Dokumentarista uvnitř Horáčkovy kampaně | E15.cz

Dokumentarista uvnitř Horáčkovy kampaně

Magdalena Hostomská

Máme na víc (2018) je dokumentární snímek režisérů Robina Kvapila a Radima Procházky. Zachycuje kampaň a práci volebního týmu neúspěšného kandidáta na prezidenta, známého českého textaře Michala Horáčka. Film zahajoval 22. ročník MFDF Ji.hlava. Slavnostní premiéra proběhne 23. ledna a do kin bude snímek uveden 24. ledna, přesně rok po druhém zvolení Miloše Zemana do funkce prezidenta.

Transparentnost a otevřenost jsou hlavní body, kterými se vyznačuje prezidentská předvolební kampaň Michala Horáčka. Záběry převážně na telefon a webkameru notebooku divákům poskytují autentický pohled do kampaně, jejímž hlavním cílem bylo porazit a vystřídat ve funkci prezidenta Miloše Zemana a nepustit ho tak do druhého volebního období. 

Dokumentarista jako důkaz transparentnosti

Robin Kvapil není jen režisérem filmu, ale i jedním z členů Horáčkova volebního týmu. „Byla to unikátní příležitost, kdy si dokumentaristu pustí dovnitř kampaně prezidentský kandidát, takže v takové situaci se musí natáčet. Primární úloha to nebyla, ale domluvili jsme se na tom s panem Horáčkem v podstatě hned na začátku. Navíc nevěděl, kdy ho točíme. Používali jsme mobil a notebook, takže tam byla vzájemná důvěra, za kterou mu děkuju,“ řekl režisér Kvapil na diskusi po novinářské projekci. „Je to určitá garance toho, že například nebudete nosit v igelitkách peníze od exekutorských lobby,“  dodal Kvapil. Michal Horáček si dokument o kampani ani jinak než s autentickými záběry nepředstavoval. „Kdyby to bylo napucované, tak bych měl podezření, že je to připravené.“ Horáček s Kvapilem v několika scénách v naprostém rozhořčení odchází na cigaretu. A být kuřákem není pro kandidáta na prezidenta vyloženě nejlichotivější zvyk. Dokument se svým tématem a zpracováním zařazuje mezi bezkonkurenční snímky, proto posoudit kvalitu zpracování též nebude lehké.

Radikální otevřenost

Jak uvedl na svých webových stránkách, svou kandidaturu Horáček koncipuje jako ideální. Podle něj by jeho kampaň měla být inspirací pro další orgány státní správy. Jeho kampaň se opírá o dva principy – o nezávislost a transparentnost. Tyto principy dokazuje založením bankovního účtu, na který vkládal peníze jen on sám, aby se tak vyhnul politickým či podnikatelským záležitostem a každá platba byla dokumentována. Sledování pohybu peněz na účtu šlo až za hranice stávajícího zákona, čímž chce Horáček inspirovat zákonodárce ke změně. Kandidaturu vnímá jako něco, co může posloužit více sférám a mít trvalý výsledek v politických i osobních oblastech. Dokument nikterak nesponzoroval ani neplatil a do střihu nezasahoval: „Já jsem to nejen neplatil, ale nebyl jsem ani ten, kdo by při střihu říkal, co tam být má nebo nemá. Točil to nezávisle někdo jiný a myslím si, že to pro dokumentaristu byla báječná příležitost.“ Pro Michala Horáčka byla kampaň spíše o objíždění 554 míst po celé České republice a o setkávání se s lidskými příběhy, které považuje za nejcennější. Film zachycuje přípravné fáze kampaně a domlouvání se volebního týmu na dalších strategiích. V dokumentu se dost často ocitáme v zasedací místnosti, kde Horáčkův tým bez něj nebo s ním domlouvá další postup, rozebírá kroky všech ostatních kandidátů, zejména Miloše Zemana, a snaží se vymyslet nějaký protiútok. 

O čem svědčí Svědkové putinovi

Ruský vliv Miloše Zemana

Hlavní poslání kampaně a filmu je totožné. „Mým cílem bylo vystřídat stávajícího prezidenta a vše co představuje. Pak pro mne bylo téměř nemožné se obouvat do jiných kandidátů. Kdyby se někdo jiný dostal společně s Milošem Zemanem do druhého kola, měl by handicap,“ uvedl Horáček. Podobně k tomu přistupoval i Kvapil: „My jsme samozřejmě měli možnost vybírat z materiálu, který měl 500 hodin. Mohli jsme udělat řadu filmů. Museli jsme se vydat určitou cestou. Mně v nějakou chvíli přišlo důležité vztáhnout to k reáliím, které filmu dávají širší rámec, což je dnešní ruský vliv okolo současného prezidenta.“ Ve filmu se objevuje několik trollů v podobě opilých občanů nebo podivných novinářů, kteří se snaží Horáčka dostat do rozpaků, pokládají zvláštní otázky. Ke konci se Kvapilův dokumentaristický štáb dostává do zázemí Zemanovců. Kvapil s Procházkou se snaží poukázat na to, jak si Miloš Zeman s lidmi a s novináři hraje například skrze jeden z jeho oficiálních projevů, v němž začal mluvit rusky s chybami. A novináři se toho následně chytli a vytvořili mu tak velkou neplacenou reklamu. Horáček označil kampaně svých ostatních nezemanovských protikandidátů z devadesáti procent za pěkné, čestné, správné a příkladné. Dle Horáčka by si jiné země zavedených demokracií z kampaní kandidátů v roce 2018 na prezidenta České republiky měly brát příklad.

Horáčkovy texty jako komentář pro průběh kampaně

Státní fond kinematografie nepřispěl tvůrcům na výrobu a Michal Horáček to ocenil. Později film dostal peníze na distribuci a byl tak zpětně doceněn. Dokument je ozvláštněn o častý hudební podklad, texty napsal Michal Horáček. „Písně se tak dostávají do nového kontextu a stávají se samostatným komentářem děje,“ dodává režisér a střihač Radim Procházka. Na konci filmu, kdy už je jasné, že Horáček volby prohrál, hraje píseň „Srdce jako kníže Rohan“ s mírně ironickým podtextem. Ironického podtextu si lze povšimnout například ve slovech písně ,,Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.... ať je válka, červen, mlha, bouřka nebo klid, srdce jako kníže Rohan musíš mít.” 

Distribuční platformou filmu je Česká radost v českých kinech ve spolupráci se společností Pilot FIlm. Společně s filmem Máme na víc projekt Česká radost v českých kinech představí i Iluzi Kateřiny Tučkové, Pasažéry Jany Borškové a Dobrý život sokola Bendy režiséra Pavla Jury.  

Autor: Magdalena Hostomská
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!