Východoafrická Eritrea je díky svému oddělení od Etiopie v roce 1993 jedním z nejmladších afrických států. Svého většího souseda odřízla od přístupu k moři a následné územní spory vyústily v roce 1998 ve dvouletou válku, která si vyžádala téměř 100 tisíc obětí. Etiopie je dnes jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa, zatímco Eritrea je podle Indexu lidského rozvoje šestou nejchudší zemí. Dvacet let od vypuknutí války spolu ale tyto dvě země letos opět začaly jednat a konečně uzavřely mír.
Eritreji se často přezdívá „KLDR Afriky“ a tento příměr není příliš přehnaný – prezident Isaias Afwerki je de facto diktátorem, v zemi je povolená pouze jedna strana, nezávislá žurnalistika je zakázána a podle Komise pro ochranu novinářů je Eritrea země s nejhorší cenzurou na světě (takže předstihla dokonce i Severní Koreu). Tvrdý režim v Eritreji má ale dopad i na Evropu – podle OSN jsou Eritrejci druhou nejčastější národností na lodích mířících přes Středozemní moře do Evropy (po Syřanech prchajících před válkou). Eritrea patří mezi státy s nevětším podílem emigrace, a to hlavně kvůli tamní vojenské službě – ta je oficiálně povinná na minimálně 18 měsíců, ale ve skutečnosti ji armáda může protáhnout až na deset let, kdy vojáci téměř nejsou placení a jsou často armádou zneužíváni – pro ni také dokonce platí výjimka ze zákazu otroctví a nucené práce. Mediálně známý je také případ z roku 2009, kdy po fotbalovém zápase v Keni zůstala celá eritrejská reprezentace a domů se tak vrátil pouze její trenér.
Proto i my můžeme uvítat změny, které se udály během letošního roku – 5. června etiopský premiér Abyi Ahmed vyhlásil, že jeho země plně přijímá mírovou dohodu z roku 2000 a požádal Eritreu o to samé. Ahmed byl přímým účastníkem tehdejších bojů, takže to byl jeden z jeho prvních reformních kroků v úřadu, kterého se ujal v dubnu. Eritrejský diktátor tím byl, stejně jako zbytek světa, dost zaskočen. Až po dvou týdnech zareagoval tím, že vyslal delegaci do Etiopie, která bude jednat o dalším postupu – tímto krokem se obnovily bilaterální vztahy těchto zemí po více než dvou desetiletích.
Začátkem července proběhla v Eritreji schůzka etiopského premiéra s eritrejským diktátorem, na které se dohodli, že s okamžitou platností znovu zřídí své ambasády, obnoví mezi sebou letecké spoje, znovu otevřou hranice a eritrejské přístavy se zpřístupní pro Etiopii. Také se obnovily telefonní linky, čehož podle deníku The New York Times lidé ihned začali využívat a volat na náhodná čísla náhodným lidem z druhé země.
Na příkladu těchto dvou zemí můžeme vidět, že někdy stačí k ukončení mnohaletých sporů málo – v tomto případě to byl dokonce jen vstřícný krok jednoho člověka, etiopského premiéra, který toto zlepšení vztahů shrnul po historické návštěvě Eritrey takto: „Dohodli jsme se na zbourání zdi mezi námi. Od nynějška již není žádná hranice mezi Etiopií a Eritrejí. Tato hraniční čára dnes zmizela ukázkou pravé lásky… Láska je větší než moderní zbraně jako tanky a střely. Láska může vyhrát srdce, a to jsme dnes zde viděli. Odteď již válka není možností pro lidi z Eritreje a Etiopie. Co nyní potřebujeme, je láska.“
