Aplikace WeCroak je oproti jiným na první pohled až příliš primitivní – nedělá nic jiného, než že pětkrát denně pošle člověku upozornění s krátkou zprávou: „Nezapomeň, že umřeš.“ Jakkoli banální, morbidní či bizarní se to může zdát, její autoři se opírají o bhútánskou filosofii, která má ve výsledku činit člověka šťastnějším. Vzala jsem tedy veškerý svůj cynismus do hrsti a dobrovolně si nainstalovala dekadentní upomínku na koupi hrobu.
„Aplikace vám pětkrát denně v náhodné časy připomene, že umřete. Je to stejně náhodné jako sama smrt,“ píše se na oficiálních stránkách. Tento koncept je prý převzatý z Bhútánu, kde se traduje, že k dosažení štěstí si člověk musí pětkrát denně připomenout, že jednou pro něj vše skončí. Autoři aplikace, publicista z Brooklynu Hansa Bergwall a vývojář na volné noze Ian Thomas, pak doporučují se při každém pípnutí smrtelného upozornění na chvíli zastavit a párkrát se zhluboka nadechnout. Pokud tedy člověku nesedí bhútánská moudra, může aplikaci brát jako pomůcku pro cvičení bdělé pozornosti, anglicky mindfulness. A krom toho ještě každé upozornění doplňuje duchaplný citát, nad kterým člověk může dumat. Ve výsledku tedy tato aplikace, byť mluvící o smrti, naopak pozitivně ovlivní váš současný život.
Žít přítomným okamžikem
Techniky učení mindfulness jsou v Čechách velmi oblíbené zejména v poslední době, ačkoli jde ve své podstatě o velmi starou metodu. Mindfulness se kromě bdělé pozornosti překládá také jako všímavost a v nejzjednodušenější podobě lze říci, že jde o cvičení, které má přenést člověka do přítomnosti, do současného okamžiku. Technika si získala oblibu pravděpodobně proto, že rychlost západního světa má tendenci nutit člověka přemýšlet o budoucnosti a trápit se minulostí, což mu ubírá na pozornosti nutné pro činnosti vykonávané v danou chvíli. Krom toho, že si trenéry mindfulness najímají firmy pro své zaměstnance všude po světě, používá se toto učení i v psychoterapii.
Velmi jednoduchých tréninkem mindfulness je třeba vychutnávání čokolády. Člověk si vezme čtvereček čokolády, nejdříve přivoní, poté prohlídne a postupně vychutnává s tím, že vnímá texturu, hořkost, sladké chutě a vůbec všechno, co čokoláda nabízí. Nebo snadná ranní rozcvička u snídaně: uvědomte si 5 věcí, které vidíte, 4, které slyšíte, 3, které cítíte dotekem, 2, které cítíte na jazyku a 1 vůni.
Mimochodem aplikaci, která vám pomáhá sledovat dodržování mindfulness zvyků, má každý iPhone z posledních čtyř let – ve složce „zdraví“. Protože ale neuškodí zdraví a štěstí podpořit na více frontách, existuje mnoho dalších aplikací a vychytávek.
Dá se to přežít
Investovala jsem do svého štěstí 30 korun a aplikaci nainstalovala. První den koncept příliš nefungoval, nervózně jsem kontrolovala telefon neustále dokola, natěšená na upozornění o smrti. Druhý den jsem už na aplikaci zapomněla, takže první upozornění dne mě mírně vyděsilo. Po třetí připomínce jsem se dostala do „smrtelné“ rutiny a z míry už jsem se tak snadno vyvést nenechala.
Výhodou aplikace je, že upozornění posílá každý den v jinou chvíli, úplně náhodně. Občas se mi stalo, že jsem si smrt připomněla po ránu v nekonečné zácpě v ranní MHD; v takovém případě jsem se většinou pousmála a efekt tedy byl prokazatelně pozitivní. Když jsem ale jindy spěchala, kontrolovala na mobilu navazující spoje a očima tlačila autobus k cíli, upozornění jen zvýšilo míru ranního stresu. O hlubokém a klidném nádech-výdech se nedalo ani uvažovat, jedním šmahem jsem upozornění zahodila.
S aplikací to šlo postupně od desíti k pěti. Často mě otravovala, když mi zastínila okno chatu nebo když jsem si myslela, že mi přišla zpráva, a zklamaná, že to je zase jenom zubatá, jsem si citát ani nepřečetla. Na druhou stranu ve spoustě případů bylo načasování naprosto geniální – třeba když jsem při horském výšlapu v příšerném větru a dešti chytla na pár chvil signál nebo když jsem celý den nervózně kontrolovala stránky s výsledky zkoušek. V takových situacích se člověk opravdu na chvíli uvolnil a pousmál nad malicherností každodenních starostí. Vcelku ale aplikace ztratila po týdnu smysl. Na její pípání jsem si zvykla, už mi nepřišlo ani vtipné, ani absurdní a mazala jsem jedno upozornění za druhým stejně jako propagační e-maily.
Mimochodem fakt, že na mě aplikace příliš nezafungovala a můj západní styl přemýšlení nijak převratně nezměnila, dokazují i má slova v perexu. Všimla jsem si toho až při závěrečném čtení článku. Místo toho, abych se poučila o potřebě vychutnávat každý okamžik a řídit se heslem „carpe diem“, uvažuji o smrti i po asi měsíci používání aplikace čistě materiálně: „Nainstalovala jsem si dekadentní upomínku na koupi hrobu.“ Jako uspěchaného mileniála s neveselými vyhlídkami na budoucnost v podobě čtvrté průmyslové revoluce, rozevírání sociálních nůžek a vysoké pravděpodobnosti zhoršení životní úrovně mi asi ani nejmocnější zbraň mé generace, mobilní aplikace, životní štěstí nezařídí.
