Dárcovství krve: krev není voda | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

Dárcovství krve: krev není voda

Michal Bajnok

Přijdete, vyplníte kus papíru, dostanete čaj a čekáte. Po chvíli se na tabuli rozsvítí vaše číslo a následuje malé píchnutí jehlou. Do půl hodiny sedíte u jídla s dobrým pocitem, že třeba vaše krev zachrání někomu život. Takto by se dal zjednodušeně popsat průběh odběru krve, které je stále méně, ale která je stále více potřeba. Především nyní v letních měsících. Darovat lze i plasmu, otázkou však je, jakou motivaci pro ni člověk má — zda pomoc, nebo peníze. V následujícím článku naleznete informace o lidech, kteří pomáhají buďto pro dobrý pocit, pro peníze nebo pomáhat nemohou, byť by chtěli.

Podmínek pro přijetí dárce je celá řada. Nejzákladnějšími pravidly jsou věk od 18 do 65 let a minimální váha 5052 kg. Odběr krve může následně proběhnout zhruba jednou za deset týdnů u mužů a u žen jednou za dvanáct týdnů (pokyny o časových odstupech se u různých nemocnic liší). U krevní plazmy je časová prodleva mnohem menší. V tomto případě stačí vyčkat dva týdny. O průběhu a nutnosti dárcovství krve a plazmy poskytla informace referentka náboru dárců krve Transfuzního oddělení Fakultní nemocnice Olomouc (TO FNOL), Lucie Vybíralová. Ročně zde proběhne přes 30 000 bezplatných odběrů. „Naše transfuzní přípravky končí vždy u konkrétního pacienta, proto je dárcovství bezpříspěvkové. Musíme zajistit, že dárce nic nezamlčel, aby kvůli finanční odměně neohrozil pacienta,“ vysvětluje Vybíralová. 

Mezi třicátým a čtyřicátým rokem života zahrnují dárcovskou skupinu ze 70 % muži, naopak v období studentských let převažují ženy. Aktuálně má FNOL zhruba 7500 aktivních dárců. „Nejčastěji chodí darovat muži mezi 30–40 rokem. Celkově nám dárcovská základna stárne a chybí nám mladí dárci, kteří buď darovat nemůžou, nebo navštěvují komerční centra,“ přibližuje Vybíralová problematiku se snižujícím se počtem bezplatných dárců. Za stanovené počty bezplatných odběrů krve jsou dárci symbolicky odměňování Českých červeným křížem v podobě medailí.  

Běžná součást života

Důvodů, proč se člověk rozhodne darovat krev, je celá řada. Někdo kvůli daním, někdo kvůli volnému dni v zaměstnání nebo jen pro dobrý pocit z pomoci. Pro Věru (31 let, krevní skupina 0+) se jedná, jak sama říká, o běžnou součást života. K této myšlence byla vedena od mala, byť se k prvnímu odběru dlouho odhodlávala. S darováním začala až v únoru 2016. „Sama jsem se bála a neměla jsem kolem sebe nikoho, kdo by chodil darovat, aby mě vzal s sebou, ale teď už samozřejmě chodím sama. Šlo jen o ten první odběr, po kterém jsem nebyla úplně fit, sportovat bych ten den nešla. Ale měla jsem volno, takže jsem odpočívala, dokonce jsem zvládla pracovat, protože sedím stejně za počítačem,“ vzpomíná Věra. Daruje pouze krev, protože kvůli žílám měla při odběru plazmy značné komplikace (viz níže). 

Eliška (23 let, 0+) si na důvody nevzpomíná. Ví jen, že darovat šla hned po osmnáctých narozeninách na Hematologicko-transfuzní oddělení prostějovské nemocnice. „Především si pamatuju na to, že jsem se těšila. Pokud jsem zdravá a moje krev může pomoci lidem, kteří ji potřebují, nevidím důvod, proč to neudělat. Stojí to jen trochu času, píchnutí jehly. A jako benefit vám někdo ještě kontroluje stav zdraví (krevní testy před samotným darováním, pozn. red.). S různými pauzami jako cestování a podobně daruji šestým rokem,“ popisuje Eliška. 

Bezplatně, nebo za odměnu?

Právě darování v soukromých centrech je jeden z problémů, se kterými se musí nemocnice potýkat. Hlavním důvodem, proč lidé navštěvují soukromá centra, je finanční odměna v řádu několika set korun. Tu vítají především lidé v obtížnějších finančních situacích a studenti. Jedním z nich je například Michal (23 let, A+), studující Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého. „Jsem student a peníze navíc se hodí. Na rozdíl od darování krve je plazma u soukromníka hned na ruku, dá se darovat 2x měsíčně a 600 Kč za hodinu se jen tak nevidí. Až dodělám školu, tak přejdu na darování pro nemocnici, ale teď v tom pro mě žádné výhody nejsou,“ vysvětluje své důvody Michal. 

Za předpokladu, že by se finanční odměny vyplácely i v nemocnicích, nedělalo by mu problém přejít tam. „Určitě bych neměl černé svědomí. Krev by darovalo více lidí a nebyla by o to nouze. Pokud by se na to tedy našly peníze,“ dodává. 

Firem, které v Česku „vykupují“ od dárců plasmu za peněžitou náhradu je hned několik. Jednou z nich je například i švýcarská firma Sanaplasma. I přes to, že v Česku působí tato firma naprosto legálně a má všechna patřičná povolení, více než deset let zpátky před ní varoval Český červený kříž. Jádrem problému snižujícího se počtu dárců plasmy v nemocnicích jsou právě ony peníze, které soukromníci vyplácejí na ruku. „Dárci na plasmu nám celkově chybí, protože chodí do soukromých středisek, kde dostanou za svůj odběr zaplaceno. Naše transfuzní oddělení také odebírá plasmu, ale neplatí za odběry, protože jsou to transfuzní přípravky, které končí u konkrétních pacientů, a my musíme zajistit, že dárce za vidinou zisku nic nezamlčel, aby nám takového pacienta neohrozil,“ doplňuje Vybíralová z FN Olomouc. 

Společnosti Sanaplasma jsme položili několik dotazů. Podle informací, které nám poskytli, platí stejné podmínky jako u odběru plasmy v nemocničním zařízení. Obvyklá finanční náhrada činí při jednom odběru 600 Kč, které dárce může odmítnout. Za tohoto předpokladu má podle zákona o daních z příjmů (§ 15, odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb. – Zákon o daních z příjmů, pozn. red.) možnost snížit si základ daně o 3000 Kč za jeden odběr. S plazmou firma nakládá stejným způsobem jako jiná nemocniční transfuzní oddělení.

„Námi odebranou plazmu výlučně zpracovávají farmaceutické firmy na výrobu léků pro vzácná onemocněni. Krevní plazma se nedá nijak nahradit a používá se k výrobě léků na léčbu vzácných nemocí, jako je například hemofilie, selhávání imunity nebo při léčbě popálenin. Bez krevní plazmy by pacienti nemohli byt léčeni. V současné době se v Evropě potýkáme s nedostatkem krevní plazmy. Více než polovina se ke zpracování dováží ze Spojených států,“ sdělila zaměstnankyně firmy Sanaplasma, Karolína Kozlíková.

Na otázku, kolik v průměru vyplatí jedno oddělení za měsíc, jsme odpověď nedostali. Co se týče personálu, vzdělání a odborná způsobilost se řídí stejnými pravidly, která jsou obecně závazná pro všechna zdravotnická zařízení v ČR včetně transfuzních oddělení.

Zkušenost s odběrem plasmy u této společnosti má i již zmíněná Věra. Bohužel ne zrovna dobrou. „Jednou jsem plazmu zkoušela v soukromém centru a popraskali mi tam žíly v obou rukách ve snaze ze mě tu plazmu za každou cenu dostat. Přiznali se mi, až když praskla i ta druhá ruka. Původně se jen vymlouvali, že ta první by moc netekla, tak zkusí druhou. Očividně jim tam šlo více o peníze než o mě. Měsíc jsem pak měla velké modřiny, lidi na mě koukali jako na feťačku a peníze jsem samozřejmě žádné nedostala, protože odběr neproběhl,“ popisuje Věra. 

Vysokoškolská krev

Dárcovství je podporované například i ze strany akademické půdy. Například Univerzita Palackého v Olomouci již několik let podporuje dárcovství krve skrze univerzitní akci Daruj krev s rektorem. Zde se univerzita snaží k odběru krve přilákat nejen studenty, ale i zaměstnance. Celá akce trvá několik dní a je nutno se k ní předem registrovat. „V roce 2011 jsme ve spolupráci s tehdejší studentskou organizací Pomáháme pomáhat oslovili tehdejšího rektora, zda by nezaštítil v rámci tzv. Akademického týdne týdenní výzvu k bezplatnému dárcovství krve napříč Univerzitou Palackého. Během prvního ročníku se dárcovství zúčastnilo zhruba 90 studentů a zaměstnanců školy,“ popisuje začátky specialista komunikace a event manager Ondřej Martínek. 

Podle poskytnutých dat se podařilo od roku 2014 získat zhruba 1300 litrů „univerzitní krve“. Tento rok se k akci dostavilo 122 dárců, z nichž bylo 60–70 % prvodárců. „Letos proběhl již osmý ročník výzvy. Poslední dva roky pořádáme i podzimní běžecké akce a během uplynulých čtyř let i celoroční soutěž, kdy na konci roku rektor společně s prezidentem Českého červeného kříže Markem Juklem vylosuje deset výherců z řad studentů a zaměstnanců UP, kteří byli v daném roce darovat krev. Na ně pak čekají věcné ceny,“ doplňuje Martínek. 

Daruj krev s rektorem hodlají minimálně dvakrát ročně opakovat, k tomu ještě uspořádat celoroční výzvu mezi jednotlivými fakultami, kterých je celkem osm. Počet dárců dosahuje během týdenní akce maxima, které je Transfuzní oddělení Fakultní nemocnice Olomouc schopné obsloužit. „Vzhledem k tomu, že ve společnosti klesá obecně zájem darovat krev, považujeme tuto iniciativu za jeden z úspěšných modelů, jak bezplatně dárcovství krve podporovat,“ dodává. 

Rádi bychom, ale…

Ne každý může darovat krev nebo plasmu. Důvodem mohou být buď zdravotní problémy, časté cesty do zahraničí nebo návštěvy tetovacích studií. Jan (22 let, A+), studující mikrobiologii na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity darovat může, ale kvůli své praxi darovat dočasně odmítá. „Často se pohybuju v nemocničním prostředí. Darování krve může oslabit imunitu a kdybych byl sám přenašečem patogenu, mohl bych nakazit pacienty. V případě nouze nebo nedostatku mojí krevní skupiny bych ale krev samozřejmě daroval,“ vysvětluje a s úsměvem dodává, že se mu z jehel dělá nevolno. 

Tereza (26 let, nezná krevní skupinu) má jiný problém. Darovat totiž nemůže kvůli své váze, která je pod hranicí 52 kg, a silné alergii. Na dotazy redakce odpověděla, že i v případě zvýšení tělesné hmotnosti stále trpí silnou alergií na pyl, srst, peří, slunce, ořechy, ovoce i zeleninu. Za hlavní důvody jejího odmítnutí v nemocnici ale považuje příliš mnoho omezení v dotaznících, které vypisují dárci před odběrem.

„Těch omezení je tam hodně a přijdou mi docela nesmyslná. Co mám kamarády ve zdravotnictví, tak mi sami říkali, že ta pravidla jsou zbytečně přísně nastavená a nezměněná už roky. Že vlastně tyhle faktory na krev až tak vliv nemají a to, že jsem malá, by byl ve výsledku jen můj problém. Nejsem nějak extrémně hubená, jen mám 155 cm. Docela mě to štve, protože bych darovala, dárci se často shání, i třeba do registru kostní dřeně, ale plno lidí takhle nevezmou. Přitom jsem mladá, až na alergii zdravá, a sportuju,“ popisuje Tereza. 

Student mikrobiologie Honza ale se změnou dotazníků nesouhlasí. Podle něj jsou jednotlivé podrobné otázky krajně důležité. „Zamezí se tím komplikacím. I tomu, jestli člověk před časem nedaroval krev jinde. Transfuzní oddělení tak mohou hlídat, jestli člověk nejde darovat moc brzy. Taky si mohou ověřit, jestli tam dárce odmítli a proč. V Africe dotazníky asi tak rozsáhlé nebudou. My si ale můžeme vybrat tu nejlepší krev,“ odůvodňuje. 

Tady a teď

Podle informací TO FNOL je nejobtížnější období v roce léto, konkrétně letní prázdniny. Kvůli dovoleným klesá dárcovská aktivita, především z důvodů cest do států jižní Evropy. Po návratu dostává dárce měsíční odklad. Jedná se ale třeba i o země jako Francie nebo Rakousko. „V bezpečí“ samozřejmě nejsme ani zde v Česku, což má na vině stále větší počet výskytu klíšťat. Zde je odklad stejný jako u výjezdu do zahraničí. 

Snížený počet dárců je o to problematičtějš, vzhledem k opačnému faktu vyšší potřeby krve a plasmy. „Současně je letní období nejvíc náročné na spotřebu transfuzních přípravků. Na cesty vyráží motorkáři, méně zkušení řidiči, kteří v zimní období nevyjedou, máme tu pracovní úrazy a úrazy spojené s letním obdobím. Jeden takový pacient, který má mnohočetná poranění, spotřebuje krev od 80–90 dárců během pár hodin na sále,“ doplňuje závěrem Lucie Vybíralová. Nezapomínejte přitom především na jedno – i vaše krev může pomoct. 

Poznámka: Autor textu je pravidelný dárce krve (24 let, A-).

Autor: Michal Bajnok
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!