Bloudění v ženských kruzích | E15.cz

Bloudění v ženských kruzích

Klára Školníková

Meditace a mantry za tlumeného osvětlení v prostorách, kde se přes den učí jóga a k večeru se objevuje podstata vnitřního ženského já. Cesta k pochopení a radostnému přijetí své ženské role – milenky, pečovatelky o rodinný krb, matky a nakonec moudré ženy, která své poznání předává mladší generaci tak jako kdysi pravěké ženy kolem táboráku. Na sociálních sítích zásadně tři tečky za každou větou, aby čtenářky donutily k zamyšlení. Pokud už nějaký ten pátek brouzdáte po internetu, možná už jste rozpoznali základní poznávací znamení příznivců a příznivkyň Ženských kruhů.

V České republice se tento fenomén rozmáhá už několik let, první ezoterické kurzy pro ženy se však datují více jak deset let nazpět. Na popularitě nabral koncept ruku v ruce s rozmachem jógy, alternativní medicíny i stravy, velkou zásluhu na jeho oblíbenosti nese propagace od českých celebrit a bloggerek. Ženské kruhy představují něco mezi náboženstvím, filozofickým směrem a ezoterickým životním stylem. Shromažďují ženy do komunit, v nichž společně pořádají různé mystické rituály točící se kolem každoměsíčních cyklů. Poznání, kterého docílí, má představovat lék na vše od neštěstí v partnerských vztazích přes zdravotní potíže až po hledání smyslu života.

Zní to hezky. Ženy se scházejí, aby si navzájem pomohly, v bezpečném prostředí se navzájem vyslechly a podpořily. Ale co přesně znamená poznání ženství? V tomto myšlenkovém směru se „být ženou“ chápe konzervativně, tradičně. Představuje jemnost, soucítění, mírumilovnost, intuici, pasivitu a moudrost, zatímco muž má být rozhodný, ochranitel, kotva bez emocí. Opravdu je přijetí této už dost zastaralé představy rozdělení rolí jediná cesta ke spokojenosti? Pojďme se na to mrknout pod feministickou lupou.

Idealizace dob minulých

Je všeobecně známo, že v minulosti bylo všechno lepší, zatímco dnes stojí všechno za houby. Dnešní svět je hektický a plný protikladů. Co se včera považovalo za zdravé a prospěšné, se dnes označuje za životu nebezpečné. V záplavě protichůdných a zavádějících informací lijících se na nás ze všech stran je obtížné, ba skoro nemožné se zorientovat a udržet si přitom racionální přistup. Strašení médií způsobuje úzkost a vyčerpanost, jsme přehlcení. Není proto divu, že lidé přestávají důvěřovat vědě a expertům a obracejí se k alternativním směrům inspirovaným dobou minulou. Dobou, kdy nebyly v jídle zbytečné chemikálie. Kdy lidé tolik netrpěli stresem, depresí a úzkostmi. Kdy se pohybovali víc na čerstvém vzduchu, v přírodě.

Nezhubnu deset kilo jen proto, abyste byli spokojení, říká Markéta Lukášková

Glorifikace minulosti není nic neobvyklého, samozřejmě však její propagátoři zapomínají dodat, že měla také své nešvary, jako třeba nižší průměrnou délku života, časté epidemie, války nebo otroctví. K šamanům lidé nechodili proto, že jejich způsob léčení byl efektivnější, ale protože byli to nejpokročilejší, co tehdejší medicína měla. Odmítat proto výdobytky současnosti, jako je například očkování, a vědomě se vracet k primitivnějším, hůře fungujícím metodám z minulosti, není racionální rozhodnutí.

To stejné platí s rolí ženy a muže ve společnosti. Představitelé Ženských kruhů vidí vyretušovaný obrázek minulosti, kde muž i žena bezpečně znali své místo ve společnosti a spokojeni s ním se ho chopili. Ignorují ale každodennost domácího násilí, znásilňování, absenci možnosti volby nebo status ženy jako majetku. Nejde jen o ženy, muži měli v minulosti značně sníženou průměrnou délku života čistě kvůli všudypřítomnosti násilí. Z toho můžeme s jistotou vyvodit, že mužům i ženám se dnes vede lépe. Proč tedy přebírat mužskou a ženskou identitu z minulosti?

Historie Ženských kruhů

Nejde jen o snahu vykreslit minulost co nejrůžověji. Pokud se věci tak, jak se staly v minulosti, nehodí do narativu tradičních mužských a ženských rolí, prostě se vypustí. Stačí se podívat na historii Ženských kruhů obecně.

Je pravda, že každoměsíční setkávání se žen je starodávná praktika. Jde zřejmě o produkt patriarchální společnosti, která trvala na oddělení žen v době menstruace, na kterou bylo pohlíženo jako na něco nečistého. Tento postup přispěl k vytváření prostorů, kde se scházely výhradně ženy. (Například v judaismu v podobě rituální lázně Mikve nebo odděleného slavení svátku Rosh Chodesh). Postupem času se tato tradice stala podezřelou a vedla ke strachu mezi křesťany. Ženy, které se takto scházely, byly často nařknuty z čarodějnictví. S příchodem holocaustu byla tato tradice narušena. Comeback Ženské kruhy zaznamenaly na západě v 70. letech často ve spojení s kulturou psychadelik. Do této doby by se na tuto praktiku dalo nahlížet jako na subverzi společenských norem.

Opravdový boom se objevil v posledních dvaceti letech s příchodem modifikovaných východních náboženství. A to nejen do duší, ale hlavně peněženek lidí, kteří chtěli hledat alternativní cesty k sebezdokonalování a spiritualitě. Tyto nové filozofické směry už fungují daleko více v rámci statusu quo i přes to, že vytvářejí iluzi jeho opozice. Ve finále jde stále o to prodat produkt co nejširšímu publiku.

Konečně, zajímavé je, že i přesto, že se Ženské kruhy prezentují jako pokračovatelé starodávných tradic, tak tyto tradice upravují, aby zapadaly do jejich současného pohledu na svět. Dobrým příkladem je časté odkazování na tradice indiánských kmenů v Americe. Součástí těchto tradic byla i existence třetího pohlaví, tu však nynější pokračovatelé většinou neuznávají.

Rozdíly mezi pohlavími

V naší krajině kontroverzní téma. Čím se od sebe liší muži a ženy? Feministické hnutí nechápe vlastnosti rozdělené jako mužské a ženské, místo toho vnímá tradiční rozdělení jako uměle utvořené společností, která se časem radikálně měnila. To znamená, že člověk si sám může rozhodnout, kým chce být, a to nezávisle na existujících stereotypech a očekáváních.

Dávám patriarchátu rok, maximálně dva, říká doktorandka sociologie Vanda Černohorská

Ženské kruhy naproti tomu vnímají některé vlastnosti jako ryze ženské, jiné jako čistě mužské. Při hlubší analýze se na takovém smýšlení dá kritizovat nemalé množství nesmyslností. Některé vlastnosti, jako například soucit nebo empatie, by neměly být vlastní pouze ženám, ale všem s trochou lidskosti v těle. Schopnost nezávislého přemýšlení, rozhodování a konání by taktéž měla patřit do arzenálu každého dospělého člověka. Za zmínku stojí partnerství, které v Ženských kruzích patří k jednomu z nejprobíranějších tematických okruhů. Žena i muž v něm mají pevně dané místo, ne však příliš rovné. Žena je v něm idealizována, ale ne postavena s mužem na stejnou úroveň.

Proti tomuto smýšlení stojí také fakt, že v dnešní době si málokdo může dovolit rodinu, kde vydělává jen jeden. Požadavky trhu se změnily, s nimi se musí měnit i genderové role. K těm tradičním se tak už v plném rozsahu vracet nelze.

Jsme plní lásky – na rozdíl od těch ostatních

Právě v konzervativním a rigidním pohledu na svět je zakopaný pes. Ženské kruhy a esoterismus obecně považují za základní kámen lásku a soucit k bližnímu, ale už po prvním bližším pohledu je jasné, že značná část lidí, co tyto směry obhajuje, propaguje spíše předsudky. Předsudky vůči těm, kteří nesplňují tradiční genderové role a zkrátka žijí svůj život jinak. Například Tamara Klusová se bojí, že kluci budou chodit „v upnutých džínách s žensky vypadající kabelou“ a nedej bože si s partnerkou rozdělí útratu v restauraci. Vendula Pizingerová zase nechápe, že se ženy stylizují do role muže. Ve směru, který má být plný lásky, se v Ženských kruzích najde dost strašáků o tom, co se stane, když se člověk této ezoterické cesty nedrží. Zastánci těchto názorů označují přímo i nepřímo ty, co nepřijali tradiční rozdělení rolí za slepé lidi, žijící svůj život v neštěstí.

Problém, který člověka potká při kritice Ženských kruhů, je narativ převládající v těchto esoterických skupinách. Narativ toho, že člověk musí překonat své ego, duchovně někam postoupit, věřit, vzdělávat se a potom postupně a nevyhnutelně dojde ke stejnému názoru. Skutečnost, že mnoho pozdějších zastánců ezoteriky se k tomuto směru obrátilo po nějaké tragické události ve svém životě, je také problematická. Je to stejný důvod, proč se tak těžko kritizuje náboženství. Jde o součást osobního života, pohledu na svět, o kousek podpůrného mechanismu pro kohokoliv.

Pokud Ženské kruhy někoho používají jako odstrašující příklad, dělají to z lásky. Pokud odsuzují ostatní, dělají to ze soucitu. Pokud podporují podvolení se tlaku společnosti a vnucování tradičních rolí dětem, myslí to dobře. Často se tam setkáme s jednoduchým příběhem. Žena snažila být „jako chlap“, ale potom si uvědomila, že to bylo zbytečné, že šla proti svojí přirozenosti. Začala se chovat tradičně žensky a v životě se jí začalo jen dařit. Ženy by se tedy neměly své ženskosti vzpírat, ale měly by ji přijmout. Někomu samozřejmě může vyhovovat tradiční ženská role. V mnoha případech jde však o takzvanou internalizovanou misogynii, tedy podvolení se tlaku společnosti a návazné napomínání ostatních, aby se také přizpůsobili. Samozřejmě že pokud se člověk nevzpírá normě, setká se s pozitivní reakcí. Otázkou však zůstává, zda je ve své roli opravdu spokojený.

Hlavním lákadlem je pocit sounáležitosti

Ženské kruhy jsou ve spoustě ohledů prospěšné. Představují sociální komunitu, často s dost silnými vazbami. A to díky intimitě a pocitu bezpečí, který ženy navážou navzájem během sdílení svých zkušeností a pocitů. Zabývají se často tématy, které jsou v normální společnosti tabu. Tyto skupiny mohou být například nápomocné ženám, které se snaží odejít z násilnických vztahů, ale potřebují dodat odvahu zvenčí. Dalším tématem, které se v Ženských kruzích hojně probírá, ale jinde se o něm spíše mlčí, jsou porody. Chtějí, aby probíhaly s větší důstojností a na matku nebyly kladené tak vysoké nároky. Zjištění, že člověk není sám, že tím samým prošli další lidé, má možnost se jim svěřit a být vyslechnut, to vše může přinést obrovskou úlevu.

Jde to i jinak

Příklad je možné si vzít ze zahraničí, kde se Ženské kruhy tvoří v rámci tzv. „lean-in“ feminismu, který podporuje asertivní jednání žen v pracovním prostředí. V mnoha oborech probíhá na nejvyšších pozicích networking mezi neformálně utvořenými skupinkami mužů. Ženské kruhy slouží stejnému účelu, a poskytují tak příležitosti, které by jinak často zůstaly ženám nedostupné.

Je nutné říct, že za navrácení některých žen k tradičnímu rozdělení rolí může i moderní feminismus. Hlásí se k němu obrovské množství ideologických směrů i kontroverzních skupin. Některá radikální feministická hnutí odsuzují ženy, které chtějí být hospodyně a ženství vidí jako svou hlavní identitu. Od toho se chtějí spíše distancovat. Tím ovšem ztrácí jejich důvěru a není divu, že tyto ženy potom hledají útočiště v Ženských kruzích, kde se probírají témata jim blízká. Feministická hnutí by se měla více snažit podporovat všechny – bez soudu. Nejen manažerky a vědkyně, ale i matky, pečovatelky, hospodyně. Každý má přece právo na to vypořádat se s životem, jak uzná za vhodné, pokud tím neutlačuje ostatní. A pokud chce jít za úplňku tančit s vlky na hudbu z cédéčka The Very Best of Enya, patří mu plná podpora. 

Autor: Klára Školníková
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!