„Jeden zameškaný den ve škole nás nezabije, klimatická změna by mohla,“ vzkazuje organizátorka ostravské středoškolské stávky | E15.cz

„Jeden zameškaný den ve škole nás nezabije, klimatická změna by mohla,“ vzkazuje organizátorka ostravské středoškolské stávky

Magdaléna Hajdučková

Není tolik událostí, které by vehnaly do ulic početné zástupy lidí i mimo Prahu nebo Brno – páteční studentská stávka za klima si vydobyla jedinečné postavení i díky tomu, že se v jeden den paralelně odehrála také v Ostravě, Olomouci, Českých Budějovicích a mnoha dalších menších i větších městech napříč republikou. A samozřejmě nejen díky tomu. Šlo totiž o předání jasného vzkazu mladé generace všem v rozhodovacích pozicích: je to naše budoucnost, tak nám ji neničte!

Je 8:53, pár minut do půlhodinového shromáždění před oficiálním začátkem stávky v 9:30. Už teď ale největší ostravské náměstí vyvolává zcela jiný dojem než obvykle. O víkendech zeje prázdnotou úplně a ve všední dny se přes něj jen přechází. Výjimku představují vánoční trhy a v létě zprovozněné fontánky instalované v zemi, skrz které probíhají děti a zaplňují jinak nevyužitý betonový prostor. Teď toto místo pomalu zabírají skupinky studentů a studentek, z každého houfu kouká jeden až několik ručně malovaných transparentů. Všemi bočními ulicemi se na náměstí scházejí další a další středoškoláci a středoškolačky.

Občas si studenti říkají, že je nikdo neposlouchá

„Nasíťování studentů proběhlo až překvapivě rychle, někteří se sami ozvali a nabídli pomoc s organizací,“ popisuje jedna z organizátorek Natálie Macošková, jejímž úkolem bylo oslovit i jednotlivce a školy mimo Ostravu. „Celkem se našlo něco okolo 6 až 8 škol co se Ostravy týče, dále vím o pár lidech z Havířova, Frýdku, Karviné, Českého Těšína a Třince.“ Organizátorky se, podle vlastních slov, vždy domluvily, jak s žáky, tak s vedením dané školy a několik týdnů před akcí jim o ní přišly říct více. „Většina měla aspoň představu nebo věděla, oč jde. Ovšem setkala jsem se i s takovými, kteří neměli sebemenší ponětí, o co se jedná, nebo dokonce kdo je Greta Thunberg. A že jich nebylo zrovna málo, což mě překvapilo, protože jsem měla pocit, že o ní už ví snad celý svět. Možná to byl opravdu jen pocit vzhledem k tomu, že se pohybuji v okruhu lidí, kteří se o klimatické změny hodně zajímají.“ Jiní naopak jako by na oslovení čekali. „Znali Grétu a my jim mohli udělat tu radost, že jsme to zorganizovali. Protože občas si studenti říkají, že je nikdo neposlouchá, já si myslím, že páteční akcí dokážeme opak a snad už se nikdo nebude bát vyjádřit nahlas svůj názor,“ vysvětluje spoluorganizátorka Klára Stolinská.

Téměř ihned po vyhlášení akce se na účet Fridays for Future, seskupení středoškoláků a středoškolaček hodlajících stávkovat za upozornění na závažnost změn klimatu, snesla kritika ohledně toho, že je stávka dopoledne, a studenti a studentky, kteří se chtějí zapojit, tak musí „bulat.“ Organizátorky v tom ale naopak vidí další přesah. „O tom stávka přece je, ne? Když stávkují skupiny dospěláků, taky se jim nevyčítá, že jen nechtějí pracovat. Ten jeden zameškaný den ve škole nás nikoho nezabije, kdežto klimatická změna by mohla,“ vysvětluje Natálie. „Kdybychom stávkovali po škole, jsem si jistá, že by si ,rozumní dospělí, kteří vědí vše a musí děti poučovat’ našli nějakou jinou věc, kterou by nás chtěli urazit a znehodnotit naše činy. Každý z přítomných studentů si váží vzdělání, kterého je mu dostáváno. Je nám kladeno na srdce, abychom se vzdělávali kvůli budoucnosti. My ale víme, že vzděláním budoucnosti nedosáhneme, budoucnost, která je udržitelná a dá se v ní žít, nepřijde, dokud něco nezměníme. A proto jsme stávkovali: za klima a za budoucnost,“ dodává Klára.

Půl hodiny po shromáždění již skupinka šesti organizátorek, studentek různých ostravských středních škol, vystupuje na piedestal morového sloupu a megafonem vítá teď už téměř zaplněné náměstí. Účastí jsou samy překvapené a každý, kdo se okolo nachomýtnul, určitě také: vždyť je to přece Ostrava, tady se moc neschází a nedemonstruje. Za poslední roky aktivizovala místní jen protibabišovská shromáždění a, jak se zatím zdá, ani to se počtem nevyrovnalo tomu, co se tady shlukuje dnes.

Musí přijít razantní krok od státu, výrobu plastů je třeba omezit, říká Pavel Doležel

Po zhruba patnácti minutách a pár krátkých proslovech připomínajících, proč jsme se tu dnes sešli, se skupina shromážděných připravuje průvod. První linii tvoří středoškoláci a středoškolačky držící transparent „studentská stávka,“ aby bylo jasné, co za průvod se ulicemi žene a co chce sdělit. Zprávu veřejnosti pak doplňují všechny další transparenty zařazené v dlouhém hadu za ně: „respect your mother (earth),“ „ve škole nás připravujete na budoucnost, zlehčováním klimatické změny nás připravujete o budoucnost,“ „stávkujme teď nebo plavme později,“ „až budu velká, chci být naživu,“ „neberte nám budoucnost,“ „it's our future“ a stovky dalších… a vyráží se. Trasu si každý mohl prostudovat předem, podrobné informace sdílela ostravská odnož Fridays for Future na svém facebookovém profilu. Had doprovázen policejními auty postupně prochází ulicemi centra Ostravy, těsně vedle tramvají, trolejbusů. Organizátorky žádaly o částečné uzavření některých silnic, policie však nevěřila, že se sejde tolik lidí, aby to bylo potřeba. Všichni se tedy drží hranic necelé tři metry širokého chodníku a zástup je o to delší: přední část pořádně vidí ty vzadu jen v přehledných zatáčkách.

Zástup míjí spoustu lidí. Na jejich tvářích je znát, že tohle v Ostravě nečekali. Podobnou řadu, ale zhruba desetkrát menší, tady naposledy viděli, když se rozdávaly výroční mince. A i to vyvolalo pozdvižení. Dav teď provolává hesla „nemůžu být němý, když se klima mění,“ píská a bubnuje. Řada je příliš dlouhá na to, aby hesla provolávala koordinovaně, občas tak nějaké přijde zepředu, občas jako vlna ze zadních řad zástupu. Lidé vyhlížejí z oken. Kolemjdoucí jsou zaskočeni. Někteří si klepou na čelo nebo klopí zrak a zrychlují krok, jiní posílají palce nahoru, mávají a úkaz si natáčejí na telefony. Odhadem sedmdesátiletá paní stojící před výlohou pizzerie má v očích slzy a na tváři úsměv a demonstrujícím vytrvale ukazuje „véčko“ z prstů. Mezi ní a částí pochodujících, kteří si jí všimli, probíhá nejemocionálnější okamžik celé dnešní stávky.

Postupně zástup dojde na prostranství před ostravskou dominantou – zelenou radnicí s vyhlídkovou věží. Těsně před ní se zástup rozprostírá a zasahuje až do půlky náměstí. Několik dlouhých schodů před vstupem dovnitř se okamžitě proměňuje v řečnické pódium. Zástupce Vysoké školy Báňské obdrží mikrofon a vzývá shromážděné školáky a školačky, aby vysvětlili, co vlastně požadují. „Chceme dýchat!“ ozývá se z davu jako odpověď. „Lepší klima!“, „Uhlí pod zem!“, „Čistší vzduch!“, „Méně aut!“ Návrhy jsou následovány otázkami řečníka, jestli někdo z nich ví, jak toho docílit. Jestli ví, co to obnáší a na čem je tradičně založený místní těžký průmysl. Cílem řečníka je, jak se zdá, nachytat děti na tom, že nevědí, za co vlastně demonstrují. Dav mu odpovídá provoláváním hesel, které požadavky víceméně shrnují, řečník je vystřídán jiným, poté zase dalším, dochází i na cinkání klíči… a pochod se vydává dál. „Lidi, pojďte s námi!“ vyzývá dvojhlasem kolemjdoucí. Stále stejně úzký a dlouhý had vykresluje z leteckého pohledu čtverec a jeho druhou stranou se za stejně bouřlivého, cílevědomého a obdivuhodně neúnavného provolávání hesel pomalu vrací směrem k náměstí, kde organizátorky znovu promluví, všem poděkují, sklidí mohutné díky a akci řádně ukončí.

Vegani vs Karnisté: Budeme se před našimi dětmi stydět?

Klima je něco, co nepočká

V ostatních českých i zahraničních městech pochodovali za stejnou věc, jen jinými ulicemi a v jiných počtech. Středoškoláci a středoškolačky nevyužili stávky jako příležitosti k „bulání.“ Chtějí se ale symbolicky vyjádřit k tomu, že klima je něco, co nepočká. Že zatímco sedí ve školních lavicích a připravují se na budoucnost, o stejnou budoucnost je jiná generace v rozhodovacích pozicích připravuje. Nechtějí tu dnes být, cítí ale povinnost tu být. Heslo každoročních upomínkových oslav 17. listopadu „díky, že můžem“ se v tomto případě proměňuje spíše v ironické „díky, že musíme.“ Spoluorganizátorka ostravské stávky Ema Ostřížková se v rozhovoru pro Greenpeace svěřila, že nebýt závažnosti situace, dost možná by se k aktivismu vůbec nedostala.

Tahle stávka, nejen ta ostravská, ale každá, která se udála, je unikátní. Její jedinečnost na vás dýchne po rozkliknutí mapy, kde všude se „pátky za klima,“ v rámci kterých se dnes vyšlo do ulic, konají. Dle příspěvku Grety Thunberg, ikony školních stávek za klima, se dnes shromažďovalo přesně ve 112 různých zemích na 1796 různých místech najednou. Tahle stávka je jiná než ostatní, protože i když ji rozvířili středoškoláci a středoškolačky, se souzněním se setkává napříč generacemi. Rodiče píší dětem omluvenky v explicitním znění „omluvte, prosím, dceru z pátečního vyučování z důvodu rodinné účasti na klimatické stávce.“ Prarodiče přitakávají, že „mají ty děti vlastně pravdu, že to tak vlastně bohužel je.“ Jak by taky ne – čelíme riziku, které si nevybírá jen jednu část společnosti, ale je demokraticky sdílené. Změna klimatu ohrožuje všechny rovnoměrně. Nejmladší generace si s ní už ale možná nebude mít co počít.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!