Školy jsou právem kritizovány za nedostatečné praktické znalosti absolventů, a proto se studenti snaží dovednosti získat mimo přednáškové místnosti. Jako ideální forma nabytí zkušeností z praxe se zdají stáže, během kterých student získá možnost spolupráce se zajímavými firmami či institucemi, nahlédne do pracovního procesu a rozšíří si obzory ve volbě budoucího povolání. Vzhledem k tomu, že na mnohých středních a vyšších odborných školách jsou praxe povinné a jejich finanční ohodnocení upravuje zákon, problematika neplacených stáží coby dobrovolné nástavby ke studiu se týká zejména vysokoškolských studentů, v jejichž případě pak přichází dilema ohledně finanční odměny. Otázkou je, za jakou cenu stážista zkušenosti získá a jakou cenu naopak má jeho práce?
An Unpaid Act
V létě roku 2015 byl David Leo Hyde přijat na svou vysněnou stáž do OSN v Ženevě. Splněný sen však kazily dva vzájemně propojené fakty – stáž byla neplacená a Ženeva je šestým nejdražším městem k žití na světě. David si nemohl dovolit zaplatit podnájem, po dobu stáže tedy bydlel ve stanu u Ženevského jezera. O své stáži natočil ve spolupráci s Nathalie Berger dokument An Unpaid Act, ale díky bizarnosti celé situace si David získal pozornost médií už před jeho samotným vydáním. Z jeho další komunikace s OSN ohledně stáží však víceméně vyplývá, že je těžké provést změnu, protože „proč za něco začít platit, když to doteď bylo zadarmo“.
Stáž v OSN je sama o sobě pro určité obory poměrně prestižní. Stejně tak je tomu i v institucích EU, kde v roce 2016 pracovalo na různých pozicích 8 000 stážistů, z nichž téměř 50 % bez nároku na odměnu. Přitom tentýž rok byl navýšen rozpočet na platy zaměstnanců EU o 22 000 eur, jak uvádí The Telegraph.
Hyde v dokumentu upozorňuje na několik důležitých faktů. Předně mnoho studentů si neplacené stáže nemůže dovolit, což je potenciálně znevýhodňuje oproti studentům, kteří si přes léto nemusí vydělat na další akademický rok. Zároveň student během stáže odvádí určitou práci, která by v jiných případech byla finančně ohodnocena. Svým dokumentem i dalšími vystoupeními tak chce dát najevo, že neplacené stáže „jsou zkrátka nefér“.
Kde jsou ony benefity
Omílají se různé fráze o tom, jak je třeba vyšperkovat vlastní životopis, že stáž pro velkou firmu se cení, i když jde jen o přípravu kávy, že dobrovolničení pro deset různých neziskovek vzbudí dojem odhodlání, že jakákoli předchozí zkušenost z oboru je lepší než dlouhodobé brigády a mnoho dalších. Žádná z výše uvedených činností není sama o sobě špatná a každá opravdu může být pro životopis přínosná. Pokud však jde o stáže, vstupují do debaty i další argumenty.
Na jedné straně stojí studenti, kteří potřebují získat zkušenosti a zároveň nějak financovat vlastní studia (nutno dodat, že v Česku je situace díky absenci školného o trochu jednodušší). Na straně druhé jsou zaměstnavatelé, kteří hledají nové talenty pro svůj byznys. V ideálním světě by se křivka jejich zájmů vyčíslená v penězích protnula v bodě, kdy student nedostane za svou práci plnohodnotný plat, ale přesto je jeho činnost v dané firmě nebo instituci finančně ohodnocena podle jeho schopností. Jenže to se neděje a neplacené stáže jsou běžnou praxí. Jejich hlavní obhajobou je argument, že student ještě není profesionál, nepracuje tedy samostatně, odměnou mu jsou nové zkušenosti, zajímavý bod do CV a vyšší šance získat v budoucnu práci.
Avšak porovnání pracovních příležitostí studentů, již pracovali na neplacených stážích, a těch, kteří za svou práci dostali zaplaceno, ukazuje, že neplacená stáž šance na získání budoucího zaměstnání nezvyšuje. Studenti se zkušeností z neplacené stáže mají v USA 37% šanci dostat nabídku práce, kdežto šance studentů, kteří žádnou stáží neprošli, je 35 %, uvádí Forbes. Co se týče stáže jako výhodné položky v CV, vyjádření pracovníků personálních oddělení boří i tento mýtus. Oproti několika různým stážím prý spíše obstojí dlouhodobá brigáda, byť mimo obor a bez specializace, která však naznačuje, že dotyčný člověk je schopen se v práci „umazat” a že je pracovitý a loajální vůči zaměstnavateli.
Stáže samy o sobě už dávno nejsou jenom vaření kávy v open space, naopak jsou studentovi často zadávány různé úkoly, jejichž vypracování je pro chod dané firmy/instituce nezbytné. Pokud se nejedná o tzv. work experience nebo shadowing, kdy student po kratší dobu (cca dva týdny) sleduje pracovníka při jeho běžném pracovním dni, pak student odvádí práci, která by měla být jako každá jiná práce ohodnocena.
Vzhledem k tomu, že není stálým zaměstnancem a opravdu ještě není plně profesionální, nedá se očekávat finanční ohodnocení rovné ostatním zaměstnancům, přesto však něco odpracuje a jako každá jiná práce i tato si zaslouží mzdu. Z tohoto důvodu může být neplacená stáž vyhodnocena inspektorátem jako nelegální práce.
Co bude a co by mohlo být
Krom již zmíněného je také třeba se ptát, jak dlouho se praxe neplacených stáží kupříkladu v ČR udrží vzhledem k nízkému procentu nezaměstnanosti. Pokud je na pracovním trhu nedostatek pracovníků, dochází mezi firmami k vysoké konkurenci, a proto by se měly snažit si své zaměstnance udržet, než přejdou do jiné firmy za lepšími benefity. Stejně tak by pro firmu mělo být přínosné „odchytit“ si budoucí zaměstnance ještě na škole s nabídkou stálé práce po absolutoriu. V tomto ohledu nedávají neplacené stáže smysl.
Nabízí se také otázka, jestli je možné skrze stáže nalákat české studenty studující v zahraničí zpátky do domoviny (české platy se těm západním zatím nevyrovnají a nákladnější život v zahraničí lze horko těžko financovat z neplacených stáží). Zajímavou strategii zvolila slovenská organizace LEAF, která v rámci jednoho ze svých programů nabízí slovenským studentům ze zahraničí letní stáže na Slovensku, aby je motivovala k návratu po promoci. A stěžejní samozřejmě je, že tyto stáže jsou placené. V Česku podobná organizace propojující komplexně firmy a studenty zatím neexistuje.
Zdali mají neplacené stáže smysl, ve výsledku záleží na každém jednotlivci, který musí zvážit míru prestiže podniku a přínos nových dovedností v porovnání s životními náklady. Neplacené stáže jsou jedním ze společných jmenovatelů současné generace absolventů VŠ – podle průzkumů vykonává více neplacených prací a stáží než generace předchozí. Fenomén neplacených stáží však evidentně nemá jasné opodstatnění či dlouhodobě udržitelnou perspektivu, nemluvě o morálních otázkách. Snad i proto (a z části i díky Davidu Hydeovi zmíněnému v úvodu) celospolečenská debata v zemích západní Evropy a v USA pomalu ústí v reálné činy: ve Velké Británii se diskutuje o zákazu neplacených stáží delších 4 týdnů a některé webové stránky s nabídkou pracovních pozic zakazují neplacené stáže inzerovat. V Česku na podobnou diskuzi a z ní pramenící změny teprve čekáme.
