Není to o národních zájmech, říká europoslanec Pavel Telička

Pavel Telička

Pavel Telička Zdroj: Filip Čermák

Pavel Telička
Pavel Telička
3
Fotogalerie

Europoslanec Pavel Telička zakládá společně s europoslancem Petrem Ježkem hnutí Hlas. S jakými myšlenkami a programem chtějí oslovit voliče nejen v nadcházejících volbách, jakým způsobem chtějí vybírat „mladé neokoukané“ tváře na kandidátní listinu a jaký je postoj Pavla Teličky ke stavu dnešní společnosti? Nejen o tom jsme mluvili v příjemném prostředí florenckého Cafe Atlas.

V rozhovoru pro Radiožurnál jste řekl, že jste byl v létě loňského roku rozhodnutý skončit. Proč tomu taky bylo? 

Já si nestěžuji, protože jsem si to vybral, byl jsem zvolen. Bylo to velmi zajímavých pět let, kdy jste každý týden na cestách, znáte všechny letušky, stewardy, víte, co vám budou servírovat za jídlo, poznáváte sedadla. Plus mínus tři dny v týdnu jste pryč. Já mám dospělé děti a skvělé manželství a toho si více vážíte než třeba před těmi deseti nebo dvaceti lety. Uvědomujete si, že se to krátí. Navíc jsem těch pět let – a vím, že vám to řekne každý poslanec – opravdu odpracoval. Takže je tu i nějaká únava a zároveň i zklamání, že jsem svoje jméno spojil se subjektem, který se nějak profiloval a který se po dvou letech fungování v Evropském parlamentu posunul, když ne o 180, tak o 120 stupňů. Byť já jsem tu linii udržel, ten subjekt nikoliv.

Myslíte si, že pokud byste byl zvolen na dalších pět let, tak nevystřídá, takříkajíc, únavu únava? 

Nastala nová situace, něco zakládáme. Ten fakt, že jdete z relativně teplého místa – které by vám zaručilo setrvání u ANO, určitě znovuzvolení, nějaká funkce a podobně – do něčeho, co je rizikem, téměř adrenalinem, co byste ale mohl sám budovat, nabízet s tím alternativu a dávat prostor novým, mladým tvářím. To mě nabíjí. 

Ale jestli přijde únava, to nemůžu vyloučit, nebudu lhát.

V rozhovorech stále dokola opakujete, že Hnutí HLAS není hnutím jednoho muže, na veřejnosti jste ale vidět převážně vy. Kdy tedy představíte veřejnosti kandidátku a jakým způsobem chcete veřejnosti představit „nové, mladé a neokoukané tváře“ tak, aby voliče oslovili?

Je to složitý úkol, ale o to víc mě to láká. Vidím lidi, kteří se o politiku zajímají, nebo o ní alespoň kafrají. Když vám ale říkají své zkušenosti z politických stran, zjistíte, že nejsou schopni tím jejich filtrem prorazit. Říkají, že strany nedávají prostor novým lidem. Asi to neplatí pro všechny stejně, nelze generalizovat. Je to ale to, co slýcháte. 

Jedna věc je chtít se angažovat, stěžovat si a jedna věc je jít s kůží na trh, což pro mě jako člověka nemusí dopadnout dobře, to znamená, že nebudu zvolen. Tento krok do neznáma ne každý dokáže udělat. A i když to nebude jednoduché, jdu do toho s určitými zásadami a z těch zásad neslevím. Začnu tím, že chci, aby na kandidátce skutečně dostali prostor mladí lidé, o kterých hovoříme. Sice zde jsou zakladatelé, ale já chci nové tváře vidět i mezi prvními na kandidátce. Chci, aby to mělo svěžího ducha, a chci se na mladé lidi spolehnout. Vidím to jako týmovou záležitost.

Pokud by se ale ukázalo, že se nebudeme umět shodnout se zakladateli na něčem už na začátku nebo že bychom z našich slibů měli slevovat nebo že nedáme dostatečný prostor mladším lidem nebo že nebude zájem, tak to vezmu jako něco postupného a ne jako něco nutného pro tyto evropské volby. Tedy je to naším cílem a z toho, co říkám, nechci slevit. 

 

„Je to průzkum bojem a myslím si, že to, o co v tuto chvíli v této zemi jde, za to stojí“

Kdy byste tedy měli finišovat s nabíráním nových tváří na kandidátní listinu?

Víte, co je zajímavé? Že se nám hlásí mladí lidé, kteří se chtějí stát členy hnutí, což mě upřímně hodně překvapuje. Když s nimi ale komunikujete, tak zjistíte, že se necítí na to někam kandidovat. Nicméně do 19. března musíme odevzdat kandidátku, takže nemohu odpovědět jinak, než že uvidíme, jak rychlý to bude proces.

Určitě tam nechceme rychlokvašky, chceme ty lidi poznat a oni musí poznat nás, souběžně budeme pracovat na programu. 

Myslíte si, že za necelý měsíc dokážete najít tak kvalitní lidi, aby mohli za vaše hnutí kandidovat do evropského parlamentu?

To je to, na co jsem narážel. A teď asi nedělám dobře, protože nahraju těm, kteří nám vytýkají fragmentaci a tak podobně. Já si myslím, že najdeme takové kvalitní lidi, doufám v to, ale kdyby ne, tak si raději slíznu tu ostudu, než abych spustil něco a šel do něčeho, kde to nebude tak, jak jsme řekli, nebo kde nebudou nové tváře nebo kde bychom museli sáhnout na nějaké rychlokvašky. To mi za to prostě nestojí. 

Nicméně se první jména už rýsují. Veřejnost je nemusí vnímat jako zajímavá, není to Eva Holubová. Ani není záměrem, aby to byl někdo takový. Dostanou ale každopádně příležitost se vyprofilovat a do dalších voleb to už třeba budou lidé, kteří budou připraveni. Navíc si myslím, že ve vedení politického subjektu už by měli být, když ne hned, tak za rok a půl třeba, právě takoví lidé. Nemám vůbec problém s tím, aby to převzali. Prostě vytváříme start up, který můžeme kdykoliv předat lidem, kteří to někam posunou a dají tomu noví punc. 

Jaká jsou kritéria pro výběr těchto lidí? Co kdybych vám poslal e-mail: „Dobrý den, jsem nějakej Denemark. Pátým rokem studuju práva v Praze a chci kandidovat za vaše hnutí.“ Co s tím uděláte? 

A víte, že jste to možná měl udělat? Rovnou byste měl odpověď. Nicméně tím, že se ten subjekt teprve zakládá, nemáme ještě ani ustanovené orgány. Ty budeme ustanovovat, až budeme mít nějakou členskou základnu. Nepsaná dohoda ale je, že návrh kandidátky předložím přípravnému výboru já. 

Nám se hlásí nějací lidé, kteří mají zájem kandidovat. Ovšem samotný ten fakt, že mi někdo napíše, jsem ten a ten, dovolte mi za vás kandidovat, mě odradí. Spíš bych očekával, že mi ten člověk sdělí motivaci, proč se mnou vstoupil v kontakt, jakožto s reprezentantem Hlasu, že mi sdělí, proč se zajímá o náš program, o naše směřování, o to, jak chceme postupovat, jaké jsou středně dlouhodobé priority. Potom třeba až během dalšího rozhovoru by řekl: „Podívejte se, mě to oslovilo, rád bych s vámi spolupracoval a krom roznášení letáků je mi jedno jak.“ Pro mě by ten člověk byl takhle zajímavější, než když mi někdo rovnou napíše, že chce kandidovat a ještě takovým stylem, z kterého vyčtete, že takových „přihlášek“ psal už vícero. 

Já osobně dám na osobní setkání. Dám často na intuici. Hledal bych něco, co mě na tom člověku zaujalo, a snažil bych se nějak ho proklepnout, třeba i demotivovat, rýpnout do něj a potom bych se díval na jeho reakce. Samozřejmě že začínáme nově, samozřejmě, je to amatérské, samozřejmě, že to nebudou davy, a samozřejmě, uděláme chyby a asi se na kandidátce objeví lidé, o nichž si potom řekneme: „Hele, to se moc nepovedlo,“ ale my nemáme jinou možnost. Je to průzkum bojem a myslím si, že to, o co v tuto chvíli v této zemi jde, za to stojí. Když to z nějakých důvodů nevyjde nebo nevyjde úplně optimálně, tak si budeme muset přiznat, že tohle prostě nedopadlo a že je na čase, aby tu službu převzal někdo jiný, a já se půjdu živit tak, jak jsem se živil v minulosti.

„Nebudu bojovat za české národní zájmy“

Chcete, aby se vám hlásili mladí lidé na kandidátku, co ale plánujete udělat proto, aby vás mladí lidé volili? Jaké pro ně máte připravené programové body?

Já budu teď hodně upřímný, asi dělám další chybu, ale alespoň to bude přirozené. My máme v zásadě na výběr. Jdeme do toho s omezeným časem, omezenými finančními prostředky, s čistými finančními prostředky (a proto jsou i omezené) a naši poradci nám budou říkat, jděte po těch cílových skupinách, které vás spíš budou volit, které spíš přijdou k volbám. Pak je otázka, jestli mladí jsou našimi potenciálními voliči, jestli si je nerozeberou Piráti nebo jiné strany. 

Co se programu samotného týče, tak si myslím, že studentům by nemělo být jedno, v jakém stavu je společnost a že zde de facto začínáme rozleptávat základní principy liberální demokracie. A pak je tu druhý moment, a to je ekosystém. Tedy jaké je prostředí v Evropské unii, aby se mladý člověk mohl vzdělávat, aby mohl růst, prosadit se. 

V této zemi nám vláda říká, že má strategii digitální ekonomiky a digitální společnosti. Co je to za blbost, když jsou tady nejdražší data z celé Evropské unie? Já můžu využít prostředí unijní legislativy, pokud to nejde po česku a v Česku. Můžu vytvářet tlak, aby se tady konečně něco dělo. Můžu působit jak v rámci legislativního prostředí unijního, tak jako politik můžu působit na české subjekty. 

Nebo doprava. To přeci není o modernizaci D1, ale o tom, že vy, jako student, budete mít integrované jízdné, na které vám třeba někdo přispěje. Budete bydlet v Černošicích a chcete jet do vesnice někde ve Španělsku. Já chci, abyste si koupil jeden papír, kde všechny spoje na sebe navazují a jsou zaručena vaše pasažérská práva. 

Těch věcí je spousta, ale musíte z toho vytáhnout něco, co je v určitém časovém horizontu reálné, ale ne populismus. Asi jste si všiml, že vám říkám, že nebudu bojovat za vaše zájmy. Nebudu. Nebudu bojovat za české národní zájmy. Já mám představu, co jsou české národní zájmy. Každý bude říkat, že bude bojovat za národní zájmy. Já říkám, pojďme nastolit konkrétní otázky. 

Počkejte pane poslanče, tvrdíte tedy, že nebudete bojovat za české národní zájmy?

Že to nebudu říkat…

Nebudete to říkat, ale budete za ně bojovat? Nebo jak si to mám vyložit? Ty problémy, které vyjmenováváte, vnímáte jako problémy České republiky, které chcete řešit z pozice europoslance, nebo je vnímáte jako celoevropské?

Jsou dva pilíře. Problémy, které jsou ryze české, jako stav společnosti například. Samozřejmě ale máte otázky, které nejsou ryze české. Já si myslím, že je načase lidem začít nalévat čistého vína a neříkat jim, že jsme tam proto, abychom prosazovali jen nějaké české zájmy, u jejichž definic se budeme případně lišit.

Chci tím říci, že role europoslance není, jak někdo říká, debatovat a otevírat témata v plénu, ale řešit problémy a vytvářet ekosystém. Zároveň ale je samozřejmé, že je něco jen české. Například dnes jsem diskutoval se zemědělci, kteří mají některá specifika. Dnes jsme se bavili o tom, jak podpořit mladého zemědělce v České republice. 

Já nebudu říkat, že budu bojovat za české národní zájmy, protože je to nesmysl. Proč to říkají ostatní političtí kandidáti? Protože z průzkumu vychází, že to momentálně lidé rádi slyší. Já na to říkám, dobře, je to relevantní, ale zároveň říkám, že musíme také naslouchat Němcům, Francouzům a tak dále. Kdyby to bylo jen o národních zájmech, tak se všichni střetnou a my, země s 10 700 000 obyvateli o naší rozloze a geopolitické váze, nebudeme na vítězné straně. Proto to není o národních zájmech.

V rozhovorech se vás neustále ptají na to, jestli se nebojíte, že založením nového středopravicového hnutí zde v České republice přispějete ke fragmentarizaci prostředí podobně smýšlejících stran. Myslíte si, že už jste tuto otázku dostatečně objasnil, nebo se k vám bude neustále vracet jako bumerang? 

Já bych řekl, že se ona intenzita snížila. Neřekl bych, že to úplně lehlo popelem, ale už to není nic, s čím bych se setkával každý den. Jestli je to dovysvětlené? To je subjektivní pocit. Někdo si může říct, jo, ten Telička mi to vysvětlil, ale já s tím nesouhlasím, nebo ten Telička mi to vysvětlil a já s ním souhlasím nebo ten Telička mi to nevysvětlil. Já nemůžu mluvit za lidi. Já můžu jenom říct, že považuji za dost absurdní, že v politickém prostředí, kde je po léta několik politických stran, které oscilují kolem pěti procent a které se dodneška nedokázali dohodnout na hlubší spolupráci nebo integraci, se považuje za závažný problém, pokud do toho prostředí vstoupí nový politický subjekt. 

Považuji za absurdní říci: „Hele, jestli do toho vstoupíte, tak to bude fragmentované a akorát to nahraje Babišovi.“ Co když přichází subjekt, který by měl potenciál mít znatelně víc než těch pět procent? Že možná neuspějeme? To je jiná věc. Ale my tam nejdeme dělat pět procent. My se chceme stát relevantní politickou silou, abychom mohli nabízet alternativu. Kdybych šanci neviděl, tak do toho nejdu.

Máte zhruba patnáct procent proevropských voličů, kteří jsou připraveni jít k volbám, a máte zhruba nějakých dvacet procent trošku vlažnějších občanů, kteří jsou sice proevropští, ale k volbám jít nechtějí, to znamená ti, které tyto strany zatím netáhnou. Tady je dvacet procent, které můžeme případně oslovit. A poté třeba další dvě, tři procenta lidí, kteří nemusí věřit tradiční levicové straně. 

Já jsem skutečně v pravém středu politického spektra, ale pokud už se zabývám nějakou problematikou, vždy v tom hledám sociální aspekt. Zajímá mě, jestli si důchodce může dovolit vlakové spojení nebo se alespoň na ten vlak dostane. Když ukážeme, že pro to něco děláme a chceme dělat, skutečně to může oslovit další skupiny voličů.

„Nehrajeme si na sociální demokraty“

Chcete tedy říct, že se od těch tradičních středopravicových subjektů chcete odlišit tím, že budete klást větší důraz na sociální potřeby občanů?

Ne. Naším cílem není se odlišovat za každou cenu. Někteří z nás už za sebou mají z evropské politiky určitý profil. Každý si může vyhodnotit, co jsme udělali, nebo neudělali, co jsme naslibovali a naplňovali a jestli toho děláme více, nebo méně než někteří naši konkurenti. Myslím si, že tím se lišíme. A priori neříkám, že kolegové ze strany XY nebudou mít v programu něco podobného. Já to nevím.   

Možná jsou voliči na levostředu, kteří jsou třeba zklamaní ze svých stran a nás by normálně nevolili, ale něco je na nás zaujalo. My si nehrajeme na sociální demokraty, nehrajeme si, nedej bože, na komunisty, nelžeme, že má Evropská unie svou sociální politiku. My říkáme, že je při každé sektorové politice třeba zohledňovat, že globalizace přispěla k tomu, že je tu část obyvatelstva, která kvůli globalizaci prohrála. Část z nich je třeba sociálně slabších, ale já jim neříkám, že jim zvýším důchody, ale říkám, že něco málo na úrovni Evropské unie můžeme udělat. 

Nikdy nebudu tvrdit, že budu protekcionista. Vždy budu proti protekcionismu bojovat. Když ale někde vidím, že je nefér konkurence, tak ten subjekt, který oné konkurenci podléhá, budu chtít ochránit. 

Snažil jsem se na internetu najít webové stránky hnutí Hlas – neúspěšně. Není už načase něco takového spustit?

Mám-li být absolutně upřímný, došlu mezi zakladateli hnutí asi zatím k největšímu střetu, a to ve věci, která mi přijde úsměvná – ohledně loga. Můj názor je ten, že když nám někdo něco takového zpracovává, tak já jako politik můžu říct, že tohle není moje barva, že to logo by mohlo by makovější, ale když vidím, že moje okolí říká, že je to dobré logo, a kreativci říkají, že je to dobré logo, tak to přijmu. 

Kdybychom se na tom už shodli, tak máme webové stránky. To znamená, že spuštění webových stránek by měla být otázka dní. 

Na vašich stránkách bude k dohledání program?

To už se dostáváme do taktičtější roviny. Určitě tam bude to, co už je teď na mých webových stránkách – základní manifest. Program úplně neslibuji, jelikož je to otázka přípravného výboru a tam hraje z hlediska načasování roli taktika. Co je lepší, být mezi prvními, nebo mezi posledními? Především ale musíme vycházet z toho, zda lidi program vůbec zajímá a u evropských voleb je to ještě více problematické. 

V manifestu, který jste zmiňoval, píšete, že tři hlavní příčiny, proč lidé ztratili důvěru v politiky a politické instituce, jsou kyberútoky, migrační krize a negativní dopady globalizace. Jakým způsobem proti těmto vlivům chcete bojovat a co jste proti nim dělali doteď?

Zrovna včera jsem se zúčastnil jako panelista akce konané v Bruselu, která se týkala kyberbezpečnosti a fake news. Takže zaprvé se účastním takovýchto akcí na vysoké úrovni, mám nějakou reputaci, protože se tomu věnuji. Jako jeden ze zpravodajů jsem se podílel na legislativě ke kybernetické bezpečnosti. Vstupuji do diskusí na sociálních sítích. Když napíšu něco na adresu pana prezidenta nebo pana Ovčáčka, tak to není proto, abych si do nich kopl, ale protože se teď dva, tři roky kybernetické bezpečnosti věnuji. 

Co se týká migrační politiky, je to trochu složitější. Migrační krize přišla vcelku brzo po mém nastoupení do evropského parlamentu. De facto první, kdo vystoupil na plénu a přesvědčil svého frakčního šéfa, že kvóty jsou nesmysl a aby taky vystoupil, že kvóty jsou chyba, jsem byl já. Proč? Protože to nikdy nemohlo být efektivní a především to dělilo Unii. To je ten největší problém řešení migrační krize: že jsme rozdělili Unii.

Další věcí například je, že jsme Andreji Babišovi s kolegou napsali dokument, kde jsme navrhovali řešení a říkali mu, ať s tím jde do vlády. Je to žádoucí a vůči sociální demokracii budete mít něco v ruce. Nikdy to nebylo předloženo. Když se ale dneska podívám do toho všeho, co dodnes Evropská komise navrhla, co je schváleno, tak vše z osmdesáti procent je v tom dokumentu. 

Když se ale dnes koukneme na čísla v rámci migrační krize, tak vidíme, že jsou nejnižší za posledních pět let, to znamená, že se něco podařilo. 

„Nevím, jaká je evropská politika této vlády“

A negativní dopady globalizace?

Proč se vede v Evropě i v České republice populistickým a nacionalistickým stranám a politikům? Protože globalizace přinesla někomu spoustu příležitostí, někdo na té vlně zasurfoval a je jedno jestli stát, podnik nebo jednotlivec…

…promiňte pane poslanče, ale co myslíte konkrétně globalizací v rámci Evropské unie?

Já myslím celosvětovou globalizaci. Ty vlivy jsou už mimo náš dosah. Je tu určitá skupina obyvatelstva, která z toho netěžila, o kterých se říká, že jsou to ti poražení globalizací. Částečně se to kryje s těmi lidmi, kteří v listopadu 89 nabyli dojmu, že prohráli a svět se jim rozplynul. Pokud najednou řekli, že jim to přinesla EU, tak je to velmi snadné sousto pro populisty, protože tito lidé jsou náchylnější k jednoduchým řešením, politickým floskulím. 

Já nebudu říkat, že budeme dělat sociální politiku, nejsem sociální demokracie. Sociální demokracie mi třikrát nabízela místo ve vládě a pokaždé jsem jim řekl, že nejsem sociální demokrat, že do vlády nepůjdu. Co je ale zajímavé, tak z průzkumů vyplývá, že mi nejvíce věří a znají mě lidé nad 75 let. Když máte nějakou důvěru, tak s lidmi můžete komunikovat. 

Takže říkáte, že jedním z negativních důsledků globalizace je sociální vyloučení?

Může to tak být. Pokud nemáte předpoklady se dobře vypořádat s důsledky globalizace a zároveň jste zachycen nějakou „pozorností“ politického establishmentu, tak k něčemu sklouzáváte. A nemusí to být tak, že vás někdo vyloučí, ale že sami sebe vyloučíte, že se uzavřete. Je to například značný problém starších lidí. Když se podívám na starší lidi, jak žijí u nás, a když se podívám na starší lidi v Belgii, kde pobývám spoustu času, tak je to bohužel smutný rozdíl. Ale často je to tak, že ti lidé se vyloučí sami. 

Je třeba si tohle uvědomit a těm lidem naslouchat.

Na svém twitterovém účtu jste zveřejnil následující: „Zapnul jsem projev @AndrejBabis na sněmu ANO. Prave mluvil o EU. Vydržel jsem se dívat dvě minuty. Mix nesmyslu a manipulaci, který dokáže jen on. Ale ze všeho nejvíce upoutá, ze není schopen ani po letech sebemenší znalosti.“ Co dělá Andrej Babiš jakožto premiér vůči Evropské unii špatně?

Já nevím, co on dělá vůči Evropské unii. Ve čtyři ráno například slyším, že pohřbil migrační kvóty. Kvóty, které už byly v zásadě mrtvé. Pak vím, a to ho šlechtí, že přišel s vlastní iniciativou, reverse charge u DPH. A pak přemýšlím, co dělá… a já fakt nevím. Já nevím, jaká je evropská politika této vlády, co on konkrétně dělá a nemělo by to nějaký PR rozměr. 

On je svým způsobem Jekyll a Hyde. On dokáže Unii neskutečným způsobem nakopávat, slušně řečeno do Achillovy paty, okopávat kotníky, ale pak svoje kritické konstatování uzavře s tím, že je to nicméně skvělý projekt, dostáváme z toho hodně peněz. To je téměř přesná citace. A já nevím, která část je horší. Jestli ta, kdy říká, že Unie je taková a maková a že nám něco nařizuje, anebo je horší, že potom řekne, že je to skvělý projekt, protože z toho dostáváme hodně peněz. On to v zásadě kulminuje. Říká, že je to skvělý projekt PROTO, že dostáváme peníze, a už neříká nic dalšího, což je neskutečně nebezpečný způsob ovlivňování veřejného mínění a myslím si, že záměrná manipulace. 

Já si nepamatuji, kdy premiér řekl, že teď v tomto období je naším tohle cílem a za tím jdeme. Určitě dělá špatně to, že si z Unie dělá fackovacího panáka. Nesnaží se Unii pochopit, že to není primárně o penězích a že záběr je mnohem širší. 

Když jste se dostal do Evropského parlamentu, tak se vaší zásluhou ANO dostalo do Aliance liberálů a demokratů pro Evropu. Jak to bude s vámi, pokud se do EP dostanete za hnutí Hlas? Budete muset vyjednávat svou pozici znovu?

Ano. A sice ta otázka tak nepadla, ale já bych se jí stejně vyhnul, kdybyste se mě zeptal, jestli tam ANO stále patří…

Tak předseda frakce Guy Verhofstadt je velký obránce Andreje Babiše…

Já bych to asi takhle neformuloval. Já bych řekl, že na jeho místě bych postupoval jinak. Já si myslím, že u ANO došlo k podstatné proměně, a myslím si, že je jeho rolí, aby to, co říká Babišovi mezi čtyřma očima, řekl i veřejně. 

Na druhou stranu ale Verhofstadt řekne, že situace s médii je kritická v Polsku a Maďarsku, ale u nás, byť Andrej Babiš ovládá jedno z největších mediálních impérií, se nic neděje. 

Já si myslím, že to takhle neřekne, ale spíše věci přehlíží a mlčí, a proto říkám, že být Verhofstadtem, jednám jinak. Chápu, že je členem aliance, zároveň chápu, že budou volby a ANO uspěje a frakci posílí, říkám ale, že ta cena by měla být přiměřená.

Zpět k té původní otázce. Pro nás je to začátek a my tam s kolegy samozřejmě patříme a já bych chtěl, aby tam Hlas patřil. Nicméně já jsem politik a my do voleb jdeme s nějakým programem a já ten program chci realizovat a chci mít jistotu, že je náš program kompatibilní s tím, co přijde po frakci ALDE. ALDE už asi nebude existovat, vypadá to, že vznikne něco nového na půdorysu ALDE s novými politickými subjekty. Pak mě ale zajímá, že když jsme liberální a máme liberální program, jaký je program té nové frakce. Nejsem člověk, který podepisuje bianko šek.

Nevylučujete ale, že byste šel například ke křesťanský demokratům?

To si dokážu představit jen velmi těžko. Jsou konzervativní, jsou tam programové rozdíly, jsou tam další tři české politické subjekty, víc se toleruje Orbán, i když byste mohl říct, že ALDE zase toleruje Babiše a měl byste pravdu…