Student Mark Zuckerberg před více než dekádou dokázal změnit svět tak, jak ho známe. Jeho sociální síť Facebook ovlivnila životy velké části obyvatel naší planety a to především 1,7 miliardy lidí, kteří ho navštěvují pravidelně. A ač myšlenka sítě, na které jsou si všichni rovni a mohou si vyměňovat názory napříč světem, zní bohulibě, s odstupem času se objevila druhá strana mince. Facebook možná není tak otevřený volnému a svobodnému šíření slova. A co je horší, samotní uživatelé o to ani mnohdy nestojí.
Empatie. Tedy ochota a schopnost podívat se na problém očima druhého člověka a snaha porozumět mu. Tímto pojmem se samotný Mark Zuckerberg často oháněl na mnohých konferencích, kde mluvil o své práci a kde jeho slova bedlivě poslouchali odborníci z praxe i laická veřejnost. Tím, že budeme konzumovat obsah a příspěvky ostatních lidí, může podle Zuckerberga dojít k růstu empatie ve společnosti a společnému porozumění.
To zní krásně, ne? Jenže v poslední době Facebook spíše čelí kritice, která o „vyššímu dobru“ sítě moc nesvědčí. Například v průběhu kampaně k volbě prezidenta Spojených států Facebook uživatelům předkládal nepotvrzené a smyšlené zprávy, které považoval za relevantní zdroje. A spolu s ním i uživatelé, kteří Facebooku bezmezně věřili. Druhým příkladem je působení sociální sítě v Číně. Aby stránka mohla v zemi působit, rozhodla se sama vyvinout nástroje pro cenzuru tak, aby si vládnoucí čínská strana mohla už jen mnout ruce. A přidat můžeme i třetí příklad, kterým je otázka na každého čtenáře: máte pocit, že vás váš newsfeed obohacuje kulturními a sociálními myšlenkami?
Samotný Facebook nedávno oznámil, že hodlá bojovat proti hoaxům a nepravdivým zprávám. Pomoci mu v tom mají externí organizace, které se zabývají kontrolou faktů na internetu. Abych nebyl k sociální síti pouze kritický – je to pravděpodobně ta nejlepší varianta, kterou mohl Zuckerbergův managment zvolit. Zavádějící příspěvky síť ani nebude mazat, ale pouze na jejich podstatu upozorní, což zároveň ani neohrozí hospodářské výsledky společnosti. Otázkou ale zůstává, jak moc se Facebook zrovna pro tohle řešení rozhodl pod nátlakem.
„Pokud něco dostáváte zdarma, nejste klientem, ale zbožím,“ řekl mi nedávno jeden přední český odborník na informační technologie. A je pravda, že u Facebooku toto pravidlo platí dvojnásobně. Obzvláště ve chvíli, kdy ho nebereme jako zdroj zábavy, ale také jako původce zpráv a symbol reflexe skutečného stavu společnosti. A protože i Facebooku jde v první řadě o zisk, nemůžeme očekávat, že svět, jak nám ho Zuckerbergova síť ukazuje, bude „ten správný“.
Své o tom ví například Antonio García Martínez, bývalý zaměstnanec inzertního oddělení Facebooku. Podle něj je současný byznys model na hranici své efektivity. „Vymáčkli citron hlavních příspěvků na vaší zdi tak, co to šlo,“ uvedl Martínez. Z toho vyplývá jediné, sociální síť bude hledat jakékoliv další způsoby, jak získat co nejvíce peněz od uživatelů. Což může být v případě společnosti, která je v současnosti nejsilnějším mediální firmou, poněkud problematické.
Velké mediální společnosti náš názor ovlivňují už po dekády, nicméně Facebook je naprosto svébytným hráčem. Zaprvé se sám neprofiluje jako mediální konglomerát. Zuckerberg po amerických volbách sám zdůraznil, že není možné, aby Facebook ovlivnil výsledek voleb, nicméně názory formovat může. Pokud jste si před dvaceti lety koupili za desetikorunu noviny, věděli jste, že peníze poputují vydavateli, který jejich velkou část použije na mzdy redaktorů. Ve chvíli, kdy informace obdržíme „zdarma“, za ně přece také platíme, jen je těžší si to uvědomit.
Musí nám být jasné, že nás sociální síť uzavírá do svých bublin ne proto, aby nám našla kamarády podobného ražení, nýbrž z toho důvodu, že je vždy větší šance, že budeme konzumovat obsah svých přátel než nepřátel, tedy že na síti se budeme cítit dobře a nebude se nám chtít odejít. Tento čistě kapitalistický model však sociální síť opouští ve chvíli, kdy by mohlo dojít k různým kontroverzím. A tak se tu a tam stane, že Facebook odstraní historický snímek „napalmové holčičky“ z války ve Vietnamu nebo někoho neupozorní na živé vysílání z protestů proti výstavbě potrubního systému Dakota Access. „Ochranářská“ cenzura par excelence.
Ač bych chtěl na závěr dojít k nějaké vznešené myšlence, všechny problémy dnešního Facebooku nakonec začínají a končí financemi. Což je také důvod, proč se sociální síť s radostí podřídí čínským zákonům a bude se snažit oslovit stamiliony uživatelů na místním trhu. Je mi jich líto, to, co na Facebooku dostanou, bude totiž už jen stín toho, co by mohli vidět bez cenzury. A je o to horší, že se na čínské Platónově jeskyni dobrovolně a dokonce s jistou iniciativou podílí samotný Facebook. Očividně se musíme smířit s tím, že sociální sítě lze brát vážně jen s rezervou a není dobré je používat jako primární zdroj informací. Chtějí na nás vydělat a udělají pro to takřka cokoliv.
PS: Mnohým možná budu připadat jako archeolog, který pátrá v dějinách internetu, ale někteří z nás opravdu ještě používají Twitter. I ten sice za poslední léta prošel transformací směrem k monetizaci, nicméně oproti Facebooku se jeví jako až křišťálově čistý. Ale co se tu rozplývám. Nemá přeci šest emotikonů, pomocí kterých bychom dokázali vyjádřit své pocity, a je tedy odsouzený k záhubě.
