„Politika do škol nepatří,“ ozývá se ze všech stran jako zaklínadlo, které má argumentačně potlačit veškeré pokusy studentů středních škol o politickou debatu. Jak to ale ve skutečnosti je? Opravdu je na školách zakázána politika per se, nebo je to jen transformace zákonného ustanovení, jak se to zrovna hodí, aby to zapadalo do skládanky potřebné k potlačení veřejné a svobodné debaty?
§ 32 odst. 1 zák. č. 561/2004 Sb., školský zákon stanoví, že „ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace.“ Ustanovení zákona tedy mluví vcelku jasně. Politické strany a hnutí nesmí rozvěšovat plakáty po školách nebo pořádat loboTomiocké přednášky, které mají posílit preference. Znamená to tedy ale, že se nikdo nesmí vyjádřit v negativním slova smyslu ke konkrétnímu politikovi či politické straně? Nebo že snad student nesmí přijít do školy s plackou „Podporuji Jiřího Drahoše“? Nebo snad s nápisem „Už aby to pan Babiš koupil a zakázal“ (sic!)? Samozřejmě, že ne.
Narážíme zde na kolizi speciální právní úpravy chránící mentální integritu studentů – mnohdy ještě dětí – a na ústavní právo ve smyslu svobody slova a základních lidských práv zaručených Listinou základních práv a svobod. Ta v článku 17 odst. 1, 2 a 3 stanoví, že:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
Právní úprava ve školském zákoně je samozřejmě dobrá a nadmíru důležitá. Musíme chránit svobodné rozhodování každého studenta a nesmí se stát, aby politici jezdili do školo agitovat a propagovat své vlastní stranické záměry a přitom hanit politická uskupení jiného smýšlení. Taková masáž by mohla u studentů (středních) škol způsobit maximálně tak dezorientaci v politickém systému a pokřivit jejich kritické uvažování. Ochrana studentů před neustálým politickým tlakem tedy dává smysl.
Proč ale bránit studentům ve vyjádření vlastního názoru? Každý má přeci právo vyslovit svůj souhlas nebo nesouhlas s jednáním politiků či skromně podpořit některého ze svých oblíbených kandidátů, ať už je to Karel Schwarzenberg nebo Vojtěch Filip. Jistě, někdo může namítnout, že byť i malá, tak je to stále propagace.
Zde ale musíme použít teleologický výklad zákona, tedy vykládat zákon v mezích jeho smyslu. Ustanovení školského zákona nemá za úkol, a v souladu s naším ústavním pořádkem ani nesmí, bránit studentům v nošení placky, napsání článku do studentského časopisu nebo jiným způsobem pokojně a neagresivně vyjádřit své politické zaměření. Problém by samozřejmě byl, kdyby si některý student uprostřed vstupní haly postavil stánek s bannerem SPO – Zemanovci a rozdával by letáky. Zde je typicky nalomena hranice mezi propagací a svobodou projevu nebo vyjádřením názoru.
A tím se dostáváme k jádru problému. Je nutné rozlišovat propagaci zakázanou zákonem a vyjádření vlastního názoru, svobodu slova či snad základní zaručené právo pokojně se shromažďovat (čl. 19 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tuto někdy skutečně tenkou hranici by obzvlášť měla mít na zřeteli vedení středních a základních škol, protože by svými zásahy v důsledku dokonce mohla bránit studentům v uplatňování svých zaručených ústavních práv.
Dne 15. března se uskutečnila výstražná stávka studenstva středních a vysokých škol. Jednalo se o pokojný protest studentů, kteří nesouhlasí s kroky vlády v demisi, kroky prezidenta Miloše Zemana a nastalou politickou situací, za které mají v PSP ČR historicky nejsilnější vyjednávací pozici fašisté a komunisté. Mimo jiné to byla manifestace za dodržování ústavy.
Někteří studenti středních škol bohužel narazili na ignoranci a nevoli svého vedení. Ne výjimečně byli studenti vyzýváni, aby takovou stávku neorganizovali, a bylo jim zakázáno, aby školu v pravé poledne, kdy se stávka uskutečnila, opustili: „Buď si přines omluvenku od rodičů, nebo budeš mít neomluvenou hodinu.“ Praktika rovná vydírání.
Často nad těmito zákazy a vyhrožováními studentům vlastních škol viselo zaklínadlo zmíněné hned na začátku: „Politika do škol nepatří.“ Studenti, se kterými jsem se o zákazech a přístupu vedení bavil, zmiňovali, že vedení jejich škol je prozemanovské. Dle studenta anglicko-českého gymnázia Amazon jim vedení školy zakázalo stávku právě kvůli své politické zainteresovanosti. Podotýkám, že na dané gymnázium chodila dcera nynějšího prezidenta Miloše Zemana. Vlastní politická ambice zastínila zdravý rozum a tím porušila základní lidská práva a svobody studentů.
V této situaci se více než jindy hodí napsat „vigilantibus iura scripta sunt“ neboli „práva patří bdělým“. Věřím tomu, že je těžké se ozvat, zvlášť je-li vedení školy militantně proti jakýmkoliv pokusům studentů vyjádřit svůj vlastní názor (a opravdu se to děje, studentka Gymnázia ALTIS s.r.o. si například musela sundat placku s Karlem Schwarzenbergem), ale je nutné, aby studenti svá práva hájili za každou cenu.
Důležité je upozornit na to, že účast na stávce byla čistě dobrovolná a na uvážení každého jednoho studenta a že stávka nepropagovala žádné politické uskupení ani konkrétního politika. Ohánět se v tomto případě apolitičností a školským zákonem je alibistický čin odporující zdravému rozumu a neměl by být studenty tolerován. Nebojte se postupy vedení medializovat, nebojte se ozvat: „Haló, tady jsou má ústavně zaručená lidská práva a svobody a vy mi do nich zasahujete nepřiměřeným způsobem.“ Pokud to neuděláte vy, neudělá to za vás nikdo.
