Digitální detox: dostat se ven z bubliny | E15.cz

Digitální detox: dostat se ven z bubliny

Andrea Šťástková

Potřebujeme je k práci, ke studiu a hodí se i k ukrácení dlouhé chvíle. Zvykli jsme si na přítomnost obrazovky v našich životech a díky smartphonům si ji můžeme vzít všude s sebou. Umíme ale říct dost?

Otázka klišé na úvod

Zní to jako klišé – svět se digitalizuje, robotizace prostupuje všemi odvětvími, lidé se odcizují… Až by se chtělo odpovědět hezky česky „nějak bylo, nějak bude“. Bylo by ale krátkozraké ignorovat trendy, které hýbou společností. Jedním z fenoménů, které kráčí ruku v ruce s online životním stylem, je tzv. digitální detox. Jeho základem je předpoklad, že čas strávený u počítačové, televizní nebo jiné obrazovky může být pro člověka od určité chvíle škodlivý. Na první pohled se nejedná o žádnou světobornou myšlenku. Pobyt na slunci je pro člověka v zásadě zdravý, ale kdo sedí bez opalovacího krému na slunci příliš dlouho, spálí se. Doušek becherovky může spravit zkažený žaludek, ale celá láhev nám spíš otráví večer (a potenciálně další ráno). Na druhou stranu to, že digitální detox zní logicky nebo banálně, ještě neznamená, že je stejně tak snadné jej naplnit. Spíš naopak.

Ve své podstatě se jedná o proces, během něhož se člověk snaží omezit používání elektronických zařízení, jako jsou počítače nebo telefony. To mu má ve výsledku přinést lepší fyzické a psychické zdraví. Návrat z virtuálního do reálného světa, chcete-li. Na internetu je dnes možné najít mnoho stránek, které popisují, jaké benefity digitální detox přináší – mezi nimi lepší spánek, více času na naše koníčky, větší produktivitu a méně stresu. Nabízejí rovněž obvykle devět až deset kroků k úspěšnému absolvování celého procesu.

Hudbou strávíme čtyři pracovní dny týdně

Zameť si nejdřív před vlastním prahem

Jak říkají Američané – „show rather than tell“, tedy raději ukaž, jak něco vypadá, než abys o tom mluvil. A tak jsem se rozhodla, že celý devítikrokový postup vyzkouším v průběhu jednoho týdne na vlastní kůži. Každý den jsem si proto dělala poznámky o tom, jak často a jak dlouho využívám elektronická zařízení.

Prvním krokem je podle časopisu The Telegraph vytvoření dvou seznamů. Za prvé: vypište si na papír všechna elektronická zařízení, jichž jste hrdým vlastníkem. Já, jakožto velmi unavený student a zaměstnanec veřejné správy na poloviční úvazek, mám iPhone, MacBook a televizi. Za druhé je doporučeno sepsat si aktivity, které člověka v životě baví, ale v současnosti je nedělá (předpokládáme, že v provozování těchto činností mu brání právě nadužívání elektronických zařízení). Sem si pro účely pokusu dosadím četbu románů, procházky na Náplavce a návštěvy kina. Nyní přichází ožehavá část: stanovit si příděl času, který smím strávit u obrazovky. Vzhledem k tomu, že stejně jako většina studentů používám počítač k pořizování zápisků ve škole a potažmo i v zaměstnání, bude tento čas jen těžko omezitelný. Bude proto nutné zredukovat dobu strávenou na mobilu a počítači sledováním seriálů (řekl někdo Netflix?), kontrolováním sociálních sítí a surfováním na webu bez vytyčeného cíle. Samozřejmé je také omezení sledování televizního vysílání, i když to používám v podstatě jen jako kulisu k jiným činnostem. Jestliže studijní povinnosti zaberou přibližně 8 hodin denně 4 dny v týdnu a pracovní povinností 6 hodin denně dva dny v týdnu, zůstávám na 44 hodinách „nutného zla“. Budiž. Zkusím tedy omezit volnočasové využívání elektroniky a omezit to na hodinu a půl denně. Jde se na to.

Zpočátku se prokázala síla zvyku. Chtělo to jistou dávku sebekontroly, abych mobil každou chvilku nepopadla nebo alespoň nerozsvítila zamčenou obrazovku, kde by se mohla objevit nějaká ta zpráva nebo jiná notifikace. Postupně jsem přišla na to, že je lepší si telefon raději úplně vypnout, a když jsem byla ve škole, raději jsem ho v tašce umístila až dolů pod všechny ostatní věci, aby nebylo tak snadné jej odtamtud dostat. Také jsem přidala nějaké vlastní zlepšováky, například jsem si větší množství informací přepsala z mobilu do diáře a snažila jsem se i nadále zapisovat schůzky a deadliny primárně tam (přestože to zpočátku působilo trochu jako návrat do doby kamenné). Poprvé po dlouhé době jsem navíc začala nosit klasické ručičkové hodinky, které jsem dříve nenosila, protože jsem čas vždycky hlídala na mobilu. Kromě výše uvedeného jsem se snažila poctivě zavést spánkové rituály, protože dostatek spánku je také součástí celého procesu, což se ale ve finále ukázalo jako příliš omezující. Bylo to způsobeno zejména tím, že člověk bude těžko vstávat každý den v šest hodin ráno, když mu někdy začíná škola od osmi a někdy až v jedenáct.

Sdílení bez sociálních sítí

Podle doporučeného plánu jsem také oslovila své přátele a známé, aby si tuhle výzvu vyzkoušeli se mnou. Přemluvit někoho k takové zkoušce vůle se ale ukázalo jako tvrdý oříšek zejména proto, že se všichni domnívali (stejně jako já na začátku), že o nadužívání elektroniky se v jejich případě nedá mluvit a že už nyní ji používají jen v nutných případech. O to větší nadšení vyvolal souhlas mé kamarádky, která si postupně také zaškatulkovala čas strávený na elektronických zařízeních do kolonky „nutné zlo“ i „guilty pleasure“ a poctivě se snažila pozorovat, jaké výsledky tenhle nový přístup přinese.

Co se týče mých závěrů, tak to za zkoušku stojí. Uvědomila jsem si, že mě méně často pálí oči a že bolest hlavy se už také objevuje minimálně. Na druhou stranu jsem byla často nervózní, aby mi náhodou něco neuteklo (třeba pracovní e-mail), což byl ale pocit zjevně neopodstatněný. Všichni ostatní také nejsou online každou minutu, a tak email stačí kontrolovat jednou či dvakrát za den.

Myslím si, že pod digitální detox lze zařadit různé metody, každý člověk k němu může přistupovat jinak, a i proto jsem se zeptala na názor ostatních v dotazníku. Výsledek našeho empirického výzkumu ukázal shodu v tom, že nejvíce času zaberou jednak pracovní a studijní povinnosti plněné prostřednictvím počítače, jednak naprosto odlišné (a je otázka, jestli neméně důležité?) sociální povinnosti, u nichž se lidé stále častěji spoléhají na virtuální prostředí. A jak to dopadlo?

Autoplay: Cesta na scestí

Víc hlav víc ví

Celkově dotazník vyplnilo 132 respondentů. Co se týče času stráveného na mobilu, přes polovinu dotazovaných tráví na tomto zařízení denně jednu až tři hodiny, což je mnohem více, než jsme na něm strávili já a můj „detox buddy“. Na počítači největší část respondentů tráví také jednu až tři hodiny denně, o něco menší část se pak vejde do intervalu tří až šesti hodin. Zajímavý trend se objevuje u televize – 63,6 % respondentů ji totiž pravidelně vůbec nesleduje.

Překvapivé byly odpovědi na otázku „Upozornil vás někdo na to, že příliš často kontrolujete svůj mobilní telefon?“ Záporně odpovědělo 65,2 % respondentů. To může znamenat, že digitální detox vlastně není vůbec potřeba, protože okolí většiny lidí vnímá to, že člověk tráví tři hodiny denně na mobilu, jako něco běžného. Nebo to může naopak poukazovat na to, že jsme už příliš zvyklí na všudypřítomnost smartphonů, takže už nás ani nenapadne kohokoliv na jejich nadužívání upozornit.

Zaručený recept aneb každému podle jeho gusta

Přímo revoluční se ale oproti závěrům plynoucím z odpovědí na předchozí otázku jeví procento kladných odpovědí na otázku „Setkal/a jste se někdy s tím, že někdo během rozhovoru tak často kontroloval svůj mobilní telefon, že vám to bylo nepříjemné?“ Zde odpovědělo kladně celých 80,3 % respondentů, tedy 3/5 všech dotazovaných. A to už je číslo, které ukazuje, že sem tam odložit telefon a podívat se na člověka, co sedí naproti vám, možná není v dnešní době tak samozřejmé, jak bychom si mysleli.

Přes 60 % respondentů se také setkalo s pojmem digitální detox, což už svědčí o jisté míře osvěty. Když se však měl respondent zamyslet, zda by si byl ochoten od věrných obrazovek někdy dát pauzu, byly odpovědi víc než rozpačité – polovina by se asi nechala přemluvit, polovina až tak daleko jít nechce.

Trocha inspirace na závěr

Nakonec jsme se zeptali, co respondentům pomáhá a jaké metody by pod digitální odvykačku zařadili. Častou sympatickou odpovědí byla instalace časových limitů u mobilních aplikací, případně instalace některých konkrétních aplikací jako například aplikace Forest. Někteří se dokonce ve chvílích nejtěžší prokrastinace uchylují ke smazání aplikací Facebook i Instagram s tím, že je nainstalují, až když si to „zaslouží“. Mnoho lidí také běžně nechává mobil doma, když jde ven s přáteli, na procházku nebo do kina (jak pak ale udělají všechny ty skvělé selfies?). Možností tedy existuje celá řada, ale žádná z nich se neobejde bez vůle začít.

Stejně jako při práci s jinými nástroji je jednoduše potřeba umět zacházet s chytrými zařízeními efektivně a účelně. A přestože se to může zdát jako nesnadný úkol (protože dnešní video s koťátky je určitě mnohem roztomilejší než to včerejší), pro člověka v digitální době je nutné nad touto problematikou uvažovat a pokud možno se o ní aktivně informovat. Přispět k tomu může např. výstava #DATA MAZE (kredit za tuto informaci patří neznámému vojínovi, který vyplnil náš dotazník), jež pořádá Centrum současného umění DOX v Praze. Stručně a přehledně se s problematikou můžete blíže seznámit i na webových stránkách digitalnidetox.cz nebo si koupit stejnojmennou knihu.

Autor: Andrea Šťástková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!