Jak může Dublin IV ovlivnit budoucí vývoj v České republice? V posledním článku věnujícím se Dublinu IV jste se mohli dočíst o tom, co tento návrh skutečně obsahuje a obnáší. Tento navazující článek nastiňuje postoje jednotlivých parlamentních stran a jejich stanoviska vůči tomuto kontroverznímu návrhu. Jak se s Dublinem IV pojí populismus a současné snahy o vyvolání referenda o vystoupení z Evropské unie?
V mediálním éteru působí téma přijetí či odmítnutí Dublinu IV od doby prezidentské volby. Miroslav Topolánek byl prvním kandidátem, který začal tento návrh v kampani zmiňovat. SPD a KSČM pak uvádějí jednání o Dublinu IV jako jasnou prioritu, kterou ve svých stanoviscích v poslanecké sněmovně nadřazují ostatním motivům jednání. To bylo zjevné zejména při hlasování o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání, kde obě strany uváděly Dublin IV jako nejdůležitější bod jednání.
V letošním roce nás čeká jednání o noveleazylové politiky, tzv. Dublinu IV. Toto je jeden z prvních úkolů pro nového prezidenta, aby ve spolupráci s vládou hledal spojence, kteří nám pomohou Dublin IV zastavit. – Mirek Topolánek
Debata je tedy vyostřená nejen mediálně, ale i na půdě poslanecké sněmovny. Všechny parlamentní strany návrh Dublinu IV v nějaké formě odmítají, přesto se jejich postoje ale značně rozcházejí. Liší se zejména v názorech na vyjednávání vůči azylové politice v rámci EU.
SPD tématu Dublinu IV věnují zdaleka nejvíce pozornosti ze všech parlamentních stran. „Dublin IV je vrcholek ledovce, který jednou potopí celou Evropu“, uvádí předseda Tomio Okamura. Ve svém projevu v poslanecké sněmovně sice v úvodu projevu vysvětlil princip zpřísnění udělování azylu a bezpečnostních opatření, které Dublin IV stanovuje, v dalších větách svého projevu však již navazuje na svou obvyklou rétoriku a podsouvá alternativní „pravdy“, například že za azylanty prý úmyslně Evropská unie považuje i ekonomické imigranty a tudíž tato pravidla nemají žádný význam.
Dublin IV jako záminka k vypsání referenda o Czexitu
Tomio Okamura také uvádí, že pokud konkrétní stát nebude dodržovat kritéria Dublinu IV, nemá mít přístup k evropským fondům a tímto stanoviskem legitimizuje vypsání referenda o vystoupení České republiky z Evropské unie. Tomio Okamura zde však operuje se zněním návrhu zcela podle potřeb své dlouholeté konzistentní rétoriky, která konspiračně viní Evropskou unii ze všech „zlovůlí“ současného světa: od diktátů o správně zahnutých banánech počínaje až po absurdní spiklenecké teorie o organizaci migrační krize Evropskou unií konče.
Andrej Babiš zdůrazňuje to, že jeho dosavadní vláda bez důvěry udělá vše proti kvótám a reformě azylových pravidel. Zároveň reaguje na Tomia Okamuru tvrzením, že Česká republika je bezpečná země. a proto se není třeba obávat. Také uvádí, že odmítnutí Dublinu IV a hledání spojenců v rámci Unie s podobnými postoji bylo stěžejním bodem projednávání při jeho poslední zahraniční návštěvě u bulharského premiéra. Návrh hlasitě kritizují rovněž členové KSČM anebo ODS. Zejména viditelné jsou výroky Václava Klause mladšího, který Dublin IV vnímá jako ponížení pro Českou republiku.
Základní principy Dublinu IV odmítají sice všechny parlamentní strany, jejich stanoviska se však v mnohém liší a hlavní spory se vedou zejména o principy vyjednávání alternativních návrhů azylové politiky. Třetí neúspěšnější parlamentní strana – Piráti se výrazně ohrazuje vůči zmíněným stanoviskům SPD. Například Pirát Mikuláš Peksa vytýká Tomiu Okamurovi, že jeho čisté odmítání nenabízí konstruktivní řešení přijatelné pro ostatní státy. Společně s TOP 09 Piráti tvrdí, že by vláda měla připravit vlastní konstruktivní, alternativní návrh. Samotná TOP 09 uvádí, že nařízení vychází ze systému kvót, které odmítali již předtím, jelikož dle nich oslabuje jednotu EU.
Vůči apokalyptickým vizím SPD, KSČM a části ODS se vymezuje i ČSSD, a to včetně Milana Chovance. Stanoviska jednotlivých stran a jejich představitelů odrážejí i zásadní odlišnost postojů, které jednotlivé strany zastávají vůči Evropské unii a vzájemné integraci. Šéf lidovců a bývalý vicepremiér Pavel Bělohrádek Dublin IV označuje jako „populistický návrh některých zemí Evropské unie“.
Co když Česká republika opět nebude plnit závazky?
V návrhu Dublinu IV stojí, že je přiměřené uložit členským státům povinnost finančně přispívat, pokud se odmítnou zabývat žadateli o azyl, kteří jsou jim přiděleni. Tento povinný finanční příspěvek dle návrhu nemá nikterak sankční povahu, ale představuje spravedlivý podíl na nezbytné solidaritě mezi členskými státy. Příspěvek má být uhrazen do tzv. „dublinských rezerv“, které mají být vytvořeny na pokrytí nákladů u států, které plní závazky za státy, jež se na přerozdělení nepodílejí.
Úhrada do tohoto fondu má být přímo úměrná nákladům na azylové řízení, které by země musela vynaložit v rámci procesu udělování azylu. Pokud členský stát ani tuto částku neuhradí, Komise ji má v současném návrhu strhnout z plateb, které konkrétní stát čerpá z jiných fondů Unie.
Jak může Dublin přijmout veřejnost?
Je otázkou, jak by při případném schválení současné podoby návrhu zareagovala část politické scény, která k cílům své agendy využívá zavádějících dezinformací a vyvolávání hysterie. V posledních několika letech, kdy se (v České republice) v takové míře píše o uprchlické krizi, je obtížné si představit, že by Dublin IV mohl být veřejností přijat na základě širšího celospolečenského konsenzu, jelikož i při počtu přijetí pouhého počtu 12 žadatelů o mezinárodní ochranu v roce 2017 hraje uprchlická krize výraznou roli v posledních několika volbách.
V situaci, kdy se již několik let pořádají hojně navštěvované protiuprchlické demonstrace a vznikají bizarní agitační protestsongy odmítající přijímání válečných uprchlíků, si lze snadno představit, jak by přijetí Dublinu IV mohlo být zneužito ve prospěch určité části politického spektra. Navrhovaná možnost přisouzení mezinárodní ochrany žadatelů o azyl pouze v jedné zemi by ve svých důsledcích mohla poskytnout právě této části politického spektra potřebnou munici pro zpochybnění členství ve strukturách Evropské unie a zároveň otřást demokratickým systémem i celou politickou kulturou České republiky.
Je proto zapotřebí, aby v debatě o Dublinu IV zaznívaly více hlasy té části politického spektra, které ve své agendě využívá racionálních a konstruktivních argumentů ohledně azylové politiky a hájení zájmů České republiky v Evropské unii. Populistická agenda jak na půdě českého, tak Evropského parlamentu ale pouze podkope reálnou možnost prosazení vlastních zájmů na půdě evropských institucí, které neposkytují cenzuru a potírání svobody slova, ale naopak jsou nástrojem k prosazení vlastních zájmů a vzájemnému dialogu.
