Zamýšleli jste se někdy nad tím, kolik časů denně strávíte prohlížením Instagramu? A koho tam vlastně sledujete? V posledních letech, kdy tato sociální síť zažívala velký boom, se otevřely dveře pro nový způsob podnikání, takzvaný influencing, kterému se v České republice věnují desítky lidí. Jejich účty tak často nevypráví osobní příběhy, ale slouží zejména k placené propagaci výrobků nebo služeb. Jaký má ale tento způsob podnikání dopad na obyčejné uživatele a děti, které takové profily sledují? Necháváme se všichni, ať vědomě, či nevědomě, reklamou na sociálních sítích ovlivňovat?
Nejen v době koronavirové, ale i v době, kdy nechodíme celý den doma v pyžamu a ponožkách, trávíme až příliš času se svým mobilním telefonem. A v této dosud nepoznané situaci ještě o to více. Všudypřítomnou nudu a stereotyp se snažíme zahánět projížděním sociálních sítí, z nichž nejoblíbenější je pravděpodobně Instagram.
Ano, Instagram pohlcuje nejen v těchto dnech čas a prostor. Pamatujete si první snímek černé díry, který byl zveřejněný před pár měsíci? Nepřipomíná vám to něco?
Každý z nás přinejmenším desetkrát za den kliká na tu růžovo-oranžovou ikonku a potřebuje vědět, zda se neodehrálo něco nového. Pro komunitu lidí, kteří se prostřednictvím této aplikace živí, jsou to v podstatě žně, pokud mají značky stále finance na investování do reklamy na sociálních sítích. Čím více lidí je doma, tím více lidí se denně podívá na jejich profil a stories o tom, co si dnes uvařili, jak si zacvičili, jaký doporučují film nebo eshop. Může to na nás mít pozitivní vliv. Motivuje nás to, abychom vyzkoušeli uvařit něco nového nebo se donutili k fyzické aktivitě a mohli se také pochlubit na svém story. Ale přesto tak nějak všichni tušíme, že tyto profily jsou vytvořeny právě proto, aby si nás pod touto záminkou získaly. Skutečný účel skrytý za vyretušovanými fotkami může být ale úplně jiný.
Reklamu nenávidíme, a přesto ji potřebujeme
Já osobně jsem ještě donedávna měla představu, že si každý zakládá účet na zmiňované sociální síti proto, aby mohl se svými přáteli nebo rodinou sdílet momentky ze života, podělit se o zážitky nebo zkušenosti. Že náš profil má být hlavně o nás. Pro určitou skupinu lidí se ale tato aplikace stala povoláním a zdrojem peněz. Jistě, všichni jsme věděli o tom, že některé úspěšnější tváře čas od času navazují spolupráci s firmou nebo značkou a mají z propagace určitý profit, ať už peněžitý nebo naturální. A ano, takovou propagaci náležitě oznámí. Ale i přes to všechno – je jejich profil stále ještě o nich, nebo je to jen nástroj k vydělávání peněz?
Podle mých přátel a známých si je ten, kdo takové influencery sleduje, náležitě vědom faktu, že až polovina příspěvků je vlastně reklamou. A že na tom nevidí nic špatného. Je na každém, jaký profil začne sledovat a jaké reklamě se bude dobrovolně vystavovat. Prostor na svých sociálních sítích si totiž utváříme sami. Když v televizi nebo rádiu náhodou natrefíme na reklamní pasáž, okamžitě s dávkou znechucení nebo zklamání přepínáme na jinou stanici. Nenecháme se přece dobrovolně krmit nějakými výmysly, nad kterými si tým nadšených kreativců lámal hlavu měsíce. Ale na Instagramu nám to nevadí. Smiřujeme se s tím, že sledováním takového profilu podporujeme celý tento zvrácený průmysl, kde lidé většinou prezentují pouze svou vyšperkovanou a excelentně nafocenou verzi, která dobře prodá nasmlouvané výrobky nebo služby.
Kdo má doktorát z chemie nebo kvality potravin?
Je pravdou, že si nic kupovat nemusíme. Možná jste právě vy onen odolný jedinec, který se nechytne na hezký obal, řeči o zázračné účinnosti a jedinečnosti daného produktu. Nezajímá vás, že je to eco, fair trade nebo vegan. Možná je vám tohle všechno úplně fuk. Ale to by placené spolupráce asi tolik „nefrčely“ a influenceři by nebyli tak úspěšní.
Řekněme si narovinu – vzdělání a všeobecný rozhled influencerů v mnoha případech nedosahuje takové úrovně, aby si mohli dovolit komentovat a rozebírat složení potravin, léků nebo materiálů, ovšem právě s tímto se často setkáváme. Dalo by se to možná odpustit, pokud by byl příspěvek doplněn alespoň patřičným kvalitním zdrojem, jinak si můžeme jen domýšlet, zda si slečna nebo mladý muž stihli odskočit udělat doktorát nebo mají křišťálovou kouli, ze které se tyto informace dozvídají. Přitom jejich doporučení, popřípadě odrazování od koupě určitých produktů, může mít na názor lidí, kteří je sledují, zásadní vliv. Proto otázka, která mi z toho vyplývá, zní: mají vůbec lidé, kteří tak významně ovlivňují naše rozhodovací procesy (ať vědomě, či nevědomě) a nemají na to vzdělání nebo nějaký skutečně relevantní zdroj, právo, aby nás o takových věcech mohli přesvědčovat?
Pokusím se to demonstrovat na příkladu známé nejmenované eco blogerky/influencerky, která před časem na svém instagramovém profilu zveřejnila příspěvek, ve kterém followery nabádala, aby si pekli domácí kváskový chléb, nebo jej alespoň kupovali v pekárně, kterou označila. Podle jejího tvrzení obsahuje 9 z 10 chlebů ze supermarketu aditiva, která významně ohrožují naše zdraví. A tato aditiva jsou v chlebu zastoupena ve stejném množství jako přísady, které se běžně k pečení chleba využívají. Nejen, že nebylo řečeno o jaká „aditiva“ se jedná a jak tedy našemu tělu škodí, ale hlavně nebyl uveden zdroj této informace. Při přihlédnutí na jejích necelých 27 tisíc sledujících a veřejné chlubení se tím, že se její videa s ekologickou tématikou ukazují dětem na základních školách, se zamýšlím, zda si tato rádoby šokující tvrzení, samozřejmě nepodložená žádnými studiemi nebo vědeckými články, může dovolit vypouštět do veřejného prostoru.
Co se týče zdravého životního stylu, je velmi jednoduché lidem namluvit, že jediný správný produkt je ten, který je přírodní. A proto je pochopitelné, že musí být desetkrát dražší. Od doplňků stravy, přes kosmetické produkty až k čisticím prostředkům do domácnosti.
Bohatství společnosti + tahák „ochrana planety“ + propagace influencerů = zaručený recept, jak prodat svůj produkt
Firmy postupně zjistily, čím si zákazníky získat. Objevily kouzlo takzvaného influencer marketingu, což je vztah výhodný pro obě strany. Firma získá podle svého zadání toho pravého člověka s odběrateli příslušné cílové skupiny a daný influencer v ideálním případě propaguje něco, s čím má osobní zkušenost a co může upřímně doporučit. Vše je samozřejmě doplněno o live unboxing a slevový kód.
Nejohroženější skupinou jsou ale v tomto prostředí děti, které mají kvůli jejich věku zatím nedostatek kritického myšlení, a jsou proto nejsnadnější obětí reklam. Přirozeně touží vypadat jako slečny na Instagramu a napodobovat je. Můžete namítat, že to chtějí děti v každé době. A máte pravdu. Já jsem jako malá chtěla být jako Hannah Montana, to byl můj život. Měla jsem batůžek, pastelky, deníčky i blond paruku. Věděla jsem, že až vyrostu, chci být zpěvačka a mít odbarvené vlasy s ofinou. Ale byl to jen seriál, který se dal vypnout a jako každá pohádka obsahoval alespoň nějaké poučení na konec.
Pro dnešní děti je ale prostředí Instagramu nebezpečné zejména proto, že se snadno v někom zhlédnou, denně si prohlížejí jeho profil a u mnohých příspěvků nedokáží rozpoznat, zda se jedná o placenou propagaci, nebo ne. Podle studie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy z loňského roku pozná pouze 11 % dětí, že se jedná o sponzorovaný obsah. Ačkoliv výstup z této studie přinesl patřičnou osvětu, i ředitelka agentury Elite Bloggers, Tereza Salte, přiznává, že mnoho firem influencerům v České republice v označování propagace přístupnějším způsobem stále brání. Dnešní rodiče to mají skutečně těžké. Sociálních sítí totiž děti tak jednoduše neuchrání, zvláště pokud i starší uživatelé Instagramu nepovažují influencing jako nový typ živnosti za problém a mnohé jeho nedostatky odpouštějí.
Dnešní doba je proto svým způsobem zvrácená. Hrdiny dětí už nejsou doktoři, učitelé nebo kosmonauti. Jsou to influenceři, kteří dokáží i bez formálního vzdělání, životních zkušeností nebo výjimečného talentu zaujmout a jednoduše vydělávat peníze.
Nejedná se ale jen o děti, pro spoustu dospělých je chvíle, kdy si můžou projít Instagram a podívat se na hezké fotky profesionální influencerky nebo influencera, chvílí odpočinku, pobavení a načerpání nových informací. Doby, kdy lidé chtěli číst názory vědců, historiků, politiků nebo umělců jsou zřejmě dávno pryč, když si dnes můžeme přečíst šokující odhalení o obsahu chleba od slečny, o jejíchž znalostech z oblasti složení potravin by se dalo s úspěchem pochybovat.
