Podle organizace Transparency International (TI), která whistleblowing dlouhodobě sleduje a oznamovatelům pomáhá, se whistlebloweři nejčastěji setkávají s případy korupce, ohrožení životního prostředí, zneužití pravomoci, neoprávněného použití veřejných prostředků a porušení zákonných povinností.
Whistleblower se často dostává do situace, kdy musí volit mezi vlastním svědomím a loajalitou k zaměstnavateli. Pokud je do oznámených kauz zapleteno i vedení v práci, bývá oznamovatel vystaven odvetným opatřením. Ta mohou znamenat šikanu, disciplinární řízení, snížení odměn nebo výpověď z pracovního poměru a žalobu pro pomluvu. TI uvádí několik případů, kdy se při vyšetřování korupčních kauz či ekologických havárií zjistilo, že zaměstnanci o nekalém jednání věděli, ale báli se možného postihu.
Pachuť minulého režimu
V loňském měření indexu vnímání korupce z dílny TI se Česká republika umístila z 31 zúčastněných evropských zemí na ostudném 25. místě. Organizace tvrdí, že právě whistlebloweři přispějí k odhalení až třetiny všech vyšetřovaných případů korupce na světě.
V Česku mnoho známých whistleblowerů nemáme. Možná proto, že zdejší zaměstnanci vnímají oznamovatele negativně, jako práskače a udavače – pravděpodobně vlivem zkušeností z minulého režimu, který informátory používal pro upevnění moci a likvidaci odpůrců. Povědomí o whistleblowingu u nás zatím šířily spíše nevládní organizace jako zmíněná TI a občanská sdružení WB a Oživení. Ty poskytují bezplatný rozbor situace a vyhodnocení rizik pro oznamovatele včetně doporučení a pomoci při dalším postupu. Transparency International také nabízí možnost podat trestní oznámení svým jménem v případech, kdy chce whistleblower zachovat svoji anonymitu.
Naděje lepších zítřků
Whistleblowery v Čechách zatím můžeme spočítat na několika řádcích počítadla. Nejznámějším je současný senátor Libor Michálek, který před pěti lety jako ředitel Státního fondu životního prostředí upozornil na nesrovnalosti při zadávání veřejných zakázek. Od té doby se snaží zajistit budoucím oznamovatelům ochranu, kterou sám neměl. A možná se konečně dočká. Ministerstvo vnitra totiž v dubnu tohoto roku předložilo do připomínkového řízení návrh vládního nařízení o opatřeních, která souvisí s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání.
Pokud vláda nařízení schválí, bude případný oznamovatel chráněn před neoprávněnou výpovědí a pracovním znevýhodněním. Ochrana se bude vztahovat i na jemu blízké pracovníky ve stejné instituci. V každém služebním úřadu pak vznikne funkce tzv. prošetřovatele, který bude prověřovat ohlášení a spravovat schránku pro příjem anonymních oznámení.
Vládní nařízení není zdaleka dokonalé, postrádá například podrobnější úpravu oznamovacího procesu. Jedná se ale o výrazné gesto za strany státu, který si konečně uvědomil, že whistlebloweři při potírání korupce představují nenahraditelného spojence.
