo, že jsem si postupně začala shánět stáže v dané oblasti. Bez zkušeností bych tak dobrou práci určitě nezískala. Do Googlu jsem se ale hlásila dvakrát neúspěšně. O tom, že se otevřela pozice, na které nyní jsem, mi nakonec napsal jeden z těch lidí z konference. Přihlásila jsem se a už to šlo.
Nedovedu si úplně představit, co obnáší Vaše pracovní pozice „user experience researcher“. Co vlastně děláte?
Je to výzkum s uživateli technologických produktů. Na základě výsledků a informací z kognitivní psychologie navrhuji takové změny, aby uživatelé produkty co nejlépe používali. Využívám k tomu různé metody, od dotazníků a experimentů až po kvantitativní postupy, kdy se modelují data o uživatelském chování. Mým úkolem je přijít na to, jak udělat produkt co nejjednodušší pro uživatele. Aby s ním uměli pracovat a interpretovat data, která jim ukazuje. Je to opravdu zajímavé, hlavně z hlediska kognitivní psychologie.
Studium na Oxfordu, práce pro Google… Co z toho považujete za svůj největší úspěch?
Mým největším úspěchem je každý den, kdy se mi povede udělat dobré rozhodnutí. Kdy se dokážu přenést přes věci, které nejdou, a zkoušet něco znovu a znovu. Když se mi povede pohlížet na selhání jako na příležitost.
A čeho byste ještě chtěla dosáhnout?
Zatím si nejsem jistá, co přesně budu v budoucnosti dělat. Chci to nechat trochu otevřené a sledovat, jaké příležitosti se naskytnou. Umím si představit, že bych se ještě nějaký čas věnovala technologiím, možná se přidala k nějaké zajímavé firmě v Česku nebo na Slovensku, popřípadě ji sama založila. Určitě ale vím, že bych se jednou chtěla na plný úvazek věnovat vzdělávání.
