Jak trefný článek Marka Švehly, analyzující problémy středního školství, tak komentář Tomáše Feřteka v prvním lednovém Respektu zdůrazňují jednu zásadní potíž našeho vzdělávacího systému. Tou je nedostatečná komunikace s těmi, kvůli kterým škola vlastně existuje – žáky samotnými.
My, žáci, vidíme školství z jiného úhlu a jsme schopni spatřit v systému problémy, jež zůstávají pohledům zpoza učitelské katedry nebo z kanceláří ministerstva skryty. Na vlastní kůži každý den pociťujeme funkčnost vzdělávacího systému, a tudíž bychom přirozeně měli mít právo vyjádřit svůj názor na instituce, které mají na náš život zásadní vliv.
Nejde o ultimativní, expertní a jednostranné rozhodování, ale o spolurozhodování o něčem, co se nás bytostně týká. Těžko lze demokraticky a zodpovědně měnit školství, aniž by byly brány v potaz všechny úhly pohledu. I proto by středoškoláci rádi poskytli ten svůj, který byl ale většinou přehlížen. Vedle žehrání nad zbytečností některého učiva se mezi studenty objevují poznámky mnohem zásadnější. Mnozí si totiž uvědomují, že jisté věci potřebné do života by se ve škole naučili rádi, jenže ta jim to ve většině případů neposkytuje.
Proč se ve škole například nedozvíme praktické informace o tom, jak začít podnikat? Škola studentovi předává mnoho věcí, bohužel mezi nimi většinou není to, jak se orientovat ve spleti úřadů, založit si firmu, vyplnit daňové formuláře či si opatřit stavební povolení.
Některá důležitá témata probíráme pouze povrchně, neboť na ně není čas. Jedná se třeba o principy politické a společenské kultury, volební systém či způsoby fungování státu. Finanční gramotnosti se na školách ještě jakž takž daří, na rozdíl od úplně přehlížené gramotnosti právní. Neučíme se rozumět médiím, kriticky hodnotit informace a na základě toho si vytvořit a rozvíjet vlastní názor.
Čeho je naopak nadbytek, jsou do přílišné hloubky jdoucí informace ve specializovaných předmětech, které většina žáků v životě pravděpodobně nevyužije (částečně i kvůli tomu, že žákům praktické využití znalostí v různých kontextech nikdo nevysvětlí). Drtivá většina tak pojme vůči určitému předmětu postoj, že v rámci poklidného dokončení studia onen předmět překousne s horší známkou, a těší se na maturitní ročník, kde se s ním už nebude trápit. To nutně studenta stresuje nejen proto, že danou látku obvykle hůře chápe (čemuž tedy podprahově napomáhá poměrně logický odmítavý postoj), ale také proto, že by raději více času investoval do předmětů, jež ho naplňují a vidí v nich materiál pro svůj budoucí rozvoj.
Ač to může překvapit, i my, středoškoláci, se chceme učit. A jelikož vidíme, že systém, jehož úkolem je nám znalosti efektivně předat, místy selhává, rádi bychom se podíleli na změně.
Autor je prvním místopředsedou České středoškolské unie, z. s.
