Jako spousta jiných studentů jsem na počátku akademického roku. A jsem na rozpacích – jaké mám vlastně předpoklady pro studium svého oboru?
Na svou univerzitu jsem se dostala na základě několika faktorů: motivačního dopisu, doporučení profesora, maturitního vysvědčení a jazykového certifikátu. Nic z toho ale přímo nesouvisí s oborem, na který jsem byla přijata. A další zvláštností je, že na základě těch samých „dokumentů“ jsem byla přijata na tři naprosto odlišné obory. Nemyslím si ale, že jsem nějak prokázala schopnost dané obory studovat. Co by vlastně měl student prokázat před tím, než je na VŠ přijat?
Všechno nebo nic
Školy v Británii přijímají zejména na základě motivačních dopisů a doporučení. Smyšlený – avšak poměrně reálný model – pak může vypadat takto: Hlásím se na obor Theatre Studies. Splním požadavky ohledně maturitních předmětů, tedy dva ze společenskovědního spektra a dva libovolné. Do motivačního dopisu jsem sice mohla do nebe vynachválit svůj zájem o divadlo, knihy a kulturní dění, jenže i kdyby to byla pravda, samotná návštěva divadel nijak nedokazuje, že jsem představení schopná reflektovat nebo že mám dostatečný kulturní přehled, stejně tak jako jsem si mezi společenskovědní předměty mohla zařadit ekonomii a právo. Ve výsledku tak můžu nastoupit studium bez jakékoli představy o oboru, kterému se hodlám věnovat.
Kdybych se hlásila na stejný obor na Karlově univerzitě, musela bych projít oborovým testem – ten zahrnuje kulturní přehled, teorie a dějiny divadla. Po úspěšném složení testu následuje druhé kolo s další zkouškou týkající se teorie a dějin divadla, rozprava nad nastudovanou literaturou a rozbor vlastních textů. Jde tedy nepoměrně náročnější proces přijetí a poctivější výběr studentů, až člověka napadá, zda by tyto znalosti neměl získat právě studiem dané školy. Jde o dva téměř extrémní příklady – ani s jedním se nemůžu plně ztotožnit.
Scio, nescio
Jistou střední cestou (rozhodně ne však zlatou) je přijímací řízení postavené na Scio testech. Scio testy poměrně kvalitně testují jazykový cit, práci s textem i grafy, případně i jisté teoretické znalosti. Jenže nejsou dostatečné pro všechny obory: kupříkladu na žurnalistiku na Masarykově Univerzitě stačí uspět v testu obecných studijních předpokladů a základů společenských věd. Reálně tak může být přijat člověk, který předtím v životě nenapsal kloudnou větu. Nehledě na to, že systém Scio testů je do značné míry osvojitelný, typy otázek se opakují, a tak výsledný percentil odráží i schopnost naučit se postup. Shodou těchto faktorů, naučenosti systému testů a přijímání na základě obecného testu můžete dostat do podobně vtipné situace: na Fakultu informačních technologií ČVUT jsem mohla být přijata čistě na základě percentilu z OSP Scio testů. Přitom moje IT schopnosti jsou na úrovni práce s textovým editorem. Samozřejmě jde o strategii dané školy, já si ale připadám jako další hlava, za kterou jsou peníze (což ve výsledku opravdu jsem). Jsem-li na školu přijata, měla bych mít nějakou teoretickou šanci ji dostudovat, mít nějaké předpoklady pro její studium.
Čas na změnu
Pro začátek by nebylo od věci zavést kulturu motivačních dopisů, které dají možnost studentovi prezentovat sebe sama nad rámec faktických znalostí. Škola tím objeví více než jen úspěšnost v testech – zjistí schopnost studenta „ukázat se“ v rámci psaného projevu, který je pro studium vysoké školy nezbytný. Jak je vidět na výše zmíněném příkladu, nemyslím si, že by bylo dobré úplně upustit od testování faktických znalostí, ale absolventy škol budeme vypouštět do světa, který si čím dál více cení „soft skills“ a schopnosti sebeprezentace. Vysoké školy by se tomu měly přizpůsobit a rozvíjet studenty tímto směrem již od samého začátku.
Nebylo by ale dobré zcela upustit od testování znalostí, čímž bychom se dostali do absurdního bodu přijímání studentů jen na základě motivačního dopisu. Testy schopnosti práce s textem a porozumění základní problematice oboru by motivační dopisy studentů mohly vhodně doplňovat. Ve výsledku by tak student prokázal, že se orientuje v rámci oboru – má tedy dostatečný základ pro rozvíjení dalších poznatků, má vlastní motivaci pro studium a splňuje požadavky pro působení na akademické půdě.
