Evropský parlament je odrazem české politiky | E15.cz

Evropský parlament je odrazem české politiky

Matěj Korduliak

Volby do Evropského parlamentu se blíží. Na konci května celá Česká republika jako jeden volební obvod vybere 21 poslanců, kteří budou zastupovat jejich zájmy v rámci Evropské unie. Bohužel se již tradičně očekává velmi slabá účast voličů, i když Evropský parlament má více pravomocí než před (v České republice nenáviděnou) Lisabonskou smlouvou. Důvěra je však stále v mladou aktivní generaci, která v Unii nevidí ztělesněné zlo.

Pro pořádek je nutné zmínit, že občané sice volí jednotlivé politické strany, ty se však následně v Evropském parlamentu spojují do různých frakcí bez ohledu na svůj původ, ale v závislosti na svých idejích. Bude se jednat o přelomové volby, protože se pravděpodobně odehrají po vystoupení Velké Británie z EU, čímž se změní počet křesel ze 751 na 705

Vybere si však mladý člověk mezi kandidujícími politickými stranami, nebo dokonce kandidujícími jednotlivci? Náš imaginární volič je proevropsky a demokraticky zaměřený. Může být liberál i konzervativec. Jeho základním rysem je však aktivní zájem o dění kolem sebe. 

Volební průzkumy favorizují stranu ANO, která by měla být následována Piráty, ODS, s určitým odstupem by se mělo umístit SPD a komunisté. Na hranici zvolení pak balancují ČSSD, STAN a TOP 09 a KDU-ČSL. 

Vítězové 

ANO povede Dita Charanzová. Nicméně na základě toho, že tato strana je stranou jednoho muže, on bude hlavním důvodem, proč ji volit, nebo nevolit. Sám Andrej Babiš přiznává, že se straně jako celku nedaří přilákat mladé lidi tak, aby se mohla stát všeobjímající stranou, jak si to premiér přeje (a jak se o to snaží marketingová propaganda). Je pravděpodobné, že právě na mladé lidi se bude strana zaměřovat. Nicméně její protichůdná politika ve vztahu k Evropě je problematická. Andrej Babiš si za hranicemi hraje na milovníka nadnárodních společenství, ale na domácí scéně se spojuje s KSČM, SPD a označuje aktivity směřující proti jeho osobě za účelovou kampaň. Bez ohledu na jeho trestněprávní problémy je nejasnost idejí strany ANO 2011 největším problémem pro kohokoliv, kdo se zajímá o skutečnou politiku. U ANO žádný program nehraje roli a jeho voliči už jej ani neočekávají. Je vlastně otázkou, zda vůbec kdy byly volební programy pro lidi při rozhodování zásadní. Marketing ANO to pochopil velice dobře, slogany a jednoduchá hesla o směřování k lepší budoucnosti tak budou účinné i nadále.  

Hlavním vyzyvatelem ANO budou Piráti. Mladá, progresivní strana, která si zejména v mladší části populace našla mnoho příznivců. Do voleb ji povede Marcel Kolaja. Základním cílem strany je zachování svobod, které mají Češi díky Evropské unii. Druhým tématem je rovnost mezi občany všech evropských zemí. Celou podstatou programu je tak udržení statu quo. Všechny tyto vymoženosti už dávno máme a je jen na nás, jak budeme zacházet se svým členstvím a jestli budeme důvěryhodní a konstruktivní partneři. V posledních letech tomu tak nebylo. Naše chování dohnalo západní státy k tomu, aby začaly uvažovat o dvourychlostní Evropě. Problém s ideovou ukotveností Pirátů je podobný jako u ANO. Vnitřně se štěpí od sociálně demokratických myšlenek (Ivan Bartoš) až po radikálně socialistické tendence projevující se v myšlenkách o znárodňování. Piráti nepřicházejí s ničím novým, budou těžit z vlny zájmu o ně na domácí scéně a z charisma Ivana Bartoše.

ODS do voleb povede Jan Zahradil. Celá strana se pod vedením Petra Fialy zvedla z politického dna a stala se jednou z hlavních opozičních sil v Česku. Její obliba se promítne i v Evropském parlamentu. Politika strany je však vnitřně rozporná. V pomyslné linii, která zleva doprava značí proevropské směřování až k odmítání Evropské unie, stojí vlevo Petr Fiala. Ten sice přiznává nutnost reformy, nicméně je zásadně proevropský. Úplně na pravém kraji linie i politického spektra je Václav Klaus mladší, který se staví kategoricky proti Unii, a někde mezi nimi je Jan Zahradil. Nejvýraznější politik v rámci záležitostí Unie je pro rozmělnění spolupráce a posílení národních pravomocí. Tedy jeho postoje jsou v rozporu s nynějším směřováním většinové Evropské unie. Tři nejvýraznější osobnosti ODS se neshodnou, a proto je strana pro voliče nejasná a nepředvídatelná. 

Není to o národních zájmech, říká europoslanec Pavel Telička

Na hraně bytí a nebytí 

V TOP 09 spojili své síly s hnutím STAN, Stranou zelených, Liberálně ekologickou stranou a s dalšími regionálními uskupeními. Celá tato koalice je první spojení umírajících liberálních stran na české politické scéně a její úspěch nebo neúspěch bude předznamenávat případné budoucí spojování. V čele uskupení stojí pro české voliče nevýrazný a ve veřejném prostoru málo známý předseda TOP 09 Jiří Pospíšil. Česká liberální politická scéna se potýká s vyprázdněností myšlenek a s hledáním nosných témat. Jasným příkladem je komentář Petra Gazdíka, předsedy STAN, o volbách do EP: „Bude se hrát o budoucnost Evropy, o budoucnost našich dětí.“ Liberální strany musejí přinášet témata, nikoliv vyvolávat strach. Ekologické zájmy některých v tomto uskupení, včetně TOP 09, jsou chvályhodné, nicméně se zdá, že česká společnost ještě do tohoto stádia nedozrála. Český volič není po 40 letech komunistického drancování nastavený na ochranu přírody a pokud se budou tyto strany stále zaměřovat na okrajová (nikoliv dle důležitosti, ale spíše zájmu) témata, zmizí z politické scény. 

Jednou z dalších možností pro našeho imaginárního proevropského a demokraticky smýšlejícího voliče je ČSSD. Ta je spolu s výše zmíněným uskupením na politickém dně. Do voleb ji povede Pavel Poc. Straně dělá v posledních měsících dobré jméno ministr zahraničí Tomáš Petříček. Sociální demokraté se však stále nezbavili vnitřních rozporů, kdy uvnitř je frakce kolem Jaroslava Foldyny, Petříčka (Pocheho), předsedy Hamáčka, a dokonce i Miloše Zemana. Poslední stranický sjezd však ukázal, že dochází k určité konsolidaci poměrů a sázce na progresivní osobnosti.   

Zajímavým, ale nedůležitým prvkem letošních voleb budou kandidatury nových politických uskupení kolem Jaromíra Štětiny a Pavla Teličky. Oba politici se zkušenostmi z nejvyšší evropské politiky se odpojili od svých základen a rozhodli se kandidovat v rámci vlastního subjektu.  

Pavel Telička zázračně prozřel, ostentativně se ohradil vůči domácí politice ANO a nyní stojí s liberální částí. Své hnutí pojmenoval Hlas. Snaží se být na středopravé části spektra, nicméně jak sám tvrdí, hnutí nebude stavět na programu, ale na tom, co v evropské politice udělali, nebo neudělali. Téměř neznámá agenda Evropského parlamentu nemá šanci uspět v domácích volbách, ať je sebelepší. Je otázkou, zda vůbec může pomýšlet na znovuzvolení, protože voliči ANO mu svůj hlas nedají a příznivci ostatních stran také ne, právě protože zastával pozice v ANO. 

Jaromír Štětina se rozloučil s TOP 09, protože se neshodl s novým vedením strany, zejména s Jiřím Pospíšilem. Dne 11. 2. 2019 si založil nové hnutí ESO (Evropa společně). S jistou nadsázkou lze říci, že jediné, co ze strany prozatím existuje, je kopie registrace, která je zveřejněna na profiluJaromíra Štětiny. Do voleb zbývá chvíle a o hnutí ESO neví nikdo nic. Oba politici však ukázali na hlubší problémy liberálního spektra, kterými jsou rozmělněnost a vnitřní rozpory. 

Z výše uvedeného vyplývá, že volby do Evropského parlamentu budou zásadně ovlivněny děním na domácí politické scéně. Do výsledků promluví i nynější módní vlna mezi mladými lidmi, kteří si oblíbili Piráty. 

Dovoluji si tvrdit, že takového člověka nabídka KSČM ani SPD neosloví. 

Cílem celého textu nebylo vybrat vám toho, koho máte volit, ale poukázat na alternativy a jejich slabé stránky. Protože volby jsou o výběru těch, jejichž nedostatky nám vadí nejméně.

Evropský parlament a co jste o něm vždy chtěli vědět: Jaké má pravomoci, jak nás ovlivňuje a co naopak nemůže. Více zde >>>

Autor: Matěj Korduliak
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!