Nejmladší kandidát do EP Štěpán Slovák: EU by toho měla dělat méně, ale kvalitněji | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

Nejmladší kandidát do EP Štěpán Slovák: EU by toho měla dělat méně, ale kvalitněji

Laura Doanová

Štěpán Slovák, původem z Luhačovic, je studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, mladým členem ODS, ale především je ve svých čerstvých jedenadvaceti letech historicky nejmladším kandidátem do Evropského parlamentu. Co ho zvýhodňuje oproti kandidujícím politickým matadorům? V čem se neshoduje se svou stranou? A jakým způsobem chce voliče přesvědčit o prospěšnosti členství v Evropské unii?

Na své facebookové stránce jste 22. listopadu 2018 uvedl, že si nemyslíte, že jste „svými dosavadními schopnostmi, znalostmi a zkušenostmi schopen aktivně a na 110 % hájit zájmy České republiky v Evropském parlamentu.“ V příspěvku z 1. prosince 2018 jste pak konstatoval, že se ve vás po projevu vašeho kolegy probudil impulzivní duch, a oznámil jste tak svou kandidaturu. Během devíti dní jste kompletně změnil postoj. Stále o sobě pochybujete, nebo jste jen potřeboval slova, která „nakopnou“? 

Nebylo to o tom, že bych o sobě pochyboval. Ve skutečnosti jsem byl hodně „načatý“, už když mě nominovali původně. Neřekl jsem rezolutní ne, i když to v tom facebookovém statusu tak vyznělo. Cítil jsem u starších kolegů tak silný nezájem o evropské volby, že mě to hrozně naštvalo. A tím, že můj zájem o tuto problematiku je dlouhodobějšího charakteru, jsem se rozhodl, že budu kandidovat. 

Těmi kolegy myslíte své stranické kolegy? 

Ano, teď kritizuju své stranické kolegy, protože mi přišlo, že to téma je vůbec nezajímá, že ho řešit nechtějí a že je pro ně jakýmsi způsobem vedlejší. Samozřejmě je to trochu dané rolí europoslanců, kteří jsou všeobecně vnímáni ve společnosti jako vyhnanci tím, že působí někde v Bruselu, ale to podle mě není argument pro to, aby byly eurovolby přehlíženy, a mrzí mě, že se to děje i uvnitř některých stran. A nemyslím si, že je to jen u ODS. Myslím si, že to tak funguje – a mám takové zkušenosti od kolegů, že to tak je i v některých dalších stranách. Menší buňky těch větších stran se soustředí výhradně na komunální volby a na volby do národního parlamentu. Volby do Evropského parlamentu pak přehlížejí a to je podle mě velká škoda. 

V rozhovoru pro Parlamentní listy jste v reakci na svůj věk tvrdil, že mládí není v politice na škodu a odkazoval jste na Sebastiana Kurze, kterého jste označil za úspěšného a mezi lidmi oblíbeného. Nicméně rakouský premiér je ve svých 32 letech nejspíše stále o něco zkušenější. Jaké máte osobní kvality, které mohou vyvážit ten nedostatek zkušeností?   

Mně ten argument věku přijde svým způsobem trochu absurdní, protože my všichni starší jednadvaceti let máme právo být voleni ve volbách do Evropského parlamentu. Tak proč bychom toho práva nemohli využít? Proč bychom měli být neustále dotazováni z některých stran, jestli vůbec to právo máme. My ho máme Ústavou České republiky zaručené a já jsem se rozhodl, že toho práva využiju. 

Právo vám nikdo neupírá, nicméně diskuze je spíše o tom, zda dokážete svou práci odvést kvalitně. 

Mám kolem sebe tým velice schopných lidí a myslím, že politik v mém věku by měl takovýmto rozumným lidem, kterými se já obklopuji, naslouchat. Samozřejmě nebrání mi to v tom, abych si utvářel svůj vlastní názor. Ale zkuste politika, který někde působí třicet let, přesvědčit o tom, že v tom, co těch třicet let dělá, nemá pravdu. Já jsem ve svých jednadvaceti letech otevřený novým názorům a rozhodně názory v rámci strany nevnímám jako dogma. 

Někteří kandidáti považují svou politickou zkušenost za svou obzvláště silnou stránku – Jiří Pospíšil podle serveru Aktuálně.cz tvrdí, že jeho hlavní výhodou je fakt, že je už zkušeným europoslancem a nebude se muset v parlamentu „rozkoukávat". Vnímáte tedy svůj věk a s ním spojenou nezkušenost spíše jako výhodu, či nevýhodu? 

Překážka věku je překážka, která se každým dnem zmenšuje, a důležitá je především pluralita názorů. Já přináším názory určité věkové skupiny, která za Českou republiku není v Evropském parlamentu úplně zastoupená. A myslím, že by určitě zastoupená být měla. 

„Vy už jste se nenarodili jako Češi, ale jako Evropané,“ říká o mladé generaci Jiří Pospíšil

„S ODS se neshoduji v názorech na manželství homosexuálních párů.“

Řekl jste, že zastupujete určitou věkovou skupinu. Myslíte si, že právě vaše strana zastupuje zejména mladé lidi? 

ODS má program pro mladé, ale jejím problémem je, že ho neumí prodat. Hodnoty jako svoboda, která je pro mě alfou a omegou všeho, je hodnota, která je mladším generacím úplně nejblíž. Myslím, že ODS nedokázala ukázat těm mladým, že tohle je pro ně základ. A že tím, že myslí na budoucnost, tak otevírá mladší generaci nové cesty. Tohle bych chtěl změnit a věřím, že se mnou dokážeme mladé lidi oslovit. A nemluvím pouze o lidech, kteří v současné době volí ODS, protože mám kolem sebe spoustu lidí, kteří doposud volili jiné parlamentní strany jako TOP 09, Piráty nebo hnutí STAN. My teď v rámci kampaně používáme takové hezké slovo „obdobník“. Mí „obdobníci“ se nacházejí v relativně obdobné životní situaci. Je nám mezi 18 a 30 lety a měli bychom mít v Evropském parlamentu zastoupení, které bude hájit naše zájmy. Navíc já se s ODS ve spoustě věcí neshoduji. Není to o tom, že bych šel hájit zájmy mladých voličů ODS. Já jdu hájit zájmy mladých lidí, kteří chtějí, aby Česká republika zůstala v Evropské unii, a vidí problémy Evropské unie a chtějí, aby čeští europoslanci byli zejména pro ně a pro jejich budoucnost v Evropské unii aktivnější. 

V čem se s ODS neshodujete? 

S ODS se neshoduji v názorech na manželství homosexuálních párů. Což je v rámci strany možná nepopulární, ale je to můj osobní názor a moje osobní stanovisko, za kterým si stojím. 

Máte v rámci vaší strany i kolegy, jejichž stanoviska v této věci se shodují s tím vaším? 

Jsou určitě takoví kolegové, ale ne všichni o tom chtějí mluvit takto veřejně jako já. Já jsem se narodil s „hubou nevymáchanou“ na východní Moravě. A to v římskokatolické domácnosti – chodil jsem každou neděli do kostela, ministroval, a i přesto mám názor jiný. 

Hovoříte o tom tedy někdy s kolegy, nebo o tom vůbec nevedete diskuzi? 

Diskuzi o tom vedeme. V rámci strany vždycky musí probíhat diskuze a nelze, aby strana měla jednolitý názor a všichni souhlasili se vším, co každý říká. Nelze, aby v čele strany stál nějaký monarcha, který bude všem diktovat, jaký názor mají mít. Dialog musí být i v rámci politických stran postaven na tom, že se věci na sněmech či setkáních od té nejnižší úrovně až po výkonné rady diskutují.

Pro Parlamentní listy jste také uvedl, že do ODS jste vstoupil kvůli hodnotám, které zastává – mimo jiné kvůli zdravé míře realismu a úctě k tradicím. Není právě manželství, jakožto svazek muže a ženy, jednou z takových tradičních hodnot? 

Někdy vnímám, že lidé zapomínají dost na naši historii. Zapomínají na naši národní integritu, to se týká zejména života v jednotlivých regionech naší republiky. A tohle jsou pro mě nosné tradice, kterých bychom se měli držet. I když je trend věci sjednocovat a spojovat, tak jsou pro mě věci, které úplně nejde ve společnosti překonat ze dne na den. A nemyslím si, že sňatky homosexuálních párů by byly typickým příkladem něčeho takového. Ten trend v této věci se musí posouvat dopředu, protože se to rozhodně netýká pouze 4 % naší populace, jak je známo ve společnosti, ale podle nejnovějších průzkumů se to týká 12 a více procent populace, což už rozhodně není zanedbatelné. V Ústavě České republiky máme psáno, že rozhodnutí většiny dbá ochrany menšiny. Teď si musíme pokládat otázku, jestli tím pádem tuto menšinu, která už rozhodně není zanedbatelná, chráníme dostatečně. Jestli ji nekrátíme na jejích právech a svobodách. S tím se pojí i otázka lidské důstojnosti. Je důstojné, že někoho chceme registrovat, a na základě jeho sexuální orientace tímto způsobem přímo diskriminovat? 

Chcete hájit zájmy vašich „obdobníků“. Můžeme ale vůbec zájmy mladých lidí generalizovat? Věková skupina se přeci jenom nedá jednoznačně charakterizovat jednotným politickým názorem. 

Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. (smích) Tím jsem chtěl říct, že tím, jak nabízím propojení mezi východní Moravou – tedy jedním z chudších regionů České republiky a mezi Prahou, tak mám možnost mluvit s různými mladými lidmi a myslím, že hodnoty máme podobné. Hodně nám záleží na svobodě a na tom, aby byl zachován volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu. Chceme, aby se srovnávala úroveň v jednotlivých regionech České republiky, protože ne všichni mladí můžou bydlet v Praze. A chceme se i jednou vrátit do svého rodiště a nikdo se nechce vrátit někam, kde nebude mít práci a kde pro něj nebudou příležitosti. I v tomhle má pomáhat Evropská unie, protože kouzlo Evropské unie je v rozmanitosti a ta potřebuje i jakousi finanční podporu, kterou Evropská unie poskytuje. Cílem Evropské unie je i to, aby se životní úroveň v ní srovnávala. To znamená srovnávala na úrovni států, ale i na úrovni samosprávných jednotek v daném státu. 

„Evropský parlament s právem legislativní iniciativy by byl ku prospěchu věci.“

Jste toho názoru, že Evropská unie není dokonalá. O nedokonalosti Evropské unie a její potřebné reformě slýcháváme neustále. Málokdo však dokáže být konkrétní v tom, jak by měla být efektivně reformována. Co navrhujete vy?

Mně by se líbilo, kdyby toho Evropská unie dělala míň a dělala to kvalitně. 

Čeho by měla Evropská unie dělat méně?

Chtěl bych, aby Evropská unie méně zasahovala do života našich občanů v některých oblastech. 

Jak si to konkrétně představujete?

Rozhodně si to nepředstavuju tak, že 54 % naší legislativy budeme přijímat z Evropské unie, a rozhodně si to nepředstavuju tak, že Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny nebude mít možnost ani projednat a dát stanovisko ke všem dokumentům Evropské unie, které se k němu dostanou. Protože reálně to nyní funguje tak, že výboru přijdou určité podklady a on z nich musí vybrat záležitosti, které jsou pro něj nejzajímavější, a to mi přijde absurdní. My řešíme, jak budeme něco přejímat z Evropské unie, a nemáme ani kapacitu na to, aby se nám výbor, který je k tomu legitimovaný v Poslanecké sněmovně, k tomu mohl vyjádřit. Dále by se mi líbilo, kdyby měl Evropský parlament právo legislativní iniciativy, a zkrouhnul se tak demokratický deficit Evropské unie. Vnímám, že by to bylo ku prospěchu věci.

Dvojka Pirátů Markéta Gregorová: Evropská unie se neumí prodat

„Čeští europoslanci nedokáží svou práci prodat v České republice.“

Jste toho názoru, že budete v Evropském parlamentu „hlasem, který bude konečně slyšet.“ Myslíte si, že doposud jsme tyto hlasy neměli? Co třeba Dita Charanzová, kterou server Politico zařadil do seznamu 41 nejvlivnějších europoslanců a do seznamu 20 nejvlivnějších žen, které řídí Brusel?  

Kdo z českých občanů o paní Charanzové během jejího volebního období slyšel? Já jsem o ní, abych pravdu řekl, moc neslyšel. Vím, že se její jméno zmiňovalo v souvislosti s problematikou cen dat a tarifů. Teď je to jen otázka toho, zda je to tím, že média o jejích úspěších nepíšou, protože téma Evropské unie u nás není populární, nebo reálně ty úspěchy neměla. 

Takže si stojíte za tím, že jsme doposud v Evropském parlamentu neměli hlas, který by byl skutečně slyšet. 

Za mě hlasem, který (a možná je to tím, že jsem ovlivněn nějakou sociální bublinou) byl slyšet, byl Honza Zahradil. Nicméně se samozřejmě přiznám, že jeho práci jsem sledoval více než práci těch ostatních. Ale vnímám to, že byl slyšet na evropské úrovni, ale nedokázal jeho práci prodat v České republice. To si myslím, že je velkým problémem Evropské unie. Že je svým způsobem uzavřená a čeští europoslanci nedokáží práci prodat lidem tady. V našich médiích se řeší, když se nám část určité směrnice nebo nařízení nelíbí, ale o tom, že naši europoslanci pracují a prosazují naše národní zájmy, nikde neslyšíme. 

Stojí tedy za tím hlasem, který nejde slyšet, europoslanci, kterým se nedaří úspěšně hájit zájmy České republiky, nebo česká média, která o jejich práci nepíší? 

Někteří europoslanci můžou být sebeschopnější, ale připadá mi, jako by stáli před zavřenými dveřmi, za kterými je 10 milionů občanů, a za těmi zavřenými dveřmi mluvili o tom, jak co zvládají. Někdy se bojí přijít k lidem a reálně o svých úspěších hovořit. Je potřeba ty dveře otevřít a mluvit k lidem přímo. Nemyslím si, že je to jen problém českých médií, ale i problém europoslanců.

Vyjadřoval jste se, že EU nedokáže své úspěchy, vize a cíle komunikovat jasně. Někteří lidé však úspěchy po dobu naší přítomnosti v EU vnímají, jen je nepřipisují samotnému členství – jedním z příkladů je například 70 let trvající mír či silná česká ekonomika. Jak chcete takovéto lidi přesvědčit o tom, že v Evropské unii je nám lépe než mimo ni? 

Dát jim konkrétní případy. Šel jsem po Luhačovicích a ptal jsem se sám sebe, co Evropská unie udělala pro Luhačovice. Byl jsem tehdy trochu rozhořčený a naladěný na možná až euroskeptické vlně. Zjistil jsem, že Luhačovice by konkrétně bez Evropské unie, kromě lázní, neměly občanům ani co nabídnout. Většina hotelů, které tam jsou, mají určitou úroveň proto, že byly dotované z Evropské unie – respektive jejich stavba a rekonstrukce. Mluvím o těch největších samozřejmě. Luhačovice mají novou městskou plovárnu – většinově financovaná z peněz Evropské unie. Novou sportovní halu – většinově financovaná z peněz Evropské unie. Nové fotbalové hřiště – většinově financované z peněz Evropské unie. Nový kulturní dům – většinově financovaný z peněz Evropské unie. To jsou věci, které je nutné ukázat lidem konkrétně v jejich městě, protože ta místa tam jsou. Jen o nich lidi neví a není nikdo, kdo by jim to říkal. Je potřeba lidem ukázat, že Evropská unie na nás má vliv. To si myslím, že nikdo moc nedělá. 

Mladý kandidát KDU-ČSL František Talíř: Často nám unikají reálné problémy dnešních lidí

„Nikdo nedokáže mladým lidem podat politiku takovou formou, aby je to zajímalo.“

Vstoupil jste do politické strany už v 18 letech, a to navíc do takové, která je považována za nepříliš atraktivní pro mladé lidi. Čím vás konkrétně oslovila?

Já jsem si přečetl programy všech politických stran. Vize pro budoucnost České republiky jako to, že snížíme daně, nebudeme jako stát zasahovat do života lidí, a jim tak zůstane větší svoboda a manévrovací prostor k sebeuplatnění ve společnosti – to může pomoct České republice nejvíc. V tom jsem viděl největší přednost té politické strany a ODS je jedna z mála stran, která to nabízí. Plus jsme měli v regionu takové osobnosti, které mě dokázaly do strany přitáhnout. Ale přihlášku jsem si podával sám od sebe v našem místním sdružení v Luhačovicích. Nikdo to nečekal a všichni to brali jako něco exotického, což si myslím, že je chyba. Že se mladí lidé nechtějí podílet na veřejném životě v rámci politických stran, protože to je, kromě občanského aktivismu, jeden z mála způsobů, jak se na politice mohou podílet. Že mladí nebádají po tom, jaká politická strana by pro ně mohla být ideální a jak by oni mohli skrze politickou stranu buď prosazovat zájmy určité skupiny, kterou chtějí hájit, anebo své osobní přesvědčení a hodnoty. 

Zmiňoval jste občanský aktivismus. Není právě pro mladé lidi rozumnější rozhodnutí angažovat se ve veřejném dění jinak než vstupem do politické strany? Lidé do politických stran vstupují a někdy z různých důvodů vystupují, ale i přesto jsou se stranami navždy asociováni. 

Proto existují mládežnické organizace, které často nemají členství jako Mladí občanští demokraté. Já jsem ale vstoupil automaticky do ODS jakožto politické strany a to proto, že v těchto mládežnických organizacích se někdy tak trošku hraje na politiku a já mám rád reálnou politiku. 

Studoval jste na gymnáziu ve Zlíně. Cítil jste, že díky svým politickým preferencím jdete spíše s davem, nebo že z něj naopak vyčníváte? 

Vyčníval jsem tím, že jsem tu politiku řešil. Podle mě ji nikdo jiný neřešil kromě toho, že si přečetl tři články na Novinkách o Babišovi. 

V čem spočívá tato apatie mladých lidí? 

Problém je v tom, že jim politiku nikdo nedokáže podat takovou formou, aby je to zajímalo – trochu hravě, zábavně a zároveň, aby tam byl i obsah. 

Tvrdil jste, že s vámi se ODS podaří oslovit mladé lidi. Plánujete tak činit stejným způsobem, jako to dělá například pan poslanec Dominik Feri, nebo máte jinou taktiku?

Mám jinou taktiku. Část si nechám pro sebe a o části řeknu, že nejsem úplně „memíčkový“ typ, zejména protože neumím dobře ve photoshopu a nechce se mi pořád někoho otravovat, aby to dělal. Proto se snažím více klást důraz na obsah. 

Není právě forma stěžejní pro to, aby se mladí lidé posléze zajímali o obsah?  

Já si myslím, že moje forma není úplně nudná a nemusí to zrovna být „memíčka“. Myslím si, že dokážu ve třech větách říct informaci a zároveň to trošku odlehčit, aby to nebylo úplně nudné čtivo.

Autor: Laura Doanová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!