Komentář: Mediální výchova na školách – funguje? | E15.cz

Komentář: Mediální výchova na školách – funguje?

Ester Klimecká

Nezbytnost mediální výchovy je skloňována čím dál víc. A není se čemu divit. V internetovém chaosu si rochní alternativní weby, český premiér vlastní největší tuzemskou mediální společnost a veřejnoprávní média jsou pod přímou palbou nemalé části politiků. Jak se s těmito výzvami vypořádá české školství, může osvětlit už druhý průzkum organizace Jeden svět na školách (JSNS), který byl proveden ve spolupráci s agenturou MEDIAN. Na dotazníky odpovídali středoškolští učitelé, kteří se zabývají mediální výchovou.

Mediální výchova u nás existuje jako tzv. průřezové téma už od roku 2004. Mezi další průřezová témata patří třeba enviromentální výchova, výchova demokratického občana nebo výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Průřezové témata by měla „prostupovat jednotlivými předměty, propojovat vzdělávací obsah,“ a to především aktivitami, které jsou „zajímavé a neformální“. V rámcovém vzdělávacím programu jsou průřezová témata popsaná moc hezky, ale v terénu výuka vypadá většinou dost odlišně.

Mediální výchovu do svého předmětu nejčastěji zařazují učitelé ZSV (základy společenských věd) a češtináři. Aktuálně se v předmětu většina vyučujících věnovala tématu voleb (92 procent respondentů). Naopak pouhých 9 procent respondentů se poslední době věnovalo tématu fake news. S mediální výchovou na školách se to ale rozhodně nepřehání. Za celý školní rok ve všech svých třídách a předmětech se 63 procent vyučujících věnuje mediálním tématům do 20 hodin. Pokud vezmeme v úvahu, že průměrný středoškolský učitel učí okolo 7 tříd, pak výsledek maximálně 20 hodin mediální výchovy ročně vypovídá o minimálním prostoru na výchovu.

Rodiče a učitelé by si neměli jen notovat, že děti nic nedělají, říká Michal Kaderka

Přitom většina učitelů považuje výuku mediální výchovy za důležitou. Učitelé se ale shodují, že je pro ně těžké ve svých předmětech najít čas na probírání průřezových témat. Navíc necítí, že by českým školstvím byla mediální výchova vnímána jako důležité téma – o tom vypovídá například i fakt, že české školství nebylo schopno v mediální výchově reflektovat společenské změny, které se za 14 let od zavedení udály. Z 29 lekcí, které by měly být při výuce mediální výchovy oporou pro učitele, se jen dvě týkají lží v médiích, pouze jedna tzv. online médií. Ještěže tam máme lekci, která se týká historie médií a kde se žákům představí knihtisk.

Většina učitelů mediální výchovy se při výuce cítí nejistě a postrádá podporu. Téměř tři čtvrtiny učitelů mediální výchovy nikdy neprošly žádným školením nebo kurzem na toto téma. Celkem 79 procent vyučujících nemá pocit, že by rozuměli médiím, která používají jejich studenti, a tři čtvrtiny pociťují nedostatek výukových materiálů. O tom, že by prohloubení znalostí v tomto směru mohlo mnoho učitelů mediální výchovy posunout, svědčí i fakt, že 27 procent z nich považuje „alternativní“ weby za důvěryhodné a 26 procent neví, zda jim může věřit. Když už si ani vyučující mediální výchovy nejsou jisti, zda můžou věřit alternativním webům, člověku začne být trochu do pláče.

Komentář: Co tím chtěl autor říct? A není to úplně jedno?

Z průzkumů vyplývá, že ministerstvo školství jako obvykle učitelům příliš nekryje záda a učitelé tedy s tématem bojují podle svých nejlepších možností a schopností. Díry v systému do jisté míry vyplňuje neziskový sektor – JSNS na svých stránkách nabízí mnoho audiovizuálních materiálů a tento rok bude pořádat již druhý ročník tzv. Týdnů mediálního vzdělávání, při nichž novináři a odborníci na média navštěvují školy a diskutují se studenty. 

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!