Komentář: Proč potřebujeme genderovou lingvistiku? Kvůli Joan Baez, Martině Kušnírové a mediálním titulkům

Joan Baez a Bob Dylan

Joan Baez a Bob Dylan Zdroj: Archives Foundation

Joan Baez
Joan Baez
Na Hradčanském náměstí vystoupila světoznámá písničkářka Joan Baezová
Obal posledního z více než třicítky alb Joan Baezové, Whistle Down The Wind
Před kostelem hoří desítky svíček
9
Fotogalerie

Jazyk má moc utvářet realitu čtenáře. Jazyk je nositelem vědění a nástrojem komunikace mezi lidmi. Deník a jeho Milenka Jobse a Dylana ve čtvrtek prokázaly, že ve spoustě aspektech jen zdánlivě přeháněné genderové problematiky jsme ještě stále dost pozadu a mimo jiné připomenuly české veřejnosti, proč je zapotřebí specializovaných oborů, jako je třeba genderová lingvistika.

Ačkoli již Deník titulek přepsal na Slavná písničkářka Joan Baez ve středu zazpívá v Kongresovém centru, jeho původní znění stihlo obletět sociální sítě a vyvolat hlasitou diskuzi. Co výjimečného tato diskuze přinesla, je zejména většinová shoda na tom, že takto zvolená slova – připsání zpěvačce primárně atribut něčí milenky – byla velmi nemístná a urážející. Velká část dosavadních diskuzí vedených na téma genderu se často zvrhne v „ignorování toho, co je důležité,“ a „hájení zbytečného,“ tentokrát se ale zdálo, že je titulek vůči známé hudebnici ponižující, i lidem napříč sociálními bublinami.

Titulek měl samozřejmě zvýšit atraktivitu článku u zvědavého čtenáře a také mu přiblížit, o koho pod tímto jménem to vlastně jde, kdo že to v kongresovém centru zazpívá. České veřejnosti ale zpěvačka rozhodně cizí není, může si ji spojit například s Václavem Havlem, kterého po jeho propuštění z vazby schovala ve svém hotelovém pokoji, když měl obavy z opětovaného zatčení během koncertu v Bratislavě. Před několika lety si slavnou americkou folkovou zpěvačku pozval Na plovárnu Marek Eben.

Volenými slovy v titulku se ale Deníku kromě přilákání čtenáře a zvýšení počtu kliků podařilo navíc i redukovat veškeré zpěvaččiny úspěchy, zásluhy a atributy její vlastní identity na pouhý výčet slavných mužů, se kterými v průběhu let měla milostný vztah, a tento krátký medailonek vštípit čtenářům. Vytvořili zkrátka realitu, ve které vše, co je třeba o zpěvačce vědět, jsou jména známých mužů, kteří se kolem ní točili.

Perex v článku pro Deník už Joan Baez představuje jako jednu z nejuznávanějších písničkářek světa. Na její občanskou angažovanost, jíž je zpěvačka příznačná a jež by měla být vyzdvihována, se v pozvánce na koncert také nezapomnělo – zbyly na ní ale jen dvě věty. Ku příležitosti zpěvaččina vystoupení se měla redakce chopit spíše článku zaměřeného na výčet těchto jejích občanských aktivit. Vždyť kromě toho, že lidská práva jsou důležitá pro celou její kariéru a že po boji za práva Afroameričanů se Joan Baez angažovala v hnutí proti válce ve Vietnamu, kde jí pomáhal i její manžel, mohlo být českým čtenářům připomenuto právě to, že schovávala Václava Havla, který ji o více než dvacet let později pozval spolu se Suzanne Vega a Lou Reedem a dalšími hudebníky na koncert Už je to tady do Pražské křižovatky.

Joan Baez také napsala otevřený dopis Michelle Obamové v reakci na plánovanou stavbu ropovodu na území Siouxů v Severní Dakotě s výzvou k podpoře utlačovaných. U výčtu případů útlaku, válek a spektra jiných historicky důležitých událostí, na které ve svých veřejných výstupech Joan Baez reagovala a které explicitně kritizovala, bychom mohli zůstat ještě mnohem déle. Podívejme se ale na problematiku jazykové citlivosti i v dalších mediálních titulcích.

Co snoubenka novináře Kuciaka?

U Joan Baez se nejedná o jediný případ nevhodně použitých slov či nepřiměřeného důrazu na roli ženského subjektu v mediálních titulcích za poslední dobu. Vzpomeňme si na poměrně čerstvou kauzu kolem zavražděného slovenského páru, novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Zatímco se jméno novináře skloňovalo od počátku ve všech titulcích, jméno Martina Kušnírové se v mediálních textech informujících o pokračování vyšetřování objevuje jen zřídkakdy.

Častým argumentem hájícím větší jazykový důraz na zavraždění Kuciaka je to, že byl pravděpodobně zavražděn kvůli své novinářské práci a že na vraždu partnerky by ani nemuselo dojít, nebýt zrovna v době činu s ním. K činu ale došlo a střelec nenávratně připravil o život oba snoubence, proč se tedy skloňuje jméno jen jednoho?

Záležitost, kterou se zde snažím rozebrat, lze dle výskytu v médiích rozdělit na dvě části: Jedna část mediálních titulků Martinu Kušnírovou představuje jako novinářovu snoubenku, druhá část ji (v titulku) nezmiňuje vůbec. Titulky popisující „smrt novináře a jeho snoubenky“ dělají ze zavražděné Martiny pouze subjekt závislý na existenci svého snoubence. Pokud se chceme dozvědět, co Kušnírová studovala, čím se živila nebo zabývala, musíme strávit s internetovým vyhledávačem podstatně delší dobu. Podívejme se na několik nejčtenějších novinových titulků zabývajících se kauzou vraždy páru: „Byla to politická vražda.“ Rodiče novináře a jeho dívky poprvé promluvili (Blesk.cz), Vražda novináře Kuciaka a jeho snoubenky: Šokující svědectví (Blesk.cz), Pohřeb novináře Kuciaka a jeho přítelkyně: Nečekané rozhodnutí rodiny (Blesk.cz), Kuciaka a jeho přítelkyni zastřelili z upravené plynové pistole (Novinky.cz), Hon na vraha novináře Kuciaka a jeho přítelkyně: Nové informace… (Blesk.cz). Veškeré informace, které čtenáři tyto titulky o Martině Kušnírové poskytují, je fakt, že byla novinářova snoubenka anebo přítelkyně.

Další titulky pak subjekt druhé zavražděné osoby vypouštějí zcela: Vražda novináře Kuciaka: Policie při razii zadržela sedm lidí (Denik.cz), Vražda Kuciaka: Záhadný policista na místě činu!… (Blesk.cz), K vraždě Kuciaka sestavme mezinárodní vyšetřovací tým, navrhuje slovenská generální prokuratura (iRozhlas.cz), Vražda novináře varováním i pro Čechy (iRozhlas.cz), Nová stopa v případě vraždy Kuciaka!, Policie prohledala podezřelé… (Blesk.cz), Dva týdny po vraždě novináře: Policie nic nemá a přestala komunikovat (Novinky.cz), Evropští poslanci přijeli na místo vraždy novináře Kuciaka (Seznam Zprávy). Vytváří tak realitu, ve které zemřela pouze jedna osoba. Ve skutečnosti však, bez ohledu na to, zda byl motiv vraždy cílen převážně na novináře, zemřely osoby dvě, z nichž obě měly svou vlastní identitu hodnou alespoň zmínění.

Ať už jde o způsob, jakým jsou subjekty pojmenovávány, za jakých okolností jsou zmiňovány a s čím asociovány, je důležité mít stále na paměti, že tím, jak jevy pojmenováváme, máme zároveň vliv na utváření postojů těch, kterým je předkládáme. Mediální text je navíc specifický svým dosahem, je na něj nazíráno jako na zdroj informovanosti o světě. Předkládá čtenáři konkrétní obraz světa s konkrétními představami a definicemi toho, jak má daný subjekt vypadat, nastavuje meze toho, jak je v pořádku se k danému subjektu chovat.

Stávající způsob vyjadřování se o ženských subjektech v masových médiích – zde konkrétně v titulcích, které jsou často to jediné, co si uspěchaný člověk přečte, nebo jsou primárním lákadlem, dle kterého člověk usoudí, zda si text přečte, nebo ne – mnohdy stále ještě napomáhá nazírat na ženské pohlaví jako na – slovy Simone de Beauvoir –pohlaví druhé. Moc jazyka – a zejména toho v mediální textu – vytvářet a šířit obrazy o žitém světě, která byla píšícím propůjčena, by tudíž měla být vyvažována kritickou reflexí toho, jak může být text interpretován a jaké obrazy vlastně sdílená informace či jen volba konkrétního jazykového prostředku v jedné jediné větě pomáhá vytvářet.