Kolektiv Library of Things Prague: Často se produkují věci, které člověk využije pouze omezenou dobu a následně mu leží ve skříni

Kolektiv Library of Things

Kolektiv Library of Things Zdroj: osobní archiv

Kolektiv Library of Things
Kolektiv Library of Things
Svoz odpadu
Madrid se topí v odpadcích
Sběr kovového odpadu na dně guatemalské skládky živí stovky hledačů i jejich rodin.
7
Fotogalerie

„Ve společnosti jsou různé typy lidí – od těch, kteří nakupují v second handu a přemýšlejí o původu kupovaných komodit, až po ty, kteří mají rádi časté nakupování nových věcí. My vytváříme možnost věci sdílet, aby lidi měli další alternativu a nejen možnost koupit/nekoupit,“ vysvětluje pět zakládatelů Library of Things (LOT). LOT je nově vznikající knihovna s předměty v centru Prahy. Sídlí v prostorách projektu Hybernská ožívá v komplexu budov na Hybernské ulici. Tento komplex dostala pod správu Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.

LOT svůj provoz zahájila 25. července. Její fungování podpořila grantem Nadace O2 ve svém programu O2 SmartUp a také akcelerační program Social Impact Award 2017. Se startem projektu pětičlennému kolektivu pomáhá řada kamarádů a sympatizantů.

Jak LOT funguje?

LOT funguje jako knihovna, akorát si místo knížek půjčujete jiné věci, jako například stan, kytaru či kameru. Doba výpůjčky je standardně týdenní. Ve zkušebním provozu od 25. července do zhruba poloviny září budeme půjčovat předměty za dobrovolný příspěvek. Zákazník si určí cenu, kterou chce a může darovat – tím získá předmět a zároveň podpoří myšlenku a rozvoj LOT.

Jaké věci už v knihovně máte k vypůjčení?

Máme například zmíněný stan, batoh a kufry, kytary, vrtačku, tavicí pistoli, stativ, sadu nářadí, skládací kolo, tenisové rakety, GoPro kameru na kolo, pétanque, kendamu či řadu deskových her. Celkem se zatím jedná asi o 70 předmětů. Pár dalších máme přislíbených a musíme je vyzvednout. Stále probíhá sbírka věcí, takže pokud někdo má doma pro něj nepotřebnou věc, nechť nás kontaktuje a my se postaráme o to, aby se znovu začala používat. Za jakoukoliv formu pomoci od fyzických osob i firem jsme moc vděční.

Proč jste se rozhodli LOT otevřít?

K projektu se připojilo celkem pět lidí, každý z trochu odlišných důvodů. Všechny nás ale spojuje ekologické smýšlení a nesouhlas s tím, že je v dnešní konzumní době opomíjeno. Nelíbí se nám, že se často produkují věci, které člověk využije pouze omezenou dobu a následně mu leží ve skříni nebo je využívá například pouze jednou ročně. Ten člověk utratí více peněz, než musí, má doma věc, která mu zabírá zbytečně místo, a daná věc ztrácí smysl, pro který byla vytvořena. Každý si asi vzpomene na svoji vrtačku či krosnu, která se naposledy využila před rokem.

Všichni jsme se nejednou vyskytli  v situaci, kdy bychom LOT sami využili pro vypůjčení některých předmětů, avšak museli jsme si poradit jinak – ne vždy levně a komfortně.

Jak o sobě píšete na svém webu, kromě půjčování předmětů se zaměřujete také na komunitní projekty. Co si pod nimi představit?

Nejsme klasická knihovna, kam lidé přijdou, půjčí si knížku a pak odejdou. Naším cílem je vytvořit něco více – prostředí pro podobně smýšlející lidi, kteří zde budou rádi trávit čas a scházet se, i pro lidi, kteří chtějí nakouknout pod pokličku sdílení a něco nového se dovědět. Mimo půjčování věcí proto tuto myšlenku podpoříme i tím, že ve svém prostoru budeme pořádat měsíčně workshopy a další akce na různá témata. Někdy budeme vyrábět boty, jindy uslyšíte o výběru ekologických výrobců nebo si poslechnete vyprávění cestovatele. Na léto máme naplánovaný workshop výroby propisek a dalších předmětů ze starých časopisů nebo vlastnoručně vyráběných sandálů.

Na čem tedy ještě nyní pracujete?

Už 25. července jsme zahájili zkušební provoz LOT. Předtím jsme již finalizovali přípravu prostor a webu, zároveň jsme vymysleli program k otevření. Rovněž jsme vyhlásili sbírku věcí, a tak prosíme všechny, kteří mají doma nevyužívaný předmět a líbí se jim naše myšlenka, aby nás kontaktovali. S blížícím se začátkem vychytáváme všechny mouchy, aby následně s provozem šlo vše hladce.

Inspirovali jste se při realizaci nějakým zahraničním projektem?  

Ano, navazujeme na zahraniční projekty Library of Things, které už fungují ve vícero zemích světa. Svoji LOT již mají například Británie, Německo, Nizozemsko, Kanada nebo USA.

Proč podle vás není podobných míst v České republice zatím více? Co má na tento nedostatek vliv?

V České republice jsou dva podobné koncepty. Mimo nás vyvíjí knihovnu věcí i Goethe Institut. Jiné pokusy fungovaly zejména jako byznysové projekty, nikoliv neziskově a tak jako v klasické knihovně. Často se jednalo o zprostředkování věci od lidí k lidem, aniž by byla řízena nabídka předmětů. Výjimkou může být nově vznikající platforma SharyGo, která se poučuje od dřívějších konceptů a staví nový model peer to peer služby. Tyto tři subjekty jsou v Česku průkopníky udržitelného sdílení věcí. Do budoucna můžeme očekávat nárůst zájmu o sdílení a tím i vytváření dalších poboček.

Co si myslíte obecně o tom, jak dnešní společnost a tedy i studenti plýtvají věcmi? Čím je toto plýtvání podle vás způsobeno?

Velká produkce sama o sobě není problémem. Plýtvání samozřejmě ano. I proti němu v LOT bojujeme. Ve společnosti jsou různé typy lidí – od těch, kteří nakupují v second handu a přemýšlejí o původu kupovaných komodit, až po ty, kteří mají rádi časté nakupování nových věcí. My vytváříme možnost věci sdílet, aby lidi měli další alternativu, a nejen možnost koupit/nekoupit.

Plýtvání věcí může být způsobeno tím, že je levnější koupit si danou věc novou, než ji nechat opravit. Tím, že jsou obchody na každém rohu a zboží je tak snadno dostupné. Tím, že není vždy v lidských silách přemýšlet úplně o všem – například o důsledcích nadvýroby. Nebo to může být zapříčiněno tím, že někdo o tom prostě přemýšlet nechce. Důvodů může být opravdu mnoho.

Kdy jste začali vy sami přemýšlet o udržitelnosti?

Na tuto otázku není lehké v krátkosti odpovědět, jelikož je nás pět a u každého z nás je ten příběh úplně jiný. Někdo již od malička inklinoval k tomu, že se věci pokoušel opravovat raději než nahrazovat novými, někdo se o tematiku začal zajímat až v pozdějším věku. Každého k tomu dovedlo něco jiného.

Jak vidíte zájem dnešní generace vysokoškoláků o udržitelnost a ekologii?

V této skupině se sami pohybujeme nebo jsme se v ní pohybovali nedávno. Soudě podle vlastní zkušenosti, zejména studenti VŠ si důležitost témat udržitelnosti a ekologie často uvědomují a ve většině případů jsou jim nakloněni, z čehož máme radost.

Jsou studenti na západě v těchto tématech uvědomělejší?

Záleží na každém studentovi nehledě na zemi, ve které žije. Určitě lze říci, že vyspělejší země jsou v tomto ohledu napřed oproti těm, které řeší například problémy bezpečnosti. Z naší pozice bychom ale neradi porovnávali Čechy a západní Evropany.

Vnímáte nějaký rozdíl týkající se k přístupu k těmto tématům mezi mladými lidmi a generací jejich rodičů, prarodičů?

Mladí lidé jsou myšlence sdílené ekonomiky a ekologie otevřenější. Vyrůstají s tímto trendem a jsou si také často vědomi, že ekologické hrozby nejsou jen nevinnými příběhy. Rodiče a prarodiče jsou zvyklí si vše kupovat nebo si předmět půjčit od kamaráda, ale sdílení v našem pojetí se často bojí. Stejně tak není u nich ekologii dopřávána adekvátní pozornost. Nelze však generalizovat a není to černobílé. Věříme, že ve skupině mladších i starších generací se dostává ekologii a udržitelnosti čím dál větší pozornosti.

Co podle vás může zájem o udržitelnost a ekologii u mladé generace podpořit?

Klíčová je otevřenost vůči změnám – mění se pracovní návyky, roste důležitost vlastní odpovědnosti, přibývá možností trávení volného času i témat, kterým se lidé věnují. Ekologie je v porovnání s dobou před x lety příkladem dnešního ožehavého tématu. Mladší generace jsou na tyto změny adaptabilnější. Studenti a mladí lidé obecně přijímají různé revoluční myšlenky – například o ekologii či inovacích – rychleji a nevidí v nich jen pseudotémata. Tato tendence je podporována často i články, které jsou psány v angličtině, a jsou tudíž dostupné spíše mladším lidem. Dále je nutné říci, že se mladí lidé často potkávají s různorodými skupinami lidí: jejich sociální skupina není stoprocentně ustálená, a tak je pravděpodobné, že se nechají inspirovat jinými lidmi, kteří mohou mimo jiné žít zeleněji.

Myšlenka, že není nutné všechno vlastnit, ale o spoustu věcí je možné se podělit, je zvláště v naší generaci stále populárnější. Lidé sdílí komunitní zahrady, kola, auta nebo lednice. Možnosti jako Couchsurfing, Airbnb nebo spolujízdy mají ale i své kritiky – objevují se názory, že narušují ekonomiku nebo že berou práci hotelům a taxikářům. Co si o tom myslíte vy? Může sdílení působit na společnost i negativně?  

Z jistého úhlu pohledu ano. Tento trend se rozrůstá napříč odvětvími a je pravda, že jeho dopady mohou být v jistých situacích a pro různé subjekty i negativní. Věříme však, že se tomu dá bránit správným nastavením systému a pravidel a že pozitiva již teď značně převažují, proto sdílení podporujeme. Legislativa v oblastech, kam zasahuje sdílená ekonomika, pokulhává – inovace zkrátka byly velmi rychlé a s tím se lze vypořádat těžce. Myslíme si však, že s časem se tento problém vyřeší a výhody budou oproti negativům nezpochybnitelné a jasně převažující. Tento problém se vždy týkal revolučních vynálezů a objevů – například pošty po celém světě řeší problém digitalizace komunikace. Takových příkladů lze najít nespočet.

Jak se podle vás bude myšlenka sdílení rozvíjet dál? Bude v budoucnu větší samozřejmostí?

Sdílená ekonomika se těší stále větší oblibě ve světě i u nás právě pro své klady jako je jednoduchost, efektivita i ekologická udržitelnost. Díky nim se bude podle nás rozšiřovat i v budoucnu a stane se přirozenou součástí našeho života. Pravděpodobně jí nepodlehne každý, ale rozhodně bude sílit každým měsícem, pokud se nestane něco neočekávaného.