Na legální joint za Kim Čong-unem

Kim Čong-un

Kim Čong-un Zdroj: ctk

Zatímco zhlédnutí Zoufalých manželek se v Severní Koreji trestá popravou, marihuanovou cigaretu si můžete vychutnat uprostřed hlavního náměstí, aniž by se nad tím kdokoliv z obyvatel nejtotalitnějšího státu světa pozastavil. Nasládlý odér marihuanovým kouřem protkaného vzduchu je pro tuto zemi stejně typický jako pro Amsterdam.

Plané konopí se běžně vlní podél silnic, a kolem železnic se dokonce sází úmyslně, protože kořeny rostliny zpevňují půdu. Rozhodně se však nejedná o výdobytek novodobé historie. Konopný průmysl má v Koreji tradici již po mnoho tisíciletí.

Zelenou drogou obrostlá historie je spojená obzvláště s textilním průmyslem a výzkumy napovídají, že první kořínky zapustila tato rostlina již okolo roku 5 000 př. n. l., ačkoliv přímé důkazy scházejí. Na konci sedmdesátých let minulého století byl na území komunistického státu nalezen kousek konopného vlákna provlečený jehlou, jehož původ spadá mezi léta 4 000 – 2 000 př. n. l. Posledních pár století před Kristem východní pobřeží poloostrova obývalo etnikum Yemaeků, jejichž průmysl se pravděpodobně opíral o zdejší výskyt bource morušového a právě konopí.

Konopí rozkazem

Před druhou světovou válkou už marihuana figurovala jako předmět obchodu s Japonskem. V zemi vycházejícího slunce však po válce cannabis nabyl ilegální status. V diktátorským režimem spoutané Koreji nikoliv. V roce 1959 Kim Il-sung nařídíl na hornatém chladném území na severu pěstovat na teplotu nenáročné rostliny – cukrovou řepu, len, tabák, sezam a konopí. Toto rozhodnutí o tři roky později následoval rozkaz k pěstování konopí či lnu alespoň na tři sta až čtyři sta hektarech v každém kantonu. A dnes Severní Korea vede ohledně konopného průmyslu světový žebříček, dokonce vyváží i do ostatních zemí, aby se do země přelila zahraniční měna.

Drogová legislativa je zde obecně přísná – dealery i uživatele drog často postihne trest smrti. Marihuana zvaná ip tambae, v překladu „tabákový list“, zde však není vnímána jako droga, ale jako levnější, zábavnější a méně škodlivá alternativa klasických a návykových cigaret. Ano, levnější. Zatímco kvalitní tabák je drahý a těžko k sehnání, na místní tržnici lze za padesát centů koupit igelitový sáček po okraj plný sušených rostlin. Zboží je sice třeba řádně probrat a vyházet spoustu nekouřitelného listí, ale poměr ceny ku množství je z evropského pohledu nepochopitelně výhodný. Ani není nutné shánět se po papírcích, jointy se většinou balí do novin, největší obliby na poli tohoto účelu dosáhlo tištěné periodikum Rodong Sinmun. Na tabák též zapomeňte, cannabis se zde zpravidla kouří čistý.

Marihuana se tu stala jedním z mála povolených prostředků, jak se po těžkém pracovním dni uvolnit, oblíbenosti se těší nejvíce právě mezi tvrdě pracující a chudou třídou a dále mezi vojáky. Ani příslušníci americké armády střežící demilitarizační zónu mezi jihem a severem v době korejské války nedokázali odolat „téhácéčkovému“ pokušení a vlastnoručně natrhané divoké konopí si pro účel vykouření sušili ve stanech.

V restauraci jsem pro zhoršenou viditelnost málem nenašel židli

Ačkoliv se vzhledem k diktátorským okolnostem ze Severní Koreje centrum marihuanového průmyslu nestane, někteří turisté již kroky odhalení konopné pravdy podnikli. Nejedná se o snadný úkol, průvodci, již mají na starosti oficiální prohlídky, si jsou vědomi mimozákonného postavení trávy na západě a zdráhají se na téma eufemisticky přezdívané „speciální rostliny“ rozpovídat.

Darmon Richter ale na svých stránkách Bohemian blog předchozí sdělení potvrzuje: „Zapálili jsme si komicky nadrozměrné jointy přímo na přelidněné tržnici. Přestože na nás zíralo několik stovek lidí, nebyl důvod k paranoii.“ V kouření neohroženě se svými přáteli pokračoval i na oslavě narozenin v restauraci: „Po celou dobu jsme balili joint za jointem, bez tabáku. Vzduch v místnosti ztěžknul sladkými rostlinnými výpary. Málem jsem nemohl najít svoji židli, než si oči přivykly na zhoršenou viditelnost. Jednou nebo dvakrát přišla posbírat nádobí servírka, sice zakašlala a mávala rukou ve snaze zahnat dým, ale přesto jí naše kouření vůbec nevadilo.“ Nakonec od Richtera přijal marihuanovou cigaretu i průvodce, který zprvu konopné dotazy paličatě ignoroval.

Zato Matthew Reichel řídící projektu Pchojongjang představy o Koreji jako o cannabisovém ráji mírní: „Vypadá to podobně jako tráva, ale když to kouříte, smrdí to divně a nezhulí vás to.“ Ačkoliv ostatní zdroje ohledně hodnocení účinnosti korejských rostlin tak tvrdé ve svém hodnocení nejsou, obecně se shodnou, že koncentrace THC ve zdejších paličkách je nízká. Přesto by Orwella marihuanová realita nejtotalitnějšího státu světa nepochybně překvapila.