Z archivů o jeho rodinném zázemí víme, že Kubitschekův pradědeček žil na Třeboňsku, aby posléze ve třicátých letech 19. století emigroval z tehdejšího rakouského mocnářství do Brazílie. Stalo se tak za nejasných okolností, jelikož v těchto letech platil zákon o vystěhovalectví týkající se především emigrace za oceán, která byla striktně omezována. Sám v té době snad ani nedoufal, že by se jeho pravnuk mohl stát prezidentem Brazílie, značně ji zmodernizovat a politicky sjednotit.
Juscelino Kubitschek byl vystudovaným lékařem, brzy však svou kariéru nasměroval na politiku. Naplno se začala jeho politická kariéra rozvíjet od roku 1940 s jeho zvolením starostou v pátém největším městě Brazílie. Od této funkce to bylo pro něj jen krůček ke zvolení guvernérem brazilského státu Minas Gerais. Vysoká politika ho úplně pohltila, nezřídka kdy trávil v kanceláři i šestnáct hodin denně. Po volbách v roce 1955 se stal prezidentem Brazílie a v úřadu strávil následujících pět let.
Jedním z jeho hlavních cílů bylo zamezení mocenského sporu mezi městy São Paulo a Rio de Janeiro, která obě usilovala o status hlavního města. Kubitschek se rozhodl pro výstavbu úplně nového hlavního města s názvem Brasília společně s architektem Oscarem Niemayerem. „Myšlenka založení nového hlavního města uprostřed země nebyla úplně nová. Už po vyhlášení republiky roku 1889 ji poslanci vložili do Ústavy. Jelikož se většina obyvatelstva i bohatství Brazílie soustřeďovala na úzkém pruhu podél pobřeží v jižní části země, založení nového hlavního města ve vnitrozemí se mělo stát impulsem k dalšímu objevování, zalidňování a plnějšímu využívání bohatství těchto regionů,“ řekl Niemayer podle Ivana Brože, autora knihy o prezidentovi s českými kořeny.
Po stopách podobných případů jako je ten Kubitschekův se nyní vydává Muzeum českého vystěhovalectví do Brazílie, které sídlí v malé osadě Náhlov v okrese Česká Lípa. Emigraci do jihoamerického státu někteří zvolili kvůli slibu, že se mohou stát „vlastními pány až na čtyřiceti hektarech levné půdy v zemi, kde nikdy nesněží a kde lze sklízet několikrát do roka“, jak uvedl zakladatel muzea Petr Polakovič pro týdeník Respekt. Podotýká také, že k emigraci do Brazílie docházelo mnohem dříve, než se obecně předpokládá. Nebyla to generace baťovců, která začala objevovat Ameriku, k emigraci do Brazílie docházelo už od druhé poloviny 19. století. Nově příchozím se dostalo pojmenování „boemios“, především podle jejich českého dialektu němčiny, kterou se domlouvali s dalšími evropskými přistěhovalci.
V současné době se muzeum snaží vystopovat pomocí kódu DNA vzdálené české příbuzné Juscelina Kubitscheka, přičemž všemožných Kubíčků žije v České republice na čtyři tisíce. Rodinné kořeny zajímají obě strany, do Třeboně například před třemi a půl lety zavítala skupina poslanců z brazilského státu Minas Gerais. Nalezení české větve rodiny brazilského prezidenta by znamenalo neobvyklou publicitu pro obě strany, hledání je však zatím neúspěšné. Pokud se ale máte důvod domnívat, že byste mohli být rodově spřízněni s Kubitschekem, neváhejte podstoupit test DNA. Třeba jste to právě vy, kdo máte v rodině uznávaného prezidenta.
